Zajímavosti

01.05.2011 20:31

…jak nedoletět na Hanou, ale do Milovic…

text,foto: (jjk) …jak nedoletět na Hanou, ale do Milovic…

…tak nás poslední dubnový den vypekl „Aprílem“ a místo cesty do Olomouce na zahájení letošní sezony tamějšího leteckého muzea jsme skončili v Milovicích…Copak o to, také to mělo něco do sebe, protože se zde proháněl nový přírůstek na českém nebi a to vírník Galidus německé firmy AutoGyro GmbH, teď už patřící Pavlu „Břízovi“ Březinovi (jinak též šéfovi a majiteli paraglidistické firmy Nirvana), a který je od pátku 29. dubna 2011 i na českých „značkách“ OK-QWA 11. Ještě ráno to sice vypadalo nadějně, ale jak mračouni čím dál víc varovali, že se kdesi něco děje na nebi a tak se očekávají přívalové deště a vůbec to vypadalo, že se budou ženit všichni čerti…to, že se mračouni tentokrát nesekli se ostatně ukázalo i v následujících hodinách…

Copak o to v Nymburce se zdálo, že by alespoň na malou exkurzi po okolí, když se cesta do Olomouce odpískala, ale to také nedopadlo podle původních představ. Když už bylo rozhodnuto navštívit na Českobrodsku malé letišťátko Vrátkov a nedaleké Říčany,k už se hnala bouře z jihu takovým tempem, že nedošlo nejen na přistání v Říčanech, ale ani k přiblížení se k tamnímu letišti. Po průletu nad Vrátkovem tak přišla otočka nad letištěm Osičiny a k nabrání směru do Milovic. Tam k neplánovanému, ale o to radostnějšímu překvapení v podobě bílého „vajíčka“ Galidus, které se vesele prohánělo po okruzích nad obrovským areálem milovického letiště. Jenže to už se hrnuli bouřkoví čerti pro změnu z druhé strany a tak po krátkém obdivování vírníčku nezbylo než nabrat směr směrem do Nymburka, kde zbyl jen malý modrý klín mezi černými mraky….nakonec se rozhodnutí vzdát let do Olomouce a proti plánu zkrátit i let nad Nymburskem ukázalo jako rozumné, protože se přesně podle předpovědi čerti oženili až se hory zelenaly…což ostatně zaznameli mnozí na různých místech…
…ale když už byla zmínka o vírníku Galidus německé firmy AutoGyro je potřeba ve stručnosti připomenout, že první vírník sestrojil a poprvé na něm vzlétl Španěl Juan de la Cierva 9. ledna 1923. V období před druhou světovou válkou byly vírníky (jinak také autogyra) velmi oblíbené pro svou možnost startovat a přistávat na extrémně krátkých plochách a sloužily například jako pozorovací, protože dokázaly podobně jako pozdější vrtulníky letět i velmi pomalou rychlostí nízko nad zemí. Později právě vrtulníkům ustoupily a dnes už vlastně slouží především k rekreačnímu létání a kocháním se pohybem ve vzduchoprostoru i když své původní vlastnosti samozřejmě neztratily.
U nás vznikl oficiální Rotorklub až v roce 1967, ačkoli nadšenci létali a konstruovali tyto stroječky už dříve. Bohužel ačkoli byla ve druhé polovině šedesátých let poněkud uvolněnější doba, Svazarm Rotorklub do svých řad nepřijal a to především proto, že si někdo z vojenských pohlavárů řídících tuto brannou organizaci uvědomil skvělé technické předpoklady vírníku k opuštění železnou oponou zadrátovaného socialistického Československa. Představa, že si někdo na půdě postaví vírník a z nějakého palouku u německých, či rakouských hranic bez větších komplikací vyskočí nad dráty a bez povšimnutí radarů přistane za „čárou“, musela být pro tehdejší rozhodující orgány více než děsivá. Ostatně v sedmdesátých letech toto tušení potvrdil svým (i když zpackaným) úletem Vojtěch Vala, když 27. listopadu 1977 na podomácku vyrobeném vírníku sice přeletěl hranici do Rakouska, ale v mlze ztratil směr a přistál opět na našem území u Moravského Svätého Jána (ten dnes leží ve Slovenské republice).
Oficiálně, ale státní orgány tvrdily, že vírníky jsou pro piloty a pasažéry nebezpečné, ale pravý důvod byl někde jinde. Nu a tak se na vírnících létat nesmělo a k uvolnění došlo až po roce 1989, ale Svaz vírníků při LAA ČR se do této struktury oficiálně začlenil až před jedenácti lety. Dnes tak lze vírníčky potkávat na různých sletech jak si vesele skotačí nad krajinou.
Vírník je opatřen tzv. rotujícími nosnými plochami, podobně jako vrtulník, ale rotor není poháněn žádným motorem. Motor (buď s tlačnou, nebo tažnou vrtulí) vírníku dodává dopřednou rychlost a při tomto pohybu aerodynamickou silou se roztočí i rotor nad hlavou a strojek se vznese do výšky…to tak pro stručnou informaci a ještě pro doplnění vírník Galidus od firmy Auto Gyro (www.auto-gyro.com) je dlouhý 4,8 metru, široký 1,7 metru a vysoký 2,7 metru, průměr rotoru má 8,4 metru a s motory Rotax 912 ULS (nebo 914 UL2) dosahuje rychlosti 160 a maximálně 185 km/m.
…a tak lze říci, že i přes jisté komplikace se cesta do Olomouce, skončivší v Milovicích vlastně vyplatila 
text, foto: (jjk)
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vrátkov Vrátkov
Vrátkov
 

 

 

 

 

 

 

 

 

Osičiny Osičiny
Osičiny
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Milovice Milovice
Milovice
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama