Už v roce 1603 tu pobývala císařská vojska, o sedmnáct let později se to tu ukrutně řezalo při památné bitvě 8. listopadu 1620, o dalších jedenáct let později to tu zplundrovala saská armáda…a tak během dějinami tu bylo cvičiště československé armády a i tzv. záměnné či polní letiště určené jako záloha pro Klecany a pro 12. letku 1. čsl. armády s letouny Letov Š-328, a po vojskách Schutzstaffel, Vlasovově Ruské osvobozenecké armádě, Rudé armádě (a Sovětské armádě) a československých vojácích, tábořících zde při vojenských přehlídkách a Celostátní československých spartakiádách se tu poslední dvacítku let už jen na heliportu příslušícímu k motolské nemocnici zjevovaly vojenské a civilní sanitní vrtulníky. Po revitalizaci areálu Ladronka a vybudování heliportu přímo u nemocnice už ani ty vrtulníky není vidět a tak tu zůstávají různí sportovci na kolech či okolených bruslích a naproti kromě kriketistů a jiných běhavců za míčem tu ještě z létavců zbyli jen modeláři, kteří si v sobotu 26. listopadu 2011 naposledy zalétali s tzv. RC házedly (RCH,F3K)…
…jejichž soutěž pořádal Modelklub Černošice. A kromě již zmíněných kriketistů (viz. Divadélko Zelená Husa má čest předvést: Hráče v kriket) tu lze čas od času (a i takto podzimně tréninkově) zahlédnout hráče lakrosu a padačkáře na kolečkách, tedy trénující landkitingsty (nebo lidičky provozující sport jinak nazývaný kite landboarding)…. …Ale abychom se vrátili k tomu Vypichu a jeho oblíbenosti především ze strany všelijakých ozbrojených složek porůznu se tu v dějinách prohánějících.
A kdo by v desátém století, kdy zde byl jen prales a později jen malá tvrz tušil, co toto návrší, tato náhorní plošina nad Prahou v budoucnu divokého zažije.
V roce 1530 císař Ferdinand I. Habsburský zakládá oboru a krátce na to i letohrádek, ale už o necelých sto let později v roce 1603 se zde utáboří císařská vojska. O šestnáct let je zde slavnostně uvítán český král Fridrich Falcký, který ironií osudu rok po té v průběhu slavně neslavné bělohorské řezanice (kdy armáda Katolické ligy a císaře Svaté říše římské zmydlila česká stavovská vojska) vzal nohy na ramena a z Prahy potupně uprchl…
Saská armáda pod velením generála Jana Jiřího Arnima tento prostor pak ještě jednou zplundrovala v roce 1631, kterého následoval i švédský generál Johan Gustafsson Banér a jeho vojáci v roce 1639 a švédská vojska na kopci a v oboře řádila i nadále což korunovala zdemolováním měděné střechy letohrádku Hvězda v roce 1648.
Pak tu byl relativně klid, ale i tak se tu střílelo, protože zde mnohé hony pořádali císař Leopold I. a jeho následovník a syn císař Karel VI.
Ale po té se tu už zase válčilo a to o takzvané rakouské dědictví. Takže sem v roce 1740 vtrhnul český truckrál (nebo lžikrál, či vzdorokrál) Karel VII. Albrecht Bavorský (légálním panovníkem v té době byla už císařovna a posléze i česká královna Marie Terezie) a cely prostor včetně obory srovnal se svou armádou se zemí, pokácel stromy a pobil i zvěř. V druhé vlně dva roky po té to dorazila svým konáním i armáda francouzská.
Za pobytu vojsk velmistra Řádu německých rytířů Karla Alexandra Lotrinského a pruského krále Fridricha II. Velikého v roce 1757 už byla na návrší jen bohapustá mýtina, takže vlastně už ani nevadilo, že o nějakých dvacet let později nechal do letohrádku císař Josef II. uskladnit střelný prach. Prachárna byla v této romantické stavbě zrušena až v roce 1874.
Obora se začala pomalu vzpamatovávat z předchozího řádění, ale než stromy dorostly už se tu opět kácelo a to tentokrát během první světové války.
V roce 1918 připadl letohrádek a obora do správy Pražského hradu a na prostranství Vypichu se čas od času trénovalo československé vojsko a to až do konce třicátých let, kdy zde byl prostor vyčleněn pro záložní polní letiště pro letouny Letov Š-328 z Klecan.
Během druhé světové války si zde postavily kryty oddíly SS (Schutzstaffel) a zřídily opravny vozidel. V době květnového povstání v roce 1945 se tu na krátkou chvíli usadilo dělostřelectvo Ruské osvobozenecké armády generála Andreje Andrejeviče Vlasova, která vypověděla službu wehrmachtu a přidala se na stranu pražských vzbouřenců. Když se přiblížila i sovětská Rudá armáda, měl Vlasov se svou ROA na západní části Prahy ideální možnost přesunu směrem k Plzni do amerického zajetí (bohužel americká armáda Vlasova i další generály ROA vydala sovětům, takže téměř všichni skončili na popravišti, nebo v gulagu, ale to je jiná historie).
Po květnu 1945 se na Vypichu tedy usadila sovětská vojska a po jejich odchodu ještě v témže roce, měla planina konečně relativně klid. V letohrádku bylo zřízeno museum Aloise Jiráska, obora jakš takš revitalizovala a na Vypichu se čas od času utábořili vojáci Československé lidové armády a v době spartakiád tu vojenští cvičenci měli stanový tábor.
Ale relativní klid trval pouze do 21. srpna 1968, kdy sem vtrhla okupační sovětská armáda, která naštěstí jen rozorala pásy tanků Vypich a cestičky na Ladronce (což na asfaltu bylo znatelné ještě v první polovině sedmdesátých let), ale i přes obhlídku letohrádek Hvězda a oboru nechala na pokoji….Na Vypichu tak jen kromě vojenského ležení přistálo na chvíli jen několik sovětských vrtulníků. Ale i tato armáda po nějakém čase odtáhla do Milovic a tak se na Vypich vrátili na každých pět let jen spartakiádní cvičenci a přibyl heliport, který používali jak vojáci, tak i vrtulníkáři Sboru národní bezpečnosti (posléze Policie ČR) a kromě jiné činnosti především jako stanoviště příslušící k motolské nemocnici.
A nakonec se před dvěma lety došlo k celkové proměně, modernizaci a rekultivaci celého prostranství areálu kolem Ladronky a zároveň s tím i v roce 2010 definitivně zanikl i heliport, a to i proto, že motolská nemocnice už má stejně jako sousední nemocnice Na Homolce heliport vlastní…
…takže na Vypichu se teď už jen prohánějí modeláři a jiní sportuchtiví nadšenci a můžeme jen doufat, že toto břevnovské návrší hned tak zase nějaká ta zdivočelá armáda nezplundruje, jak tomu v minulosti tolikrát bylo..
text, foto: (jjk)