Zajímavosti

21.05.2016 17:54

Že by za to dýmání mohl Nadýmač?

text: (jjk), foto: Milan Horys Že by za to dýmání mohl Nadýmač?
Dýmilo a nadýmalo se mohutně v polovině května kousek od Přelouče a Lázní Bělohrad. Jeden by si řekl, co to tam tak dýmá a nadýmá. Navíc když se vedle Černý Nadýmač vyskytuje. Nu Černý Nadýmač není název nějaké drsné punkové kapely z osmdesátých let a už vůbec nešlo o nějaké dýmání, nadýmání. Tedy nešlo o nějaký požár, či zdravotní komplikaci. Černý Nadýmač je rybníček a zároveň přírodní památka a na dohled je vesnička Sopřeč a Sopřečský rybník. A to dýmání, nebylo dýmání, ale vápenec, který se snášel na hladinu zmíněného rybníčku díky turbovrtulového „Čmeláka“ Z-137T Agro Turbo OK-EJA.
Kdo by neznal Štefana, který přiletěl do střediskové vesničky a nepamatoval hojný výskyt žlutých Čmeláků nad políčky, lesy a loukami. To už jsou dávno doby minulé. A když se agrochemická činnost rozvolnila a postupně zanikly českých zemích nástupnické firmy někdejšího Slov-Airu (a ten sám na samostatném Slovensku také), následně se jevilo jako levnější práškovat pozemní technikou, přicházely nové zákony, které letecké práškování výrazně omezovaly a nakonec poslední ránu do vazu zasadilo před několika lety i zrušení hlídkování letecké hasičské služby, zdálo se, že legendární letouny budou jen vlekat na soutěžích větroně a postupně odcházet do věčných lovišť. A také poměrně výrazně ubylo pracovních ploch, respektive účelových letišť. Takže vidět práškovacího Čmeláka je nesrovnatelně obtížnější, než tomu bylo v minulosti. Do dnešních dnů přežilo několik firem, které mají několik málo letounů a nebo se touto činností zabývají jednotlivci, či firmy, které provozují tohoto osvědčeného (převážně žlutého) motorového dříče jako jakousi přidanou hodnotu. Ale práškaři samozřejmě nezanikli, toho si musí všimnout návštěvníci třeba chrudimského, jihlavského, nebo jičínského (a ještě několika dalších) letiště. A když se tedy vrátíme k tomu dýmání (vápna) mezi Přeloučí a Lázněmi Bělohrad nad Sopřečským rybníkem, tak to se týká chrudimských „práškařů“, kteří tak trochu evokují někdejší Agrolet ČSA, protože se jmenují Agroair (už několikrát o nich byla zmínka, a to už třeba na začátku této sezony viz. Jaro ožívá a nejen pro opeřené ptactvo a Jaro volá i žlutý bombardér, ale i dřív, viz odkazy dole pod článkem). A vlastně chrudimští práškaři i oživují zapomenuté a opominuté někdejší účelové, pracovní…prostě práškařské plochy. V případě vápnění Sopřečského rybníka „nadupaný“ turbočmelák (Moravan-Aeroplanes Z-137T Agro Turbo OK-EJA (cn 0052/1999, datum zápisu 14.4.1999) pro změnu startoval z pracovní plochy Chýšť-Voleč (50°7'3.486"N, 15°34'3.022"E), což je tedy šestisetmetrový travnatý luxus, který by záviděli kdejací ultralightisté. Je to jedno ze standardních účelových letišť, pracovních ploch, které Agroair využívá při pracovní činnosti pro Zemědělské družstvo Chýšť. Ona by si tato plocha zasloužila i víc a proto se z plochy Chýšť – Voleč pořádají (ve spolupráci s okolními obcemi) tu a tam víkendové akce spojené s vyhlídkovými lety. A co se samotného „dýmání“ týče, jednalo se o jednorázové vápnění Sopřečského rybníka na objednávku Rybničního hospodářství Lázně Bohdaneč. Do vody se během pěti hodin vysypalo třicet tun přírodního vápence a hlavním důvodem byl zkvalitnění surové vody. Podle odborníků (kterým tedy nejsem) se „práškování“ přírodním vápencem dělá proto, aby se zvýšila hodnota pH a alkalitu v této vodní nádrži a po aplikaci dochází ke snížení koncentrace hliníku ve vodě. A prý (ač tedy v rybníku asi tato praktičnost není použitelná) vápnění jako vedlejší účinek vytváří vhodné prostředí pro vznik populace lososovitých ryb jako je třeba siven americký, nebo pstruh obecný. No asi bohdanečtí rybníkáři nepočítají s tím, že by se do Sopřečského rybníka stěhovali masivně pstruzi (je to pro ně poněkud z ruky), ale zcela jistě jde o užitečné opatření, protože podobné zákroky jsou známé i například ze Sečské nebo brněnské přehrady a podobně…
Nu práškaři tedy nezemřeli a stále žijí. Není jich tolik a i puškařských letišť ubylo, ale stále je možné je tu i tam potkat při druhdy běžné, a dnes poněkud opomíjené činnost a ne jen jako vlekaře kluzáků na plachtařských soutěžích …
text: (jjk), foto: Milan Horys

 

 [Věnováno mé přítelkyni, která de facto jako inspirace stála za vznikem Magazínu Letiště ČR a díky níž i celý tento projekt existuje, a která se ze své vážné nemoci pomalu vrací zpět a světa běh a nejen ten letecký znovu objevuje, (jjk)] )]  

 

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

jus jus

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama