日本でのジャンプ - 成田国际空港, モスクワのシェレメチェボ空港から私たちは東京で日本と国際成田空港に飛びつき …. tedy z moskevského letiště Šeremetěvo jsme doskočili do Japonska na mezinárodní letiště Narita v Tokiu. V Moskvě jsme jen tímto letištěm letmo projeli ( viz. 日本でのジャンプ- Москва Шереметьево) a pár vět si o něm řekli a už jsme hupsli na druhé největší tokijské letiště Narita a i taky se podařilo i přes sklo ulovit několik obrázků webmasterovi Magazínu LČR Janu Schneedorferovi při cestě do Japonska. Narita je mladší ze dvou tokijských letišť a také menší než letiště Haneda, které vzniklo v roce 1931 a dnes odbavuje kolem pětašedesáti miliónů cestujících ročně, přičemž Narita je s těmi počty cestujících zhruba na polovině. …a některé vnitrostátní tratě z tokijské aglomerace se operují ještě letiště Ibaraki, ale zahraniční turisté, především z Evropy přistanou nejčastěji na letišti Narita…a tak se tam na skok podíváme…
Mezinárodní letiště Narita (成田国际空港Narita Kokusai Kūkō) je sice skoro šedesát kilometrů od centra Tokia v prefektuře Čiba, ale prostě v době stavby už nebylo dostatek místa. Na druhou stranu na letišti se sbíhají všechny možné nitky vlaků, vláčků, autobusů a jiných spojů, takže není až zase takový problém se dostat do města relativně za krátkou dobu. Dvoudrátové letiště má také dva terminály přičemž v každém zvlášť sídlí dvě největší japonské letecké společnosti, patrně, aby se nepopraly (All Nippon Airways sídlí v prvním terminálu a Japan Air Lines v Terminálu 2).
Ke stavbě tohoto letiště se přistoupilo především z toho důvodu, že na počátku šedesátých let dvacátého století už letiště Haneda přestalo stačit a počty odbavených cestujících i letounů už převyšoval bezpečnou kapacitu letiště. Po druhé světové válce, hnedle po té, co se Japonsko vzpamatovalo z porážky, nastal v této zemi obrovský rozmach všech oborů lidské činnosti a to včetně letecké dopravy. Dalším důvodem bylo umístění letiště Haneda a to jak jeho poloha v zálivu a obtížnější možnosti rozšíření a také blízkost vojenských základen, včetně amerických, takže zvýšený civilní provoz by se mohl s tím vojenským plést dohromady a nedělalo by to dobrotu.
Nakonec se podařilo pozemky na stavbu nového tokijského letiště vybrat právě v roce 1962 v prefektuře Čiba. Jenže letiště Narita si teprve musely japonské úřady vybojovat a to doslova, protože s místními zemědělci se spojily levicové a studentské aktivistické organizace a pod záminkou, že se zde buduje vojenská základna pro americkou armádu a nikoli civilní letiště pro Tokio. Kromě toho, že někteří místní zemědělci odmítali prodat své pozemky a podporovali aktivisty v násilných útocích proti stavebním firmám budujícím letiště, nezdráhali se ani vyhrožovat svým sousedům smrtí a likvidací majetku, pokud ti se rozhodnou své pozemky japonské vládě prodat. Na stavbě letiště, či v jejím okolí (a nebo prostřednictvím právníků) se bojovalo od roku 1966 průběžně až do roku původně předpokládaného otevření letiště v roce 1971, kdy při největší násilné protiletištní demonstraci byli zabiti tři policisté (z tisíce zasahujících) a zatčeno 291 demonstrantů…ten rok také začalo vyvlastňování půdy pod letištěm, protože předchozí jednání o odkupní ceně nikam nevedlo...
V následujícím roce 1972 byla dostavěna první budova odbavovací haly, ale dráhový systém se díky zdržení stavěl až do roku 1978. Na konci března roku 1978 mělo být letiště otevřeno, ale ještě než k tomu došlo zaútočili na řídící věž molotovými koktejly a zapáleným vozidlem opět odpůrci letiště. Vybavení budovy bylo do velké míry zničeno tak, že otevření letiště muselo být odloženo až na konec května 1978 a škoda na zařízení se vyšplhala na v přepočtu deset milionů korun. A i z těchto důvodů jsou od té doby na letišti Narita nebývalá bezpečnostní opatření, která už dnes (tedy po 11. září 2001) ani nikomu nepřijdou, ale v té době to nebylo na civilním letišti až tak obvyklé. Ale nebylo zbytí, protože protesty pokračovaly porůznu až do roku 1985. I díky předchozím událostem bylo nakonec upuštěno od stavby třetí dráhy a tak letiště má jen dvě (ta druhá se začala stavět v roce 1986). Taktéž byl z téhož důvodu zrušen původní plán výstavby vysokorychlostní železniční tratě. Druhá výstavba letiště, včetně druhého terminálu byla dokončena v roce 1992 a došlo i na výstavbu vlakového spojení železnicí japonských drah (JR) a společnosti Keisei a cesta do Tokia trvá podle typu vlaku od 50 do 70 minut.
V roce 2004 bylo letiště zprivatizováno a od té doby nese i současný název Mezinárodní letiště Narita (成田国际空港Narita Kokusai Kūkō)na, které se lze kromě vlaku a letadla dostat i autobusem, kterým se také musí vzhledem ke znační vzdálenosti jezdit i mezi oběma terminály.
Na jižní straně letiště je umístěno i letecké muzeum, kde je umístěno kromě menších letounů u dvouvrtulové dopravní letadlo NAMC YS-11 domácí výroby, o němž se kolem roku 1968 uvažovalo jako o možném náhradníkovi za stárnoucí letouny Il-14 ve flotile Československých aerolinií (podobně jako o britském stroji Vickers VC10 místo něhož byl nakonec vybrán stroj Il-62).
text: (jjk), foto: Jan Schneedorfer
[Věnováno na dálku mé přítelkyni, která de facto jako inspirace stála za vznikem Magazínu Letiště ČR a díky níž i celý tento projekt existuje, a která t.č. bohužel vzhledem ke své vážné nemoci nemůže světa běh a nejen ten letecký aktivně sledovat, (jjk)]