Zajímavosti

20.12.2009 18:30

Večerníček pro plachtaře

(jjk), L+K Příloha /1981 Večerníček pro plachtaře

Tak jako dnes vydává nakladatelství Aeromedia kromě časopisu Letectví + kosmonautika i jeho „Speciály“, tak kdysi Naše vojsko vydávalo nepravidelně k tomuto periodiku i ročenky a nebo přílohy. V „Příloze“ ročníku 1981, ale narazil autor tohoto textu na malou záhadu. S kresbami tehdejšího redaktora L+K a dnešního prezidenta Letecké amatérské asociace v ní vyšel „Večerníček pro plachtaře“, jenže bez autorova podpisu. Lze usuzovat, že autorem „Večerníčku“ je sám Jan Brskovský, protože tuto ročenku sestavoval, ale přiznáno to na žádné ze sto šedesáti stránek není, ale to nic nemění na tom, že stojí za to tento článeček digitalizovat a přetisknout.

 
(jjk)
 
 
 
 
Letectví + kosmonautika Příloha/1981
 
Večerníček pro plachtaře 
 
 
 
Za devaterými horami a ještě jedněmi, za nimiž neudělat diamantové převýšení bylo tak těžké, jako dostat na Lysé hoře malárii, a devaterými řekami, z nichž i ta poslední byla čisťounká jako Vltava v roce 1981 před n. l., nacházelo se podivné, přepodivné království. Na velkých lánech (nejmenší z nich nesměl měřit méně než 400 x 45 metrů, tedy 550 x 60 kroků), se zlatavě třpytilo obilí. Ale jaké obilí! Stoneček jen jeden palec a nad ním mohutný klas, Kukuřice byla ze všech těch divů okouzlující rostlinné říše největší. Její klasy vyrůstaly rovnou ze země a vrcholky sahaly u jednoho jako u druhého přesně pět palců nad pevnou černou zem. Všechna ta pole obdělával nikam nespěchající lid. Bez lomozících traktorů a jiných čmoudících vynálezů, pěkně koňmi, těmi krásnými a inteligentními zvířaty, jež za sebou v úrodné prsti nezanechávají všelijaké hluboké stopy a zlomyslné koleje. Po sloupech, ověnčených dráty všech průměru a druhu kovu z Mendělejevovy tabulky, nebylo ani vidu. Potůčky, říčky i řeky se pyšnily průzračnou a v kterémkoliv místě pitnou vodou, Nikde ani stopa po kouřících komínech, takže pojem kouřmo byl uváděn pouze v obsažném slovníku naučném.
Podivnému království vládl král s podivným jménem Liduhumil. Tak jako mnozí jiní králové bydlel ve věži. Ale ani ta věž nebyla ledajaká. Vypínala se uprostřed jeho království, které svými hranicemi tvořilo rovnoramenný trojúhelník. Z jednoho rohu do druhého bylo přesně tisíc mil. Věž stála uprostřed jiné plochy, tvarem svým tvořící kruh o průměru míle. A tu překrásnou kruhovou plochu s trávníkem heboučkým jako samet měli za letiště. To byl tedy králův koníček! Věnoval mu celý svůj život a ročně polovinu výtěžku své královské pokladny. Mohl si to dovolit. Nepomýšlel na sňatek s ještě bohatší královnou, ani na výboje do cizích zemí, měl jen jediný sen - obletět na větroni za jeden den celé své panství přesně po jeho hranicích. A protože byl král, dělal pro to všechno možné. Veden prozíravostí snad jen jemu vlastní a poučen dalekou cizinou, založil své království uprostřed země nikoho, čímž se zbavil problému s příhraničním pásmem. Dalším jeho ďábelským kouskem byl zákaz zavedení letecké dopravy, řka, že všude dobře, doma nejlépe. Tak neměl ani problém s letovými cestami. Svoje vojsko zbavil choutek na samé létání vybavením automatickými kušemi, nerezavějícími cepy a nabídkou členství v jeho královském přeletklubu. Protože si však přece jenom, hlavně v zimě, připouštěl myšlenku mít vojenské letectvo, založil pluk létajících husarů. Zaměstnával je ponejvíce jako vlekaře a jejich vlastní létání jim umožnil jen po teplých frontách. Když naskákaly kumuly, nesměli na svých strojích udělat ani zálet po opravě. Nanejvýše se mohli vyžít jako vlekaři z polí. Létali pro ty krásné, na omak heboučké a hlaďounké bílé větroně, jimž daleko za hranicemi dali tak odporný název kluzák.
 
 
Největší Liduhumilovou starostí, která mu způsobila mnohé bolení hlavy, bylo, zda se jeho poddaným podaří objevit alespoň ještě jeden diamantový důl. Neustálým přílivem nových diamantových plachtařů a výrobou diamantových jehlic své, jinak šikovně vedené království, zbavil veškerých zásob těchto vzácných kamínků. I když si jinak s příjmy do pokladny nemusel dělat velké problémy. Nemalou měrou tam přispívali i jeho plachtaři, jimž místo zákazu létání dával prostřednictvím své letecké policie pokuty za přestupky. Za takovou zatáčku pod sto sáhů byly dva krejcary, za totální zrušení letadla deset zlatých a měsíc práce při vyhledáváni diamantových ložisek.
Jinak se však o své plachtařské oblíbence dovedl postarat. Všichni, kteří to s poletováním mysleli trochu vážněji a neznečišťovali šedivý potah kabin po hodině letu, měli možnost vydělávat si na živobytí ve svých přeletklubech. Pracovalo se jen za deště, sněhu a za působení jiných nekalých přírodních živlů. Kdo byl druhého dne po přechodu studené fronty, a v tom království studená byla opravdu studená a tepla opravdu teplá, přistižen na pracovišti, dostal od hlídače odstavených strojů a nářadí deset ran metodikou. Vyrostly-li kumuly se základnou pod patnáct set metrů, létal se jen počáteční výcvik a na věži zasedala rada starších v čele se svým králem, aby jako obvykle odhlasovala a napsala výhružnou nótu, již poté položila na kdysi obětní místo. Na palubních deskách bílých krasavců s dvacetimetrovými křídly byly variometry se stupnicí od tří do osmi metrů. Každý měl v průkaze písmem zlatým zapsáno, že kdo mu po náhodném přistání v širých lánech pomoc nezištnou a okamžitou neposkytne, na kůl bude při novoluní nejbližším naražen. Nocleh v kabině byl proto naposledy zaznamenán v Kosmanosově letecké kronice.
A král? Když jsem byl v jeho podivném království naposledy, mluvil jsem s ním jenom pomocí videa. Právě na maximální rychlosti směřoval do pásky odletu a vydával se na svou vysněnou trať. A jestli ho něco nepřinutilo přistát, tak tam krouží dodnes.
 
L+K Příloha/1981
 
P.S. pro ty, kteří by se úplně neorientovali jen povysvětlení na téma diamant. Ocenění výkonů plachtařů je udělení Zlatého odznaku FAI. Zlatý odznak se třemi diamanty je udělen plachtaři, který splnil dosažení výšky s větroněm více než pět tisíc metrů nad výškou odpojení od vlečného letounu. Druhý úkol a tedy druhý diamant ke zlatému odznaku dostane plachtař, když uletí s větroněm vzdálenost větší než 300 kilometrů a vrátí se zpět na místo letiště, ze kterého startoval (tzv. cílový let s návratem). Třetí diamant se připojí tehdy, když plachtař uletí s větroněm pomocí přírodních stoupavých teplých proudů (termiky) a ve svahových stoupavých proudech vzdálenost větší než pět set kilometrů.
 
(jjk)

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama