Zajímavosti

13.11.2010 19:27

Westminsterská „Dvaašedesátka“ …

text,foto: (jjk) Westminsterská „Dvaašedesátka“ …

… měla létat u Československých aerolinií, podobně jako japonský NAMC YS-11 z továrny Nihon Aircraft Manufacturing Corporation, ale sovětská okupace Československa 21. srpna 1968 a vynucené pootočení politického kurzu zhatily ambiciosní plány tehdejšího vedení národního leteckého dopravce. Zatím co japonský letoun byl v té době jen jedním ze smělých plánů, zařazení britského letounu Vickers VC10 do flotily Československých aerolinií mělo reálnější základ. Z počátku šedesátých let se vedení Československých aerolinií rozhodlo pořídit velkokapacitní letoun vhodný pro provozování dálkových tratí a tak volba padla na britský stroj Vickers VC10, jehož prototyp zřel světlo světa 15. dubna 1962 a poprvé vzlétl 29. června 1962. Vzhledem k poněkud uvolněnějším poměrům v polovině šedesátých let minulého století se zdála realizace kontraktu velmi nadějná a i už byla vyčleněna část posádek a personálu, která se měla na tento letoun přeškolit. Politická vrchnost se, ale patrně zalekla toho, že by v Československu létal stroj „západní“ provenience a tak na začátku roku 1968 byl pronajat Iljušin Il-62 (prototyp vzlétl 3. ledna 1963) od sovětského Aeroflotu a plány na zařazení VC10 do služeb ČSA definitivně pohřbila okupace v srpnu 1968 a následná doba normalizace a striktní orientace na stroje sovětské provenience. Koupeny tak byly letouny Iljušin Il-62 a v barvách ČSA se první objevil 29. října 1969 (celkově jich u nás létalo čtrnáct a poslední stroj ČSA byl vyřazen v říjnu 1994, respektive v roce 1997, kdy dolétal ve službách vládní letky). Dnes tak jen nostalgicky můžeme vzpomínat na to, že by v barvách našich aerolinií létal britský Vickers VC10, při jeho občasných návštěvách letiště Praha-Ruzyně. A při příležitosti jedné z těch posledních podzimních návštěv si tento už dosluhující letoun připomenout.

Letecká továrna Vickers-Armstrongs Ltd. s oficiálním sídlem ve Westminsteru navrhla a vyrobila letoun především určený pro dlouhé tratě, který měl být navíc schopen létat jak ve vyšších nadmořských výškách, tak i tropických a pouštních oblastech. Což ostatně i vyhovovalo československým plánovačům, kteří letoun hodlali v barvách Československých aerolinií provozovat na tratích do kubánské Havany, na Arabský poloostrov, do Indonésie a podobně (což posléze byl úkol Il-62). Jak již bylo řečeno prototyp byl představen 15. dubna 1962 a do vzduchu se dostal 29. června 1962. Samozřejmě, že iniciátorem vzniku letounu nebyly Československé aerolinie, ale především letecké společnosti British Overseas Airways Corporation (BOAC) a British European Airways (BEA), které poptávaly letouny pro střední, ale především dlouhé tratě. Na dlouhé tratě byl používán turbovrtulový letoun Bristol Britannia (a to i v ČSA typ BB-318), ale ten pomalu, ale jistě stárnul a zároveň se hlavně jednalo o stroj, který létal nepoměrně pomaleji (BB serie 310 dosahoval rychlosti 650 km/h a VC10 930 km/h).
Vývoj letounu, ale nebyl zdaleka jednoduchý a provázely ho všelijaké technické komplikace a to i proto, že se v zadání křížily plány jak RAF, tak civilních dopravců. Vlastně kořeny vývoje sahají až do roku 1951 a prototyp verze V.1000 určený pro RAF se začal stavět v roce 1952 a verze VC7 pro civilní dopravu až v roce 1955. Dalšími vývojovými peripetiemi zde není prostor zatěžovat čtenářstvo, protože se jedná o hlavně odborné záležitosti. A tak lze jen na místě říci, že letoun měl zcela novou koncepci a to viditelně hlavně v tom, že čtyři motory byly umístěny na zádi (podobně jako o něco mladší Il-62), aby se eliminoval hluk v prostoru pro cestující. Po složitých politických tahanicích a sporech tak prototyp Standard VC10 vyjel z továrny ve Weybridge 15. dubna 1962 a po dalších dvou měsících různého testování a úprav ocasní části letounu 29. června 1962 konečně vzlétl. V rámci letových testů stroj postupně navštívil Nairobi, Chartúm, Řím, Kano, Aden, Salisbury, Bejrút a Montreal a certifikát letové způsobilosti obdržel typ 23. dubna 1964, načež se odletěl představit do nigerijského Lagosu na svou první pravidelnou linku. Téměř paralelně s tím absolvovala svůj první let i verze Super VC10 (7. května 1964). Po letu do Lagosu společnost BOAC přikoupila dalších dvacet devět strojů, po tomto britském dopravci následovaly letouny pro Ghana Airways a British United Airways (později British Caledonian), a následovaly další společnosti jako Gulf Air, Air Ceylon, East African Airways, Middle East Airlines, Air Malawi, Nigeria Airways, British Airways, Laker Airways. Na test motorů letoun používala firma Rolls-Royce, dodán byl i královským rodinám v Ománu, Kataru a ve Spojených arabských emirátech a také samozřejmě Royal Air Force u nichž ještě dosluhují poslední dva letouny, které čekají na své vyřazení. VC10 má rozpětí křídel 44,5 metru, délku 48,3 až 52,3 metru, výšku 12 metrů, nosnou plochu 264,87 m²- 272,39 m², hmotnost prázdného stroje 63 278 kg - 66 660 kg, vzletovou hmotnost 141 521 kg - 151 953 kg, dostup: 11 582 m, dolet 10 841 km - 11 045 km, čtyři dvouproudové motory Rolls-Royce Conway 540 resp. 550, Maximální rychlost 933 km/h a cestovní rychlost 875-886 km/h a na palubu se kromě pětičlenné posádky vejde 115 až 163 cestujících.
Poslední VC10 sjel z výrobní linky v roce 1970 (celkově bylo vyrobeno 54 letounů v deseti verzích a pro vojenské letectvo 14 vyrobených a dvě desítky konvertovaných z bývalých civilních strojů) a byl určen pro společnost East African Airways, přičemž se nepodařilo realizovat akvizice v Mexiku, Argentině, Libanonu, Thajsku, Československu, a Rumunsku. Navíc čím dál přísnější hlukové normy i další provoz VC10 začaly víc komplikovat a tak z civilního provozu především v Evropě postupně vymizel. Britské letectvo stroj po několika konverzích (hlavně na tankovací letouny) i nadále používalo, ale jak bylo zmíněno, dnes už jsou v provozu poslední dva „tankery“ a přílet a odlet jednoho z nich se jednoho podzimního dne 2010 (na státní svátek 28.října) podařilo pro ilustraci a trochu nostalgie na pražské Ruzyni zachytit a nechat si zdát o tom jak by se na tomto letounu vyjímaly v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století barvy Československých aerolinií s někdejším populárním reklamním nápisem OK Jet na svislé ocasní ploše.
text, foto: (jjk)
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

vgc vgc

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama