Zajímavosti

01.04.2017 21:30

První pomoc se snesla z nebe

text, foto: (jjk), Denní Telegraf: sobota 2.září 1995; První pomoc se snesla z nebe

Dnes 1.dubna 2017 slaví Letecká záchranná služba třicáté narozeniny, ale tehdy byla ještě letecká záchranka mladá. Psal se rok 1995 a Letecká záchranná služba existovala v Československu téměř šest let a následně v samostatných republikách dva roky. Tedy celkem osmým rokem. V té době už samozřejmě byla střediska Letecké záchranné služby rozprostřena stejně jako jsou dnes, jen s tím rozdílem, že teprve nedávno ukončilo činnost středisko Kryštof 17 v Havlíčkově Brodě. Jedním z důvodů byl překryv se střediskem v Jihlavě a druhým to, že i vojenské letectvo v Havlíčkově Brodě utlumilo svou činnost. A do (dnes už neexistujícího) periodika Denní telegraf jsem tedy 2.září 1995 o letecké záchrance cosi o historii a činnosti sepsal. Při těch třicátých narozeninách se možná dvaadvacet let stará vzpomínka hodí… 

 

První pomoc se snesla z nebe

 

Samozřejmě se objevují i hlasy hovořící o špatné koordinaci činnosti této služby, nadměrné hlučnosti, vysokých finančních nákladech a podobně. Občas se vyskytne i názor typu: »Mne to nezajímá, já jezdím opatrně, takže já ty vrtulníky nikdy potřebovat nebudu.« I přes mnohé negativní názory je však neoddiskutovatelným faktem skutečnost, že létající sanitky svým včasným zásahem zachránily tisíce lidských životů a bez jejich po moci by si lékaři už dnes nedovedli svou práci představit. V poslední době už většina z nás stroje s charakteristickou modrou hvězdou několikrát denně přelétávající nad našimi hlavami ani nevnímá. Letecká záchranná služba (LZS) se stala stejnou samozřejmostí jako sanitní vozy kličkující ulicemi měst a spěchající k nějakému neštěstí. Cesta budování vzdušných záchranek však byla a je mnohem trnitější, než tomu bylo a je u jejích pozemních kolegů. Je to celkem logické, protože naše letecká záchranná služba patří k nejmladším v Evropě.

 
Zrození létajících záchranek
 
Na tomto místě by nebylo od věci vzpomenout na samotné počátky záchranných akcí prováděných letadly a vrtulníky. Ve švýcarských Alpách došlo koncem roku 1946 k havárii amerického letounu DC-3. Tehdy bylo k záchraně cestujících poprvé použito letadlo Fieseler-Storch, které přistálo na ledovci nedaleko poškozené dakoty. Dvacátý čtvrtý listopad výše zmíněného roku by se tedy dal nazvat datem narození tohoto typu záchranných akcí nejen ve Švýcarsku, ale i v celé Evropě. V této alpské zemi začaly být v šedesátých letech letouny nahrazovány vrtulníky. Polovina tohoto desetiletí by se dala zároveň označit i za nesmělé první krůčky v této oblasti i na našem území. Přesněji řečeno v tehdejším Československu. Ve Vysokých Tatrách byl tehdy poprvé použit vrtulník k záchraně jugoslávské horolezkyně, která se zde v září 1965 těžce zranila. Čas od času se od té doby k obdobným akcím vrtulníky využívaly i na dále, ale používané stroje nebyly k podobným zásahům příliš vhodné, a proto docházelo i k vážným nehodám. K zásadnímu obratu došlo po druhém kongresu leteckých záchranných služeb AIRMED 1985 v Curychu, kterého se zúčastnila i delegace z Československa, která tady své zkušenosti konzultovala se specialisty z vyspělých zemí a seznámila se i s nejmodernější technikou uzpůsobenou k této činnosti. Tehdejší federální ministerstvo dopravy, odbor civilního letectví, vzápětí iniciovalo projednávání otázek LZS a rovněž z popudu tohoto odboru byl sestaven tým specialistů z oblasti letectví, zdravotnictví a horských služeb. Obrovský entuziasmus, iniciativa a odvaha lidí, kteří v mnoha případech budovali leteckou záchrannou službu v Československu bez ohledu na finanční ohodnocení, v dobrém slova smyslu zapříčinily, že už dva roky poté, dne 1. dubna 1987, vzlétl z letiště Ruzyně první vrtulník Mi-2 Letecké záchranné služby Praha ke zkušebnímu provozu. Ještě v prosinci téhož roku se ke svému českému kolegovi připojilo slovenské středisko v Popradu a v roce následujícím LZS v Banské Bystrici a Brně. Původně se předpokládalo vybudování dvaceti středisek v celé bývalé federaci, avšak vzhledem k nutnosti pokrýt do statečně celé území byl původní plán změněn a rozšířen o dalších šest středisek. V roce 1992 tedy bylo celé Československo celoplošně pokryto leteckou záchrannou službou, Čímž se tento stát zařadil mezi ty země v Evropě, které tuto službu v takovém rozsahu zajišťují.
 
I záchranáři potřebují svoji organizaci
 
V roce 1992 se rozhodla skupina specialistů, která dosud zajišťovala přípravu LZS na našem území, vy tvořit Asociaci leteckých záchranných služeb (ALZS), jejímž úkolem bylo napomáhat dalšímu rozvoji této služby. Paralelně s rozdělením státu vznikly jak ALZS České republiky, tak i Asociácia záchranných služieb a systémov Slovenskej republiky (AZSSSR). Během relativně krátké doby existence ALZS se ukázala ne zbytnost její existence. Asociace iniciovala celou řadu jednání například v oblasti daní, majících negativní vliv na činnost LZS. Je totiž nelogické, aby dary — například medicínská zařízení, která by mohla sloužit k okamžitému použití při záchraně lidských životů — byly zatíženy vysokými daněmi a clem. Tato záležitost však i přes časté urgence nebyla uspokojivě dořešena. Kromě toho asociace iniciovala i četná jednání s ministerstvem zdravotnictví a Parlamentem ČR. Ministerstvo dopravy a především ministerstvo obrany, které je i jedním z provozovatelů některých středisek, vyjádřily po jednání s ALZS podporu této celospolečensky důležité činnosti.
 
Letadlový park
 
Dostáváme se k tomu nejdůležitějšímu, bez čeho by letecká záchranka ani leteckou nemohla být nazývána, a to je letadlový park. V počátcích Činnosti LZS se neodmyslitelným symbolem této služby stal sovětský vrtulník Mi-2 z Milovy konstrukční kanceláře. Pro tuto práci byl stroj vzhledem k velikosti a prostornosti kabiny uzpůsoben dokonale, ale bohu žel i přesto, že odvedl ve službách LZS obrovský kus práce, je už zastaralý. Vždyť prototyp Mi-2 vzlétl už v roce 1961. Začátkem devadesátých let tedy vznikl problém s obnovou a modernizací strojů. Jedním z kandidátů byl mladší bratr Mi-2 polský PZL-Kania, který se u nás testoval v provozu od září 1992 do července následujícího roku. Tento stroj sice zakoupen nebyl, ale myšlenka o jeho zařazení do provozu u nás ještě nebyla úplně zatracena. Pro Kaniu hovoří relativně nižší cena a vnitřní prostor ne nepodobný Mi-2. Podobně prostorný mi jsou však i další zástupci LZS na naší obloze. Jsou jimi reprezentant německého konsorcia Messerchmitt—Bölkow-Blohm Bö-105 využívaný českou policií a americký BELL 412. Dalším zástupcem firmy Bell Helicopter Textron je jednomotorový BELL 206, verze L 3 a L 4. Všechny naše vrtulníky LZS jsou však bez ohledu na typ vybaveny víceméně stejně. Tedy standardně tak, jako je tornu všude ve světě, nosítky s vakuovou matrací, odsávací pumpou, kyslíkovým dýchacím přístrojem. lifepakem 5-defibrilátorem, obvazovým a fixačním materiálem, infuzní pumpou a dalším základním zdravotnic kým materiálem, jako jsou léky atd. V celkovém kontextu však nejde jen o modernizaci strojů nebo jejich vnitřního vybavení.
 
Formality, formality
 
Asociaci LZS leží vývoj této služby na srdci víc než cokoli jiného. Všechny závažné věci. které by měly přispět ke zlepšení služeb, byly již v loňském roce předneseny asociací na ministerstvu zdravotnictví. Jednou z nich je i otázka komunikace mezi jednotlivými složkami. Jde o to, aby se mohl zkrátit čas mezi obdržením informace a reakcí záchranného vrtulníku. Vybudování kvalitního rádiového spojení může čas zásahu ještě zkrátit. I poslední železniční nehody v červnu tohoto roku, kde vrtulníky LZS zasahovaly. jednoznačně potvrdily nutnost urychleného řešení otázek, které ALZS uvedla při výše zmíněném jednání.
Další důležitou věcí je koordinace sekundárních letů. Zde by se řešení nabízelo ve vybudování jednoho celostátního dispečinku, který by činnost řídil. neboť nejde jen o přesuny pacientů z jedné nemocnice do druhé, ale i o přelety do jiných států a zpět jak s tuzemskými, tak zahraničními občany. A právě k usnadnění těchto cest již Asociace LZS iniciovala přípravu dohod s nejbližšími sousedy: Spolkovou republikou Německo. Rakouskem, Slovenskem a Polskem. V pokročilém stadiu jsou už dohody s Rakouskem a Německem, je jichž gestorem za českou stra nu bude ministerstvo zdravotnictví. Tyto dohody mají kro mě jiného i umožnit v případě požádání zásah naší LZS na území jiného státu bez dlouhé ho procedurálního zdržování. Tato spolupráce by se v budoucnu měla stát samozřejmostí například při velkých dopravních nebo jiných neštěstích. Cílem je. aby po obdržení výzvy k nasazení vrtulníku z jednoho do druhého státu od padly všechny problémy s pasovým celním odbavením a vrtulník mohl vzlétnout ve velmi krátkém čase. Je poněkud tristní představa, že posádka vrtulníku čeká na jedné straně a za hranicemi, možná jen několik metrů na silnici, leží zraněné osoby jen proto, že se složitě vyřizují formality.
 
Více informovanosti
 
Asociace LZS se v průběhu své existence stala také členem Evropského leteckomedicínského institutu — EURAMI. Tento orgán, který před několika lety vznikl, je velice důle žitou organizací. podporovanou Evropskou unií a má za cíl mimo jiné připravit příručku pro personál v LZS. V rám ci tohoto institutu vyvíjí česká ALZS velmi aktivní činnost, a to především v mezinárodních kontaktech se zeměmi, které mají v této oblasti dlouhodobé zkušenosti. Kromě našich nejbližších německy mluvících sousedů je to i Švýcarsko. Itálie, Norsko, Velká Británie, ale i USA a Austrálie. Tato spolupráce je pro nás vel mi prospěšná a i přes své mládí je naše letecká záchranná služba uznávána i ve vyspělých zemích. Svědčí o tom i pochvalné kritiky Jane Wynnové, prezidentky americké ALZS, respektive Gerharda Kuglera z německého ADAC a Švýcara dr.Christiana Bühlera. bývalého prezidenta Mezinárodní společnosti leteckých záchranných služeb.
Mezinárodní kontakty už své ovoce nesou, důležité však je aby i obyvatelé České republiky měli přístup k informacím. které se této služby týkají. Důvod je prostý. Může se stát, že se občan už z jakýchkoli důvodů nedovolá na známou linku 155, což by při nekvalitním stavu naší telefonní sítě nebylo nic neobvyklého. Měl by však mít i jinou možnost, kam svůj požadavek na okamžitou po moc oznámit. Asociace i v tomto ohledu už několik let vyvíjí aktivitu. Před dvěma lety vyšel poměrně obsáhlý katalog LZS, ve kterém jsou i telefonní čísla jednotlivých středisek i s jejich adresami a možnostmi přistání vrtulníků ve velkých městech nebo blízkém soused ství zdravotnických zařízení. Průběžně se tisknou i informační letáčky a jako příloha odborného časopisu Letectví a kosmonautika vycházejí Bulletiny ALZS. Tyto tiskoviny jsou sice veřejností vysoko ceněny, ale dá se říci, že jich je stále nedostatek a veřejnost není ještě stále dostatečně seznámena S činností této služby.
 
Zase jen peníze
 
Jak se říká, o peníze jde až v první řadě a u LZS tomu samozřejmě není jinak. I zde se jich výrazně nedostává. Pro letošní rok byl sice rozpočet na leteckou záchrannou službu přes sto milionů korun, ale už teď je zřejmé, že bude překročen a náklady do konce roku nebudou pokryty. Tento problém však bude muset vyřešit ministerstvo zdravotnictví v součinnosti s ministerstvem financí. Ostatně zdravotnický resort nečeká jen tento problém, ale i velká řada dalších, které byly zmíněny v tomto článku. Asociace LZS sice všemožně o řešení těchto věcí usiluje, ale poslední slovo bude mít až pří slušné ministerstvo. Otázka je, k jaké spokojenosti pilotů, lékařů a dalších leteckých záchranářů, kteří každým dnem startují v průměru ke čtyřiceti případům. V letní sezoně do konce až k sedmdesáti. Bylo by smutné, kdyby při telefonátu se žádostí o pomoc museli záchranáři odpovědět, že buď nemají z technických důvodů možnost vzlétnout, anebo že nemají peníze na palivo. Na začátku jsem se zmínil o lidech, kteří tvrdí, že je to nezajímá, že jim se nic nemůže stát, nebudou záchranný vrtulník potřebovat, nebo že je ten hluk ruší. Nechtěl bych nikomu přát rozhodně nic špatného, ale nikdo z nás nemá, jak se říká, patent na zdraví a člověk je lehce zranitelný. Ale v kritických chvílích života může každého z nás být jinak nepříjemný hluk vrtulníku rajskou hudbou. A na změnu názoru na užitečnost letecké záchranné služby však může být už také pozdě.
 
O poslání letecké záchranné služby
 
Nyní je čas na úvahu o samotném poslání letecké záchranné služby. Každé středisko je umístěno tak, aby akční rádius, tj. cca sedmdesátikilometrový okruh, navazoval jeden na druhý s určitým překrytím tak, aby kterékoli místo v naší republice bylo pro vrtulníky LZS dosažitelné a v případě závažnější nehody mohl na místo přiletět i stroj ze sousedního střediska.
Výhodou tohoto systému je, že vrtulník letící řádově rychlostí 4 kilometry za minutu může dosáhnout místa, kde se nacházejí postižené resp. zraněné osoby, v rozmezí kritických 14 až 20 minut. Pokud během této doby má nemocný k dispozici kvalifikovanou lékařskou pomoc, je statisticky dokázáno, že má asi osmdesátiprocentní šanci přežít. Pouhých 20 procent zraněných (převážně vzhledem ke svému vážnému zdravotnímu stavu) umírá. Pokud se však čas čekání prodlužuje, začínají se zmíněná čísla vyrovnávat a později i výrazně obracet. Pokud se čas poskytnutí první pomoci prodlouží například k 28 minutám, dochází k výraznému snížení šance na záchranu a přibližně pouze dvacet procent zraněných přežívá. Pokud si obyvatelé velkých měst nebo míst vzdálených od velkých zdravotnických zařízení vybaví, jak dlouho obvykle trvá cesta vozů záchranné služby po rozbitých a ucpaných ulicích k nějaké havárii, je celkem lehce spočitatelné, jakou výhodu vrtulníky LZS představují.
 
Důvody zásahů
 
Za pracovníky této služby hovoří i čísla. LZS má za sebou v letošním roce více než osm let své činnosti, během nichž, zasahovala u více než sedmatřiceti tisíc osob, což by podle počtu obyvatel představovalo slušně velké okresní město. Podle vyjádření lékařů, kteří postižené přebírali v nemocnicích, byla polovina ne mocných a zraněných v kritickém stavu. Zásahy jsou prováděny u osob s kardiovaskulárními příhodami, neúrazovými příhodami centrální nervové soustavy, popáleninami, ale i v případech ohrožených nedonošených dětí a podobně. V posledních letech však celou jednu třetinu zásahů tvoří hlavně z důvodu stále stoupajícího cestovního ruchu asistence vrtulníků LZS u dopravních nehod. Jen za první polovinu letošního roku bylo při těchto dopravních karambolech usmrceno šest set osob a dalších více než dva a půl tisíce těžce zraněno. Při hrůzostrašnosti automobilových nehod, kterými nás s oblibou živí televizní stanice, je nejvýše pravděpodobné, že čísla o počtu mrtvých by bez práce LZS byla ještě mnohem vyšší. Pokud jsem se zmínil o tom, že na situaci na našich silnicích má podíl i rostoucí cestovní ruch, musím zde uvést, že jen v letošním roce cizinci zavinili již 3700 nehod. Proto také má tato služba výrazný ohlas mezi návštěvníky naší republiky.
 
Organizace zásahů
 
Vzhledem ke stávající letadlové technice se v současné době primární lety uskutečňují pouze ve dne. V noci létají pouze v urgentních sekundárních případech, a to pouze v případě možného přistání na letištích vybavených světelnými a radionavigačními prostředky.
Padla zde slova primární a sekundární zásah. Primárním zásahem se rozumí to, že posádka vrtulníku ihned (cca do 2 až 3 minut) po obdržení výzvy odlétá na místo nehody či úrazu a podobně. A po základním ošetření lékařem LZS a stabilizování stavu nemocného zajišťuje jeho přepravu do nejbližší nejlépe vybavené nemocnice. Další kategorií jsou tzv. lety sekundární. Vzhledem k husté síti nemocnic v České republice a také vzhledem k tomu, že v jejich blízkosti se většinou nacházejí volné plochy pro přistání a nebo přímo heliporty, uskutečňují se tzv. interhospital flights, tj. přeprava pacientů z menších nemocnic do větších specializovaných zařízení. Týká se to více méně takových případů, jako jsou úrazy páteře, vážné popáleniny, dříve narozené děti a pod. Ve výčtu služeb, které LZS poskytuje nesmějí chybět ani lety repatriační, prováděné nárazově vždy podle konkrét ních požadavků. Provádějí se kromě jiných i osvědčenými tuzemskými Turbolety L-410. Mezi další velmi významné činnosti LZS patří i spolupráce v rámci tzv. transplantačního programu, který je zaměřen na přepravu lidských orgánů, krve, léků a podobně.
 
Kryštof
 
Rád bych se zastavil u jména Kryštof, které se všude ve světě v souvislosti s leteckou záchrannou službou používá. Může se zdát podivné, proč zrovna toto jméno. Svatý Kryštof (původně s měkkým »i«) neboli Christofor, to jest Kristonoš, byl horlivým křesťanem z Lycie a zemřel mučednickou smrtí. To však není až zas tak podstatné. Kryštof byl muž obrovského vzrůstu a vynikal velkou silou a obratností. A jak bylo v dobách Kryštofova života zvykem, byl vojákem obrátivším se ke křesťanství. Chtěl Kristu sloužit, ale protože neuměl nic jineho než bojovat, poradil mu moudry poustevník, aby se ubytoval na břehu dravé řeky, která pohřbila mnoho pocestných, kteří chtěla řeku přebrodit. Kryštof se tedy k řece nastěhoval a díky své síle přenášel přes řeku zdravé i nemocné. Potud historie. Řecka legenda ze šestého stoleti však praví, že jednoho dne svalovec přenesl i samotného Ježíše Krista. Ten však, aby oddanost Kryštofovu vyzkoušel, byl proměněn v malé děcko a vážil podle vlastních slov jako celý svět. Odtud tedy jméno Kristonoš — Kryštof. Ať už je to s legendou tak nebo onak, faktem je, že toto jméno se v leteckých záchranných službách všude ve světě vžilo a ozve-li se na rádiové frekvenci Christoph, Christophous nebo Kryštof, všichni okamžitě vědí, že se jedná o záchranný let s maximální prioritou, i když dnes už asi málo kdo tuší, odkud původ tohoto jména pochází.
text, foto:Jakub Jan Kühnel
Denní Telegraf: sobota 2.září 1995

* kliknutím otevřít

* kliknutím otevřít

 

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama