Zajímavosti

15.02.2015 19:22

Tam kde král Alaungpaja založil přístav

text: (jjk), foto: M.H. Tam kde král Alaungpaja založil přístav

Po přistání na mezinárodním myanmarském letišti v Yangonu (nebo Yankounu, dříve Rangúnu) (viz. U řeky Iravádí, téměř na dohled Andamanského moře) jsme jedním okem tento dopravní uzel prohlédli (vzhledem k tehdy aktuálním summitu jihoasijských států, zde byly poněkud přísnější bezpečnostní patření) a něco málo si pověděli i o hlavních místních leteckých společnostech (viz. Tam kde rostou pagody jako houby po dešti, U řeky Iravádí, téměř na dohled Andamanského moře) a už nezbylo mnoho místa na procházku samotným městem. Už jen samotný Myanmar (bývalá Barma, neboli Svazová republika Myanmar; Pyidaunzu Thanmăda Myăma Nainngandaw') byl pro mnohého smrtelníka, vzhledem ke své uzavřenosti, do nedávna téměř nedostupný. Stejně tak to bylo i s hlavním městem Yangonem, který se jmenoval dříve Rangún a původně Dagon. A tak ač v hlavním myanmarském městě po ulicích letadla nejezdí, stojí za to se trochu po místních pamětihodnostech porozhlédnout.

Na tomto místě bývala původně rybářská osada Dagon, která byla postavena v šestém století u zlaté pagody, ale o mnoho století později v roce 1753 král Alaungpaja na tomto místě založil přístav a nově vznikající město přejmenoval na Rangún. S tímto názvem Rangún (nebo též Rangoon) vydrželo město do roku 1989, kdy došlo na přejmenování Yangon (nebo také Yankoun). V letech 1886 až 2005 byl Rangún hlavním městem Barmy a dodnes je stále největším městem nynějšího Myanmaru s pěti miliony obyvatel. Od roku 2006 je novým hlavním městem Neipyijto či Naypyidaw (cca 320 kilometrů severně od Rangúnu), které bylo postaveno od první do poslední cihly na vykácené pasece v džungli. V Yangonu je poměrně smíšené obyvatelstvo jak etnicky, tak i nábožensky (Barmánci, Čjinové, Rakhinové, Monové, Karenové, Číňané, Indové, Angličané). A kromě majoritních buddhistů (jejichž pagody, chrámy a stúpy jsou tak jako v celé Barmě všudypřítomné) je v Yangonu sídlo anglikánského biskupství a římsko-katolického arcibiskupství a kromě toho zde působí i Baptisté, Metodisté a členové Světového shromáždění Božího přátelství (známé také jako letniční hnutí) a najdou se zde i hinduisté, nebo nevýznamná menšina muslimů a pravoslavných, neboli arménských ortodoxních křesťanů. Dominantami Yangonu jsou například pozlacená Šweitigoumská pagoda (Shwe Dagon z roku 558 před naším letopočtem a zrekonstruovaná po zemětřesení v roce 1930, tak jako mnoho jiných památek poničených zemětřesením), nebo budova někdejšího Nejvyšší soudu Barmy z roku 1911 (fungoval do roku 2006, kdy se odstěhoval do Neipyijta/Naypyidawu), která je postavena architektem Jamesem Ransomem ve stylu architektury královny Anny a dnes je na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Dalšími dominantami je, kromě například Památníku nezávislosti, Katedrála svaté Marie (od architekta Jos Cuyperse z roku 1899), kde shodou okolností v době návštěvy Myanmaru 21. listopadu 2014 Arcibiskup Charles Maung Bo, SDB celebroval mši věnovanou pětistému výročí příchodu katolicismu do Barmy. To v roce 1511 křesťanství přivezli portugalští cestovatelé, tedy spíš mořeplavci. Na první pohled to datum nesedí, ale v roce 2011 se v Myanmaru odehrávaly masové protesty buddhistických mnichů a s tím související masivní policejní manévry a tak nebyla ta pravá atmosféra na oficiální oslavy. Ta se tedy posunuly o několik let a vyvrcholily v pondělí 24. listopadu 2014.
Navenek Yangon vypadá nesrovnatelně jinak než myanmarský venkov, ale je to jen zdání. Všude jsou k vidění podivuhodné vehikly, prastaré až historické autobusy, na tržištích kromě krevet a ryb kusy ptáků i s hlavami a pařáty, plesnivé polorozpadlé paneláky a všude tma jak když kocourkovští radní postavili radnici bez oken. Osvětlené jsou tedy pouze památky (alespoň je v noci vidět na cestu), které jak je vidět se v Yangonu horečnatě všude opravují a rekonstruují. Ono to také trochu souvisí s uvolněním politických poměrů vy Manmaru a větší otevřenosti vůči cizincům a tedy i turistům. Před čtyřmi lety byla obnovena po více než třiceti letech funkce prezidenta a generálové, kteří vládli Barmě/Myanmaru de facto od roku 1962. Přičemž po vyhlášení nezávislosti v roce 1948 komunisté okamžitě proti vládě vyvolali ozbrojené povstání, které trval vlastně až do vojenského převratu v roce 1962, kdy nastala cesta budování socialismu (v mezičase se stát jmenoval mimo jiné i Socialistická republika Barmský svaz). Barmská verze socialismu však spíš byla tuhou vojenskou diktaturou a takovou podivnou kombinací všech možných myslitelných extrémních –ismů. Strana svazové solidarity a rozvoje je u téměř neomezené moci stále, jen generálové pozvolna svlékají uniformy, pustili z vězení některé disidenty a uspořádali takové jakoby volby na čtvrtinu, ale i tak například k internetu má přístup jen jedno procento obyvatel, navíc je cenzurován a každý uživatel je pečlivě monitorován. Ale na druhou stranu se podmínky přece jenom trochu uvolnily a tak v rámci nalákání turistů na vskutku unikátní památky se tyto začaly horečnatě opravovat a rekonstruovat a z toho pramení i to, že jsou osvětlené a vypadají v docela dobrém stavu.
Spojení se světem se ovšem v Yangonu ještě otřesnější než v turisticky významnějším Baganu. Internet funguje pouze dvě hodiny denně (spojení se světem kromě jakých si podivuhodných místních mobilních operátorů, jejichž prostřednictvím se nedá dovolat vůbec nikam zajišťuje pouze WhatsApp, pokud tedy vůbec funguje i při nahodile skomírajícím připojení k internetu) a kolem půlnoci se vypíná elektřina (a s ní i logicky klimatizace).
Ale je zřejmý jeden poznatek. Demokracie evropského typu asi nebude to pravé ořechové pro tuto zemi a místní obyvatelstvo. Po té co generálové svlékli uniformy a stali se „demokratickými“ politiky a tuhá vojenská diktatura se poněkud rozvolnila, se všude rozmohlo kšeftování z betelem a navíc jak prodavači, tak zákazníci (možná i příslušníci bezpečnostních složek, řidiči autobusů, taxíků a podobných vehiklů) tak i podle prvního, ale i druhého a dalšího pohledu, snad všichni obyvatelé Yangonu jsou permanentně v rauši a sjetí a i vzhledem k jejich naprosté absenci jakéhokoli cizího jazyka s nikým na potkání není rozumná řeč.
Ale to holt je také dnešní Myanmar a trochu jiná tvář této země poseté pagodami, stúpami a jinými pamětihodnostmi..
…a ještě odkaz na některé další obrázky z Yangonu na facebooku magazínu: Odjinud: Yankoun (Rangoon), Barma/Myanmar 21.11.2014 a předchozí dvě návštěvy Myanmaru viz. U řeky Iravádí, téměř na dohled Andamanského moře, Tam kde rostou pagody jako houby po dešti).
text: (jjk), foto: Michael Heger
[Věnováno mé přítelkyni, která de facto jako inspirace stála za vznikem Magazínu Letiště ČR a díky níž i celý tento projekt existuje, a která t.č. bohužel vzhledem ke své vážné nemoci světa běh a nejen ten letecký opět teprve znovu objevuje, (jjk)]

 

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama