Zajímavosti

28.02.2016 17:26

Jaro volá i žlutý bombardér

text: (jjk), foto: Milan Horys Jaro volá i žlutý bombardér
Krátce po svých brumlavějších a starších sourozencích (viz. Jaro ožívá a nejen pro opeřené ptactvo) se předjarně probudil i modernější žlutý sourozenec a nad pole a louky vyletěl i „Turbočmelák“, tedy správně Z-137T Agro-Turbo. Na rozdíl od dvojice Z-37, která operovala z plochy u Hrochova Týnce, se sólista OK-EJA protahoval po zimním spánku z účelového letiště, neboli nouzové plochy Holice – Koudelka. A podobně jako jeho kolegové i turbovrtulový „Čmelák“ se staral o řepku ozimou a posypával jí dusíkatými hnojivy.
Jaro tedy už létavě, práškařské ožilo a Agroair venčil poprvé 16.února 2016 i letoun Moravan-Aeroplanes Z-137T OK-EJA (v rejstříku 14.4.1999, rok výroby 1999, cn 0052). Tentokrát z plochy Holice - Koudelka – ULHOKO (50°4'45"N, 16°1'50.5"E)…. I na této ploše se občas objeví modeláři, kteří ovšem využívají hlavně zpevněné asfaltové stání o rozměrech 40 x 30 metrů. Dráha je zhruba sedm set metrů dlouhá a pravidelně sekaná. Ale o Agroairu (www.agroair.cz) jsem už psal a i jsme se před časem potkali (viz. Hnízdění Čmeláků…), stejně tak jako před tím ještě v Kuněticích (viz. Cestovní sběr… a Ježibaba s cirkusem se válí pod Kuňkou…), ale i na jiných místech (viz. Hevlíkovická paseka nad Divokou Orlicí….).
Ale letouny této firmy a to konkrétně „Turbočmeláci“ se v roce 2012 objevili i v publikaci, kterou možná ani moc lidí nezná. Národní technické muzeum vydává pravidelně každoročně tematické sborníky a právě v roce 2012 vyšel ten s názvem Věda a technika v Československu od normalizace k transformaci, kde byl článek Michala Plavce (doplněn fotografiemi (jjk)) Technika a průmysl: Turbočmelák - Pokus o vzkříšení legendy (korektorský obtah zde ke stažení: Sbornik_2012_Plavec-2 (2).pdf a nebo lze pořídit celou publikaci v Národním technickém muzeu v Praze). Kromě obrázků létajících a kropících „Turbočmeláků“ je v tomto článku i několik zajímavých informací. Tedy kromě toho, kde jsou počátky leteckého práškování (na Novém Zélandu a ve Spojených státech amerických na počátku dvacátého století a u nás díky Masarykově letecké lize v roce 1927) je zde i popsán vývoj turbovrtulového práškovacího stroje tuzemské provenience. Zmíněna je skutečnost, že se na přelomu 20. A 21.století podařilo několik těchto strojů vyexpedovat na Nový Zéland a do Jihoafrické republiky, ale i je zmíněn projekt militarizované verze. Pod křídly měly být namontované závěsníky na nošení bomb a nebo raketnic UB-16-57U a podvěšených kulometů ráže 7,62 mm ze Zbrojovky Vsetín a Uherský Brod. Ale tento projekt se nerealizoval a je zajímavé, že v poslední době se v některých asijských a afrických zemích podobné projekty objevují a dokonce se na dubajském aerosalonu v roce 2015 objevil i upravený práškařský letoun Iomax Archangel (původně Ayres S2R-T Thrush)  jako lehký turbovrtulový bitevní letoun ve službě vojenského letectva Spojených arabských emirátů. Takže sice Z-137T je také letoun, který možná působí jako bombardér, ale zatím tedy pouze bombarduje buď vodou při hašení, nebo ledkem, vápnem či dusíkatými hnojivy…
A hlavně „Turbočmelák“ už také odložil zimní spánek a začal přivolávat jaro jako jeho kolegové (viz. Jaro ožívá a nejen pro opeřené ptactvo).  
text: (jjk), foto: Milan Horys
 [Věnováno mé přítelkyni, která de facto jako inspirace stála za vznikem Magazínu Letiště ČR a díky níž i celý tento projekt existuje, a která se ze své vážné nemoci pomalu vrací zpět a světa běh a nejen ten letecký znovu objevuje, (jjk)]
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama