Zajímavosti

11.07.2017 20:02

Postrach Červené Karkulky opět létá …

text: (jjk), foto: POTK Postrach Červené Karkulky opět létá …
Tak skoro osmdesát let mohla Červená Karkulka na Lounsku (a v přilehlém okolí) v klidu spát. Nu a od počátku července, léta Páně roku dvoutisícího sedmnáctého, už se zase musí mít na pozoru. Vlk se vyklubal ze své ranské dřevěné chaloupky a už v plné síle v sobotu 8.července 2017 ukázal, že všechny Červené Karkulky musí po osmdesáti letech opět trnout hrůzou, že potkají Šedého vlka. Postrach Červené Karkulky opět létá a může za to Jiří Leník, který na Ranou, ale nejen tam, hlavně na oblohu, po osmdesáti letech vrátil legendární kluzák konstruktéra Ludvíka Elsnice EL-2M-LS „Šedý vlk“.
Ludvík Elsnic se narodil v Hýskově  21.března 1904. Absolvoval  Reálné gymnázium v Berouně a od mládí se zajímal o bezmotorové létání. V letech 1928 až 1931 studoval na automobilním a leteckém oddělení Ingenieurschule Mittweida v Sasku a současně s tím absolvoval plachtařský kurs v tehdejší německé plachtařské škole v Grünau. Po návratu do Československa se angažoval v Masarykově letecké lize, kde i od listopadu 1931 pracoval.  A v letech 1936 až 1938 byl vedoucím Ústřední plachtařské školy Masarykovy letecké ligy. V té době také konstruoval kluzáky. Mezi nimi byl i dvoumístného větroně EL-2M Šedý Vlk a po pár let později i jednomístný kluzák E-1. Ovšem EL-1postavil malíř pokojů Hubert Pátek z Hluboké nad Vltavou úpravou Šedého vlka, ale vraťme se k tématu, tedy nejprve k Ludvíku Elsnicovi. V roce 1939, když byla zakázána Masarykova letecká liga za Protektorátu Čechy a Morava byly zakázány veškeré aviatické aktivity nastoupil Ludvík Elsnic jako konstruktér do firmy Jawa, kde byl až do konce okupace. V roce 1945 se nejprve stal národním správcem v závodě Schmidding Bodenbach, tedy Podmokly, které jsou dnes součástí města Děčína. Od roku 1946 ředitel v další děčínské, podmokelské firmy v národní správě Adolf  Fritsche. Dva roky po válce se Ludvík Elsnic vrátil tak trochu k letectví, protože v roce 1947 nastoupil do administrativy Českého národního aeroklubu, a v roce 1948 se pak stal správcem letiště Brno-Medlánky. V následujících letech už byl jen řadovým úředníkem Dosletu a nástupnického Aeroklubu Svazarmu.
Kluzák „Šedý vlk“ navrhl Ludvík Elsnic v roce 1933, v době kdy tento typ vzduchoplaveckých aparátů a vůbec plachtění procházel velkým rozvojem. U nás bylo baštou letectví tohoto druhu trojvrší na Rané (v Německu Wasserkuppe), kde plachtili jak čeští, tak němečtí aviatici na všech možných typech dřevěných větroňů, většinou jednomístných. Na rozdíl od jiných typů kluzáků, však Elsnic navrhl jednoduchý kluzák, ale dvoumístný. A navíc už od začátku Elsnic počítal i s tím, že bude použit pomocný motorek. Proto také se objevilo v názvu to písmenko „M“. Prototyp Šedého vlka zalétal v roce 1934 sám Ludvík Elsnic a 6.září 1934 už dosáhl času letu 1 hodina 15 minut. Celkově zalétání Šedého vlka dopadlo na výbornou a tak byly výkresy uvolněny volně k prodeji, a tak kromě firmy Kochman v Kralupech nad Vltavou a Sodomkovou karosárnou ve Vysokém Mýtě se vyráběl Šedý vlk ve všech koutech Československa v odbočkách Masarykovy letecké ligy. Díky tomu, že se na Šedém vlkovi počítalo s pomocným motorkem, probíhaly vzlety nejen gumovým lanem, autovlakem, nebo navijákem, či aerovlakem, tak i právě pomocným motorkem. Do roku 1939 se podařilo vyrobit téměř šest desítek kluzáků EL-2M a dokonce jeden kus byl prodán i do Litvy, kde byl ovšem ztracen při havárii. Na Šedém vlkovi byly zkoušeny pomocné motory Blackburn, Walter Atom, nebo pozoruhodný dvoutaktní invertní dvouválec Josefa Pejška z Kralup nad Vltavou J.P.K.20, se kterým Jindřich Hnilička v roce 1938 dosáhl výšky 2 800 metrů.
Po obnovení Československa už válku přežilo jen nemnoho Šedých vlků a poslední dolétal v roce 1949. Jeden jediný zapomenutý a na půdě schovaný kus, se podařilo po mnoha a mnoha letech vyštrachat a ten je (samozřejmě v neletuschopném stavu) od roku 1973 ve majetkem Vojenského historického ústavu, v leteckém muzeu ve Kbelích.
A i když se zdálo, že tím historie Šedého vlka skončila, tak neskončila. Naposledy létal Elsnicův dvousedadlový větroň Šedý vlk na Rané téměř před osmdesáti lety, ale po té co Jiří Leník postavil a poslal na oblohu mnohé klenoty plachtařské československé historie, pustil se po kluzáku Elsnic EL-2M Šedý vlk. Nu a v neděli 28.května 2017 se jako bonus po závodě Šohajů, účastníci této soutěže podíleli na cvičném skládání už skoro hotového Šedého vlka. A konečně V sobotu 8. července 2017 usedl známý stavitel historických větroňů Jiří Leník, tentokrát jako zkušební pilot do kokpitu nově postaveného EL-2M-LS OK-WVO 26 a vznesl se nad Ranou. Okamžitě po rozjezdu a vzletu v aerovleku nahlásil perfektní ovladatelnost letadla a rozhodnutí pokračovat ve vleku až do výšky 1 000 metrů. Tento první zkušební let v aerovleku, termice a na ranském svahu byl hodinový. Druhý vzlet provedl domestikovaný ranský německý aviatik Ulf Kern, jehož let trval více než dvě hodiny (aby to bylo tak jako za té první republiky spravedlivě na Rané národnostně vyvážené).
A jen tak pro představu EL-2M Šedý vlk má rozpětí 13,5 metru, délku 6,8 metru, prázdnou hmotnost 130 kg, letovou hmotnost 270 respektive 340 kg a rychlost 100 km/h.
 
A pro připomenutí první zmínka o vlkovi viz. Vlajky stále vlají a vlčí nedělní bonus
 
…a co se týče Rané, tak návštěvy viz. Šedá deka vůkol a konipas nakonec měřil bazén a předchozí návštěvy Rané viz. 2016 Lyžaři a skokani pálili na BlahoslavaZa bedlivého dohledu Boženy, Heinricha a EugenaLyžaři a skokani pálili na Blahoslava, a návštěvy předchozí na Rané v roce 2015 ...dovětek k té zmíněné nové ranské ElipseSurikaty jsou už pod peřinou…Dobře uvařená sedmnáctka k narozeninám (s fotografiemi Miloše Jenčíka) a dále viz: Ferdinand dorazil malé Lipany,  Hlaváček kouká na stranu, žába leze po svahu a Dobré ráno přejí otakárci syslům za trnkovým keřem, a nebo ještě na ty dřívější… viz. Na svatého Václava pěkný den, přijde pohodlný podzimek…,Přískokem vpřed a ani kostel neshořel viz.Takové malé setkání v červenciJaponec nakonec ... léta,  Slunečnice slunily, jiřičky jiřily…Kanáři s Kmotrem na ŠohajíchMezi námi POTKany…., nebo Porouchaná kredenc, Gottlobův stařeček a loučení Tomáše JílkaErwínkovo odpoledne, kalná rána a burlaci na kopciDejme si Koniklec, Kavyl, Ovsíř, Hlaváček…Copak vymřely krávy?A „Skřivánci na niti“ tu řvali jako krávy…Od Jaromíra k Václavu…Deštivý Ranský pohárDalší Ranský pohár dokroužil nad HrádkemPod dohledem Milé hory…Jeżówská miminka Erwina Primavesi se rojila…Přivolávání jara na RanéPomlázka mezi zeleným trojvrším…Loučení s létem na Rané…a pak, že tu neprší…., Hvězdné jitření hlaváčku polního …a na kopci viz. Svatý Václav v ráji uspal surikatyKdyž do ráje přijde podzim…Surikaty na padáku
 
text: (jjk), foto: POTK (J.Mezera, O.Dvořák st, V.Abrahám)

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama