Severozápadním směrem od Plzně leží vesnička o níž jsou doloženy první písemné zprávy v roce 1239, kdy byla majetkem Zdeslava, syna Ratmírova. Posléz Děpolt ze Zbiroha zbudoval zde nedaleko v letech 1297 až 1321 hrad Kyjov. Jsou to Malesice, které jsou dnes přičleněny k městu Plzni. A shodou okolností 14.března 1910 požádalo České aviatické družstvo prostřednictvím Emanuela Kabáta o postavení dřevěného hangáru na místě závodiště, které má sloužit jako letiště a také jako místo pro leteckou školu. Následně je 15. března 1910 v dobovém tisku oznámeno, že České aviatické družstvo získalo zmíněnou závodní dráhu v Malesicích jako letiště a tak svou aktivitu v Praze ukončuje, protože se mu nezdařilo získat vhodnou plochu pro zřízení letiště. To znamená, že by se de facto dalo toto datum označit za den kdy na našem území vzniklo úplně první oficiální letiště…jak psal tehdejší tisk „první aerodrom v Čechách“. Ono to s tím přesným datem je poněkud složitější, a jak říká i autor publikací o historii plzeňského letectví Hanuš Salz, přesný termín vzniku malesického letiště se vlastně nedá určit, m.j. už jen proto, že vlastně nikdo žádné takové datum nikdy nevyřkl. V každém případě víme následující informace.
České aviatické družstvo (ČAD) v němž byli m.j. plzeňští průkopníci létání, vzniklo v roce 1909 a spolu s českým aeroklubem se samozřejmě kromě létajících strojů zajímalo i o nějakém tom místě, kde by mohlo být nějaké to letiště. Původně České aviatické družstvo spoléhalo na to, že si pronajme část závodiště v Praze – Chuchli, ale krátce před tím, než z Francie dorazil nový stroj Blériot XIIbis aviatici zjistili, že správa závodiště v Chuchli jejich žádost o využívání areálu zamítla. Nastal tedy problém kam letoun uložit. V Praze se žádné pozemky za přijatelnou cenu sehnat nedaly a ani samo město, či jeho části se nechovaly nijak vstřícně. Naopak překvapivou vstřícnost projevili představitelé Plzně, kteří Českému aviatickému družstvu nabídli v té chvíli nepoužívané závodiště Plzeňského dostihového spolku v Malesicích i s tím, že tam bude možné postavit hangár a to za mnohem výhodnějších finančních podmínek než v Praze. A tak 5.března 1910 podepisuje ČAD s plzeňskými zástupci státních drah nájemní smlouvu a 11.března 1910 Okresní úřad ve Stříbře uznal malesické závodiště způsobilé pro letecký provoz. A tak už do Malesic (na tak zvaný „ostrov“) putoval i školní dvoumístný Blériot XIIbis a to do nového dřevěného hangáru. Dráha byla upravena na délku tři sta metrů a šířku třicet pět metrů a směřovala ve směru od Malesic, jak upřesnil autorovi těchto řádků i plzeňský historik Hanuš Salz. A jak již bylo zmíněno, 15.března 1910 v místním tisku byla zveřejněna informace, že „jméno Plzně bude spojeno s prvním řádným a stálým aerodromem v Čechách“ s tím, že půjde o položení pevných základů k další praktické aviatické činnosti v Čechách, včetně první tuzemské aviatické školy. V Malesicích se tedy trénovali čeští piloti a připravovali se za dozoru instruktora Roberta Schweizera. Ten se také pokoušel o prezentační ukázkové vzlety v průběhu dubna 1910, ale místo, aby předvedl skvělou ukázku pilotáže, stroj poněkud pochroumal a tak si létání chtiví diváci museli počkat až do 22.května 1910, kdy se zde při veřejné letecké produkci představil Henri Maria Jullerot na stroji Farman, což byla první úspěšná letecká produkce v Čechách. O den později Jullerot svůj let opakoval a vytvořil jím vlastně ustavující rekord na tuzemském nebi. Během dvou ukázek, které dohromady trvaly necelých patnáct minut, vystoupal do osmdesáti metrů, což se u nás do té doby nikomu nepodařilo.
Malesické letiště sice obstojně fungovalo a plnilo svůj účel k plné spokojenosti aviatiků, ale bohužel jeho existence neměla dlouhého trvání. Rakouský Jockey-Club, kterému po zániku Plzeňského dostihového spolku spadlo do klína závodiště se rozhodl, že opět obnoví dostihovou činnost a tak se mu letecký provoz začal zajídat. A tak nezbylo nic jiného, než opět začít hledat nové místo pro letiště. Asi jediným přijatelným místem bylo vojenské cvičiště na Borských polích. Kupodivu rakouská armáda, tedy její plzeňská posádka neměla proti tomuto nápadu výhrady a tak už 25.května Plzeňské listy hlásí, že velitelství armádního sboru povoluje Českému aviatickému družstvu zřídit na borské louce letiště. Následují návštěvy pověřených vojenských i civilních orgánů, které vymezují plochu letiště a místo, kde by měl být umístěn hangár a nakonec se v říjnu 1910 stěhuje z Malesic dřevěný úkryt letadel a tím se uzavírá i historie tohoto prvního letiště na českém území, zároveň s tím vzniká legendární letiště Plzeň – Bory, jehož životní pouť končí až v polovině devadesátých let dvacátého století, ale to už je jiná kapitola.
Ale vraťme se ještě k Malešicím samotným, když už jsme tady. Opustili jsme je v okamžiku, kdy Děpolt ze Zbiroha vystavěl hrad Kyjov. Kyjovský statek jehož součástí byly i Malesice se v roce 1365 stal majetkem kladrubského kláštera. Ten, stejně, jako Malesice získali (tedy ukradli) během husitských válek příslušníci některých bohatých plzeňských rodin, ale patrně ne na dlouho, protože v roce 1462 byly Malesice v majetku Antonína Harsdorfera z Norinberku, jehož syn Hanuš prodal Malesice roku 1489 plzeňské měšťance Anně Šefránkové z Poutnova. Po ní se tu panstvo střídalo poněkud rychleji. Od roku 1713 byla majitelem hrabata Barbové z Wachsensteinu, z nichž Jan Petr postavil v roce 1730 na místě tvrze barokní zámek. Po této rodině zde byli Širntygarové, od roku 1807 hrabě Hugo Damián Ervín, jehož rod vše prodal v roce 1917 Karlu Škodovi z Plzně. Po smrti rytíře Karla Škody pronajal jeho bratr Emil, majitel Škodových závodů v Plzni, panství i zámek Janu Pretlovi. Jenže v roce 1939 se Malesice stávají součástí Velkoněmecké říše, u tzv. Kříže jsou postaveny hraniční závory a z obce je vystěhováno 65 českých rodin. Opačně to dopadá v roce 1945, kdy naopak je z Malesic odsunuto 35 místních němců a 160 říšských uprchlíků.
Tož tak, a kdyby někoho zajímalo něco více o prehistorii létání na Plzeňsku a tedy současně o dřevních dobách letectví u nás, může si pořídit první díl knížky Letectví a město Plzeň, z pera Hanuše Salze, který začíná rokem 1874, kdy nad Plzní vzlétl první horkovzdušný balón, přes zmíněné létání v Malesicích, pokračování na letišti Plzeň – Bory, vznik Západočeského aviatického klubu Plzeň až do roku 1924.
(jjk)
Zdroj: H.Salz:Letectví a město Plzeň (1.díl 1874-1924), L+K Speciál č.11 – 225 let létání