Zajímavosti

27.01.2013 19:15

Kdo to byl? ….Juan de la Cierva y Codorníu

text: (jjk), foto: Archiv + (sdasmarchives) Kdo to byl? ….Juan de la Cierva y Codorníu

V rozhovoru s Pavlem Březinou (viz. Devadesáté narozeniny Pavla Březiny ...nebo Juana de la Ciervy?) a i v jiných případech týkajících se vírníků (viz. …jak nedoletět na Hanou, ale do Milovic…; ..a zase to stříbrné vajíčko…nebo Gyrinidae?; Znuděná kočka a skotačící vajíčko…; Stříbření zubatého…; Oranžové velikonoční vajíčka; Vrnící rodinka…; Henčovské hejno na den armády;) jsem se zmínil o španělském vynálezci vírníků, kterým byl Juan de la Cierva y Codorníu (1895-1936). Cierva se původně zabýval konstrukcí klasických letadel, ale posléze se začal věnovat vymyslet jinou formu létajícího stroje a tím byl vírník. A v lednu roku 2013 to je právě devadesát let, kdy se tento jeho výtvor pod označením Cierva C.4 vznesl do vzduchu. Sice se data prvního vzletu podle pramenů tak trochu rozcházejí. Někde de udává datum 9. ledna 1923 a někde 17. ledna 1923 a dokonce i 31. ledna 1923. V každém případě to byl leden roku 1923 a tak před zmíněnými devadesáti lety se započalo vírníkové létání.

Juan de la Cierva y Codorníu (1. hrabě z De La Cierva) se narodil 21.září 1895 v Murcii a tragicky zahynul 9. prosince 1936 v Croydonu. Byl španělským stavebním a leteckým inženýrem, konstruktérem a pilotem. S konstruováním letadel začal už v roce 1912, ale to ho (i vzhledem k různým karambolům) moc neuspokojovalo a tak v roce 1919 začal uvažovat o něčem jiném. Přišel tedy s experimentováním se strojem, který by měl rotační nosné plochy. 
V roce 1920 tak Cierva přišel s typem C.1, který byl trupem letoun s tažnou vrtulí a motorem vpředu a nad trupem měl hřídel se dvěma rotory a vyrovnávací plochou na vrcholu. Tenro vírník se do vzduchu vůbec nevznesl a jen byl testován při pojíždění po zemi. Zklamaný Cierva tak začal od začátku a vymyslel typ C.2 v roce 1921. Ten byl založen původně na trupu dvouplošníku a už měl je jediný rotor, ale opět byl neúspěšný, stejně jako v případě typu C.3. I když C.3 s jedním rotorem na trupu jednoplošníku byl ke vzlétnutí nejblíž. Měl ovšem problém s tím, že měl tendenci se překlápět a přepadávat a tohoto nešvaru se stroj nezbavil ani po několikateré přestavbě.
V roce 1922 se tedy Cierva pustil do stavby typu C.4 na bázi trupu z letounu Sommer, kde se mu konečně po ročním úsilí a po zkouškách na modelech, podařilo vyřešit nestabilitu stroje a rotoru, aby nedocházelo k překlápění vírníku. A tak v lednu 1923 (podle pramenů buď 9. a nebo 17. ledna) v Getafe se podařilo vírníku Cierva C.4 vzlétnout a překonat téměř stoosmdesátimetrovou vzdálenost. K nebezpečné situaci došlo 20. ledna 1923, kdy vírníku C.4 vysadil motor, ale díky volnoběžnému rotoru stroj dosedl bezpečně na zem. Tím, ale vlastně Cierva před leteckými odborníky obhájil koncepci rotujících nosných ploch. A tak došlo slavně i prezentaci nového stroje před zástupci španělského vojenského letectva a královského aeroklubu v Cuatro Vientos dne 31. ledna 1923, kde C.4 letěl po kruhu uletěl čtyři kilometry za tři a půl minuty ve výšce okolo pětadvaceti metrů. Stroj C.4 měl čtyřlistý rotor a poháněl v přídi (jak u všech jeho typů) umístěný motor Le Rhône 9JA. Cierva ještě vyrobil variantu C.5 s rotorem o třech listech.     
Obecně se vírník zalíbil a tak se Cierva odstěhoval v roce 1925 do Anglie, kde s podporou skotského průmyslníka Jamese G. Weira, založil společnost Cierva Autogyro Company. Cierva pokračoval ve vývoji a výrobě dalších vírníků a vznikl tak nejprve ne bázi letounu Avro 504K typ C.6, který byl v roce 1925 prezentován na Farnborough a následoval typ C.8 s hvězdicovým motorem Lynx 180HP, který absolvoval i prezentaci v celkové délce letu 4 800 kilometrů, přeletěl kanál La Mance (jako první vírník v historii) a navštívil i Paříž, Berlín, Brusel a Amsterdam.
Do sériové výroby se dostal typ C.19 (Avro 620) z roku 1929, kterého v různých modifikacích bylo vyrobeno kolem třicítky kusů, ale teprve typ C.30 se stal opravdu populárním vírníkem, který létal v mnoha státech světa a dočkal se i licenční výroby ve Francii a Německu u firem Liore et Olivier a Focke-Wulf (obě tyto firmy už měly licenci i na typ C.19), ale i v USA, Sovětském svazu a Japonsku.
Vírník Cierva C.30, neboli Avro 671 Rota Mk 1 se do provozu dostal v roce 1934 (prototyp v roce 1933) a vyrobeno celkem bylo 148 kusů různých verzí (dokonce byl zkoušen s plováky v roce 1935).
Ve Velké Británii Avro 671 (Cierva C.30A s motorem Armstrong Siddeley Genet Major IA) létal především u Royal Air Force a poslední z téměř osmdesáti kusů dosloužil až na počátku padesátých let. Ve Francii firma Lioré-et-Olivier vyrobila dvacet pět vírníků Leo C.301 s motorem Salmson 9. A čtyřicet vírníků bylo postaveno v Německu jako Focke-Wulf C.30 Heuschrecke s motorem Siemens Sh 14A.
Ale kromě zmíněných států a jejich vojenských letectev se Cierva C.30A dostal do Argentiny, Rakouska, Belgie, Dánska, Francie, Itálie, Norska, Sovětského svazu, Španělska, Jugoslávie, ale i Litvy.
Tento nejrozšířenější typ Avro 671/Cierva C.30A (létající až sto sedmdesáti kilometrovou rychlostí)  se ve dvou kusech objevil i v Československu. Firma Baťa vlastnila vírník OK-ATS (v. č. 739) od roku 1934 do roku 1937 a kromě prezentací na leteckých dnech také létal především s podnikovou poštou. A druhý kousek koupilo v roce 1935 Ministerstvo národní obrany a nejprve létal s registrací OK-IEA (v. č. 744) a v roce 1936 s označením S8 létal pro II.odbor Vojenského technického leteckého ústavu v Letňanech (VTLÚ), kdy trénoval spolupráci s dělostřelci ne letišti Borek.
Poněkud podivným, byl stroj Cierva C.24 z roku 1931, který byl vyroben z letounu de Havilland DH.80A Puss Moth s čtyřválcovým motorem Gipsy III 120HP a cestovní rychlostí 164 km/h, pro dvě osoby schované v prosklené kabině. Tento stroj však zůstal v jediném kuse a je dodnes v letecké muzeu v Salisbury.
Bohužel Cierva zahynul 9. prosince 1936 v Croydonu, v troskách letounu DC-2 letecké společnosti KLM, při letecké havárii. Společnost Cierva Autogyro sice ještě nějaký čas existovala, ale pomalu se přeorientovala na vrtulníky a v roce 1951 byla převzata společností Saunders-Roe a tím se její historie uzavřela dokonce patnáct let po smrti svého zakladatele.
V každém případě, ale stojí za zmínku jméno, život a dílo Juana de la Ciervy, který stál u zrodu vírníkového létání a vírníků, které teď opět můžeme v hojnějším počtu vídávat i na našem nebi… tak jako dříve (viz.Už před pětačtyřiceti lety….)
text: (jjk), foto: Archiv + (sdasmarchives)
[Věnováno mé přítelkyni, která de facto jako inspirace stála za vznikem Magazínu Letiště ČR a díky níž i celý tento projekt existuje, a která t.č. bohužel vzhledem ke své vážné nemoci pomalu a váhavě světa běh a nejen ten letecký teprve opět začíná znovu objevovat, (jjk)]

 

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama