Zajímavosti

28.09.2009 16:00

Prodají, či neprodají se Líně/Dobřany?

text, foto: (jjk) Prodají, či neprodají se Líně/Dobřany?
Tato parafráze na hamletovskou otázku je logická, protože Ministerstvo obrany je dodnes majitelem mezinárodního letiště Plzeň – Líně, ačkoli už několik let mělo být v soukromých rukou a rozvíjet se jako dopravně-průmyslový areál. To samozřejmě brání rozvoji letiště, ale i celého areálu. Očekávalo se, že dojde k prodeji po předčasných volbách na podzim tohoto roku, ale ty jaksi nebudou a tak je budoucnost minimálně ve hvězdách. Co ve hvězdách, něco horšího, v rukách českých politiků.

Areál má v pronájmu společnost PlaneStation Pilsen, ale je celkem pochopitelné že se jí nechce moc investovat do cizího dát několik miliard do dalšího rozvoje a revitalizace areálu. Z prodeje by jen měly být vyjmuty pozemky, které tvoří historický majetek okolních obcí a patrně i část kde působí letecká záchranná služba provozovaná Armádou České republiky. Toto plzeňské letiště vzniklo až po druhé světové válce jako doplněk travnaté letecké základny a letiště Plzeň – Bory o čemž je psáno zde: Na Plzeň Vávro ... na Plzeň..... Podle statusu „Neveřejné mezinárodní letiště“ Plzeň-Líně - dříve se užíval i název Plzeň-Dobřany, tedy armáda oficiálně takto letiště pojmenovala, ale postupně se vžil název Plzeň-Líně a ten už letišti zůstal. No ono je to letiště v Nové Vsi, ale to je vlastně jedno. A tak je v příloze několik obrázků z Líní, tedy Dobřan, tedy z Nové Vsi, ale asi nikomu neunikne, že na leteckých záběrech jsou stromy bez listí a na „pozemních“ listí na stromech vesele ševelí. To je jednoduché, proletěli jsme nad letištěm tak rychle, že všechno listí v širokém dalekém okolí opadalo… To byl poněkud nejapný pokus o vtip, prostě fotografie vznikly na dvakrát, jednou v létě a jednou v zimě. A tak, aby příběh o plzeňském létání byl ucelený, tak tady je malá historie fungování vojenského letectva v Plzni po druhé světové válce. V roce 1945 začala výstavba československého vojenského letectva a při první, prozatímní reorganizaci armády 25. října 1945 byly vytvořeny čtyři smíšené letecké divize. Jádrem prvních tří divizí se staly 310., 312. a 313. stíhací perutě z Velké Británie a té čtvrté 1. čs. smíšená letecká divize ze Sovětského svazu. Vznikly 5. stíhací a 6. bojová letecké divize na základě 311. perutě a v únoru následujícího roku byla část 311. bombardovací perutě dislokována v Plzni na letišti Bory. Vznikl tak 24. letecký pluk „Biskajský“ a ze zbytku personálu 25. letecký pluk „Atlantický“ v Havlíčkově Brodě. Pluk měl nejprve několik letounů Siebel Si-204, Fieseler Fi-156 a Piper Cub a v květnu 1946 byl 25. pluk přeškolen na letouny Petljakov Pe-2 a v září byl přesunut z Havlíčkova Brodu na letiště Plzeň-Bory. 24. pluk se pro změnu odletěl přeškolit do Velké Británie na typ De Havilland 98 Mosquito. Už v roce 1945 byl vytvořen 4. stíhací letecký pluk nejprve v Českých Budějovicích (posléze na Borech) s letouny Spitfire Mk. IXe a československou verzí Messerschmidtu Bf-109 - Avií S-199. Po únoru 1948, ale proběhly v armádě personální čistky. Letci ze „Západu“ byli z armády vyhozeni a plukům bylo zakázáno užívat názvy „Atlantický“ a „Biskajský“. Po reorganizaci letectva po sovětském vzoru byla vyřazena letadla západní provenience, 6. letecká divize byla zrušena. Do Plzně tak začaly přicházet k 5. stíhacímu leteckému pluku (ten vznikl ze 312. stíhací perutě rovněž ihned v roce 1945) proudové stíhačky Mig-15. Migy-15 už, ale v roce 1952 nešly na Bory, ale na čerstvě otevřené letiště v Dobřanech/Líních. Líňští piloti plnili výcvikové úkoly a zajišťovali ostrahu našich západních hranic. V roce 1959 do Plzně přicházejí první Migy-19 a k výcviku určené L-29 Delfin. Kromě 5.slp, který v Líních existoval až do roku 1991, kdy byl zrušen se střídaly na letišti různé útvary. V padesátých a šedesátých letech například 4.stíhací letecký pluk, 45. dělostřelecký průzkumný pluk, 47. průzkumný letecký pluk, 1. spojovací letka ( pod názvem 1. vrtulníková letka přesunuta na letiště Plzeň–Bory). V roce 1970 dostal 5. slp první Mig-21, které byly páteří našeho stíhacího letectva do roku 2005, kdy byly nahrazeny Bae/Saab JAS 39 Gripen. Po několika dalších reorganizacích byla v roce 1974 vytvořena na letišti Plzeň–Bory 11. vrtulníková letka a 1. spojovací vrtulníková letka. V osmdesátých létech s výzbrojí vrtulníky Mi-24 a Mi-17. V roce 1985 byl založen 11. vrtulníkový pluk, který byl po změnách v roce 1990, resp. po rušení letiště na Borech v roce 1991 přesunut do Líní. V roce 1990 nastal v Líních útlum činnosti a 5.slp měl v hotovosti jen jeden jediný Mig-21, následně v květnu 1991 pluk toto letiště opustil a k 31.srpnu 1991 zrušen. Stíhačky se, ale na krátký čas do Líní ještě vrátily v podobě 1. letky Leteckého zkušebního odboru Praha – Kbely. Od 25. května 1995 letka plnila speciální úkoly ve spolupráci s Centrem pro výzkum stresu a odolnosti člověka, ve výzbroji měla sedm letadel Mig-21 a jeden kus L-39 Albatros. Dne 12. června 1997, ale byla přesunuta do Českých Budějovic a poslední Mig-21MF z Líní odletěl 21.července 1997. Hned v roce 1991, ale 1. letka velení a průzkumu převzala provozování letecké záchranné služby Slovairu a leteckou pátrací a záchrannou službu provozoval 11. vrtulníkový pluk z letiště na Borech (později, jak bylo zmíněno, se přesunul pluk do Líní). Pro leteckou záchranku byly používány vrtulníky Mi-2 a Mi-17. Letka byla zrušena 31. října 1992. Několik vrtulníků bylo dislokováno v Piešťanech a ostatní včleněny do 3. smíšené letky 11. vrtulníkového pluku (toho času už v Líních). Pluk byl, ale s koncem roku 1994 odvelen do Přerova a už od roku 1993 tak i díky nesmyslným předpisům a chaotické reorganizaci armády hlavně přičiněním politiků, se činnost vojenské záchranky dostala na pokraj zániku. První pokus o likvidaci naštěstí nevyšel. V roce 1994 byla plzeňská jednotka začleněna do mezinárodní pátrací a záchranné služby – SAR a od roku 1995 zde vzniklo Letecké středisko záchranné služby se dvěmi samostatnými složkami – leteckou (vrtulníky, piloti, technici) a zdravotnickou (lékaři, sestry) se třemi stroji Mi-2 a dvěmi Mi-17. V roce 1996 dochází k přezbrojení na polské stroje W-3A Sokoł. Politici si, ale nedali pokoj a tak vojenskou záchranku přecejen z Plzně vyhnali a nahradili soukromou firmou. K předání stanoviště LZS pro západočeský region firmě Aerocentrum došlo 1. dubna 1997 nicméně ještě čtrnáct dní letka plnila úkoly ve prospěch Ministerstva zdravotnictví, protože novému provozovateli chyběl vrtulník. Ještě do října 1997 vojáci zabezpečovali službu SAR a po té převeleni na letiště Praha – Kbely a zařazeni do stavu jako 3. letka. V té době politici považovali činnost LZS a SAR v armádě za zbytečnou. Ale zcela neprofesionální a „operetní“ působení soukromé záchranky a také povodně v roce 1997 na Moravě, kdy armáda se svými vrtulníky pomáhala v postižených oblastech, se názor na funkci vojenských záchranářů poněkud změnil. A od 1. května 1998 3. letka 6. základny dopravního letectva Praha–Kbely opět převzala stanoviště v Plzni-Líních a následně od 1. prosince 1998 se letka změnila v nový samostatný útvar a to Letku letecké pátrací a záchranné služby s vrtulníky W-3A v počtu sedmi kusů v Plzni a jedním strojem Mi-17 v Přerově. Při provozu 24 hodin denně je schopna zabezpečit pokrytí celého území ČR a pátrat po civilních a vojenských letadlech v nouzi. V roce 2003 však dochází k další reorganizaci armády a z letky se stává odloučená 233. letka v podřízenosti 23. základny vrtulníkového letectva v Přerově. Plzeňská letka má stále ve výzbroji polské vrtulníky v počtu osmi, z nichž jsou dva trvale u 232. letky v Přerově. Jenže jakoby se nebylo možné poučit z nedávné historie a paměť politiků je extrémně krátká. Zapomnělo se na podivné fungování soukromníka v polovině devadesátých let a zapomnělo se na povodně. Opět se reorganizuje a opět ruší. 1. října 2008 je 233. letka zrušena a technika s personálem je přesunuta do Kbel. To má fatální důsledky. Několik zkušených pilotů pro nedostatek míst v Praze odchází do civilu, stejně jako několik techniků, ale i příslušníků logistiky, radiotechnického zabezpečení a řídících letového provozu, protože je zrušena stálá služba řízení letového provozu. To je pro provoz mezinárodního letiště poněkud zásadní komplikace a firmám působícím na letišti to rozhodně radost nedělá. V Plzni tak dnes zůstávají jen lékaři a zdravotní sestry a dva vrtulníky „půjčené“ z Prahy. Odchodem armády, ale život na letišti neosiřel. Už mnoho let zde funguje převážně parašutistický Aeroklub Plzeň-Bory (po té, co mu zbouraly letiště), Letecká škola Štefana Koprdy, nebo svou jednu ze dvou základen zde má Czech Jet Team s letounem L-39C Albatros (druhá část je v Žatci s L-29 Delfin). Letišti a areálu snad zánik, jako v jiných případech, nehrozí, ale neschopnost tuzemských politiků prodlužuje dobu, kdy soukromý investor konečně nebude mít svázané ruce a bude moci mezinárodní letiště zmodernizovat a v areálu jako integrální součást vybudovat a revitalizovat průmyslové objekty. Je zajímavé, že v Plzni se s projektem dopravně-průmyslového areálu s mezinárodním letištěm začalo daleko dříve, než například na letištích Hradec Králové-Věkoše a České Budějovice-Planá, ale nějak si asi „papaláši“ na Plzeň zasedli, protože během let se Jihočechům a Východočechům podařilo Líně dohnat a předehnat a projekty se na těchto letištích už realizují. Plzeň by si to také zasloužila.

 (jjk)

Zdroj: Letectví a město Plzeň, www.lzsline.cz

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama