Zajímavosti

18.05.2014 18:49

Ohlédni se, člověče … za vírem rotorů

text,foto: (jjk), reprofoto (jjk) L+K 68/69 Ohlédni se, člověče … za vírem rotorů

S trochu upraveným a parafrázovaným názvem jistého dokumentárního seriálu se vracím částečně k nedávnému rozhovoru s Pavlem Březinou (viz. Nirvana nad Přerovem, aneb rotory se vrací na Bochoř) o vírníkovém létání u nás a k dalším materiálům o tomto rychle se rozšiřujícím způsobem dopravy v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, ale i v okolních zemích. Opět za připomenutí stojí skutečnost, že na prahu velkého rozvoje vírníkového létání jsme u nás byli už na konci šedesátých let (viz. Už před pětačtyřiceti lety….). Od roku 1967 se vírníky rojily jako houby po dešti a před pětačtyřiceti lety byla tehdejší čísla časopisu Letectví + kosmonautika přímo zaplavena. Po sovětské okupaci a nástupu tzv. normalizace však byl nadějný rozvoj vírníků upozaděn a de facto zastaven a k obnově se tento druh dopravy vracel pozvolna až po změně společenských poměrů v devadesátých létech. K širšímu rozšíření tohoto druhu dopravy však dochází až v posledních třech letech, pětačtyřicet let od doby, kdy bylo nadějné snažení násilně uťato.

Pro připomenutí. V Československu vznikl oficiální Rotorklub v roce 1967, ačkoli nadšenci létali a konstruovali tyto stroječky už dříve. Bohužel, ačkoli byla ve druhé polovině šedesátých let poněkud uvolněnější doba, Svazarm Rotorklub do svých řad nepřijal a to především proto, že si někdo z vojenských pohlavárů řídících tuto brannou organizaci uvědomil skvělé technické předpoklady vírníku k opuštění železnou oponou zadrátovaného socialistického Československa. Představa, že si někdo na půdě postaví vírník a z nějakého palouku u německých, či rakouských hranic bez větších komplikací vyskočí nad dráty a bez povšimnutí radarů přistane za „čárou“, musela být pro tehdejší rozhodující orgány více než děsivá. I přesto se podařilo ustavit v roce 1969 vírníkový odbor při československém aeroklubu Svazarmu. V té době už létal vírník Aeron XA-66 s motorem Walter-Mikron III a byla vyrobena desetikusová série vírníků KD-67 Ideal, ale vznikalo na různým místech řada dalších prototypů vírníků jak s motorem, tak bez motoru, z nichž některé vycházely z koncepce amerického konstruktéra Igora Bensena. Také se v roce 1969 uskutečnil i při první kurz pro piloty vírníků, ale všech deset strojů KD-67 se podařilo svým nešetrným zacházením pilotům porouchat, takže už kurzisté neměli čím létat. A pak v roce 1970 ještě vírník vyrobil a zalétal Jaroslav Šimek a v Aerotechniku Kunovice se rovněž zabývali konstrukcí vírníku A-70, který byl i vystaven na brněnském strojírenském veletrhu. Ale v době přituhující normalizace byl vírníkový odbor v roce 1971 zrušen. A v následujících letech se vírníky vyráběly už jen amatérsky a vlastně nelegálně. Jedním z případů byl nepovedený úlet Vojtěcha Valy na KD-67,  který sice přeletěl hranici do Rakouska, ale v mlze ztratil směr a přistál opět na našem území u Moravského Svätého Jána (ten dnes leží ve Slovenské republice).
Po roce 1989 se podařilo díky Letecké amatérské asociaci vírníkové létání opět legalizovat a hlavními průkopníky tohoto znovu objeveného a znovu legálního způsobu létání jsou Erich Deutsch a Rostislav Bauer, ke kterým se postupem let přidávají i další. Ale stále to byla taková rodinná partička na několik mariášů létající jak na strojích Bauer Avion Gyrotrainer BAD-12 z dílny Rostislava Bauera, či na vírnících zahraniční provenience, jako je americké Magni Gyro M-18, nebo Air Command Commander Elite, polský Celier Xenon, nebo nově německý AutoGyro Galidus….
Až v roce 2012 se do propagace a rozvoje vírníkového létání s vervou pustil Pavel Březina se svou firmou Nirvana Systems a vírníky od německé firmy AutoGyro se opět množí jako houby po dešti.
A v této souvislosti stojí za připomenutí i krátký fejeton z pera tehdejšího šéfredaktora Letectví + kosmonautiky Zdeňka Formánka, který se zamýšlí o dalších možnostech a variantách dalšího rozvoje vírníkového létání a jeho výroby u nás. Je pozoruhodné si připomenout, že vlastně jsme po pětačtyřiceti letech vlastně tam, kde jsme tehdy skončili. Ale doufejme, že nás už podobný administrativní zásah a zákaz vírníkového létání dnes už nečeká…    
 
Věděl bych, jak zbohatnout - jen mít na to čas...
A protože čas nemám, a mít nebudu, nabízím - s velkodušností sobě vlastní - tuto možnost tomu, kdo se jí chopí. Mohli byste se domnívat, že jde o fantasii. Naprosto ne, jde o střízlivou úvahu, která nepostrádá logiky. Na jejím začátku je řada dopisů přibližně stejného obsahu: pomozte mi získat literaturu o stavbě vírníků... sdělte, jak a kde bych získal Bensenovu stavebnici vírníku ... za jakých podmínek si mohu postavit amatérsky vírník? ... kde koupím materiál na rotorové listy?... Chtěl bych dodat, že tyto dopisy nedocházejí jen v češtině, ale i v ostatních evropských jazycích.
Nu - a zde je myšlenka, jejíž geniální jednoduchost ponechávám skromně k posouzení druhým: máme u nás různá družstva, vyrábějící různé spotřební statky (a uplat­ňující dnes mnohde už i hmotnou zainteresovanost!); druž­stva vyrábějící ze železa, z oceli, ze dřeva, ze skla, ba i z laminátů. Proč neutvořit - pod vedením schopného technika - výrobní družstvo, řekněme „Gyrohop" (- ne­jsem skrblík, předkládám-li návod na zbohatnutí, přidám k tomu i jméno podniku) nebo „Drumel", či „Laminofrr", které by dodávalo plánky, součástky, celé stavebnice, lite­raturu, hotové vírníky. Zdá se totiž, že se stavba vírníků stane jakýmsi národním sportem - a nejen u nás: celá Evropa hladoví po vírnících, jsou k tomu písemné dokla­dy. Firma Bensen je za oceánem, to je dost daleko na prodražení jejích výrobků dopravou. Velké evropské to­várny se výrobou vírníků nebudou a nemohou zabývat (není naděje, že by Sud Aviation a BAC vyvinuly ve spolu­práci mikrovírník a vyráběly jej v sérii). Zde je příleži­tost právě jen pro výrobce v malých továrničkách, ve vý­robních družstvech, kde by se vyrábělo bez nákladných zařízení, skoro na koleně, kde by se spíš uplatňovala zručnost a fortel než automatizace. Nezapomeňme, že ve výrobě různých letadélek typu „Bibi" a „Baby" jsme byli světovou velmocí s mnohaletou tradici. Proč k této tradici nepřipojit dnes ještě nějaké „Mini"? Schválený a ověřený plánek vírníků na sebe nedá dlouho čekat, vírníky se množí jako houby po dešti - a počet zájemců roste s čtvercem času. (Tu matematickou rafinovanost jsem vlo­žil na důkaz toho, že dovedu počítat a že má úvaha je zcela reálná.)
Tak co říkáte, založí u nás někdo družstvo, nebo nás ti podnikavější za hranicemi předejdou?
Z.Formánek L+K 18/1968
 
A ještě pro připomenutí další materiály a současném a minulém vírníkovém létání:
 
text, foto: (jjk). reprofoto: (jjk) L+K 68/69
Zdroj: L+K 1968/1969
[Věnováno mé přítelkyni, která de facto jako inspirace stála za vznikem Magazínu Letiště ČR a díky níž i celý tento projekt existuje, a která t.č. bohužel vzhledem ke své vážné nemoci pomalu a váhavě světa běh a nejen ten letecký opět teprve znovu objevuje, (jjk)]
 

 

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

jus jus

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama