Zajímavosti

23.01.2011 15:46

Hladové Perské kočky…

text,foto: (jjk) Hladové Perské kočky…

…se v posledním měsíci, téměř pod rouškou tmy schované, zjevují pro dávku potravy na svou další pouť. Nejstarším zbarvením Perské kočky je barva bílá a některé druhy mají na koncích chloupků barvu modrou, stejně jako se vyskytuje i modrá barva očí. Bílé Perské kočky s modrými doplňky se tak v podobě letounů Airbus A300B a A310 téměř každý den v podvečer, či za noci objevují na pražském ruzyňském letišti, nakrmí se a pokračují směrem k říši Achaimenovců…, ale jsou ty Perské kočky značně nedochvilné, takže kdo ze zvědavců by se chtěl na bělostné Airbusy letecké společnosti Iran Air podívat, tak se musí obrnit notnou dávkou trpělivosti a k avizovanému příletu (vyčtenému z www.planes.cz) připočítat několik desítek minut…A vzhledem k tomu, že se ku Praze íránský letoun přibližuje vždy nejčasněji až se západem slunce, můžeme jen toužebně čekat, jak se dny postupně prodlouží a netradičního návštěvníka budeme moci vídávat za jasného dne…

 
…a jakpak se nám sem vlastně letecká společnost Iran Air (ایران ایر), či oficiálně Airline of the Islamic Republic of Iran (هواپیمائی جمهوری اسلامی ایران,  Havapeyma'i-ye Jomhuri-ye Eslāmi-ye Irān) v těchto dnech a týdnech vlastně dostala? Všechno začalo tak, že v červenci uplynulého roku se Velká Británie, a nebo Spojené arabské emiráty či společnopsti Royal Dutch Shell, BP a Q8 odhodlaly uplatňovat embargo na íránský režim prezidenta Mahmúda Ahmadínedžáda a odmítly íránským letounům poskytovat palivo. Téměř současně s tím se v aktualizované verzi tzv. Black listu, který zveřejnila Evropská komise, objevil zákaz letů do členských zemí Evropské unie všech strojů vlajkového íránského dopravce Iran Air Airbus A320, Boeing 727 a Boeing 747 a to z obav, že letouny nejsou v úplně nejlepším technickém stavu. Povolení létat do Evropy zůstalo jen pro už poněkud obstarožní Airbusy A300B a A310. Protože se ovšem, na rozdíl od Boeingů B747, Airbusy na trasách z Teheránu do západní a severní Evropy ocitají na samé hranici možného doletu, musí se cestou zpět zastavit někde na dotankování. Ve druhé polovině loňského roku se stroje Iran Air zastavovaly například v Hamburku a Vídni. Protože, ale i firma ÖMV je pod americkým tlakem, aby se připojila k embargu, rozhodl se Iran Air přistávat pro doplnění paliva na pražském letišti, jelikož jedním z dodavatelů paliva do Ruzyně je i ruský Lukoil, který embargo ignoruje. Íránské aerolinie se rozhodly situaci řešit nákupem nových letounů ruské provenience Tupolev Tu-204 v počtu pětatřiceti kusů, ale první z nich by měly být dodány teprve v letošním roce a kromě toho uvažují i o nákupu strojů Suchoj Superjet 100. Do doby dodání nových „Tuček“ však snad budeme tohoto neobvyklého návštěvníka v Ruzyni potkávat pravidelně. Vždyť snad naposledy se Iran Air objevil na pražském letišti někdy koncem srpna roku 1977 s letounem Boeing B727-86 na palubě s Muhammadem Rezou Šáhem Pahlavím Árjamehrem…
 
... a ještě pro pořádek ve stručnosti si řekněme, že Iran Air, tedy Letecká společnost Íránské islámské republiky létá do šedesáti destinací z nichž je pětatřicet zahraničních a hlavní základny má na mezinárodním letišti Imáma Chomejního v Teheránu a pro domácí spoje na teheránském letišti Mahrabad. Tento vlajkový íránský dopravce zahájil provoz (pod názvem Iranian Airways) s „Dakotami“ Douglasy DC-3 v roce 1946. Kromě DC-3 měla společnost k dispozici i větší letouny DC-4, DC-7 a Vickers Viscount a pod názvem Persian Air Services (PAS) létá v roce 1960 i do Ženevy, Paříže, Bruselu a Londýna. V roce 1962 se společnosti prolnou do nové firmy Iran National Airlines Corporation, což už je společnost zkráceně nazývána Iran Air a kromě zmíněných letounů flotilu doplňuje o typ Avro York a od roku 1964 je členem IATA (International Air Transport Association, Mezinárodní asociace leteckých dopravců). Společnost postupně nakupuje letouny Boeing B707, B727, B737, Airbusy A300B a několik verzí i velkokapacitního Boeingu B747. A dokonce 8. října 1972 Iran Air objednává od firmy British Aircraft Corporation dva nadzvukové dopravní letouny Aérospatiale-BAC Concorde (tehdy nosil Concorde propagační barvy i dalšího zájemce a to Singapore Airlines) s opcí na další jeden stroj. Jeden letoun byl dokonce do Íránu pronajat na několik zkušebních letů mezi Teheránem a ostrovem Kish, ale v barvách společnosti Iran Air se nikdy neobjevil. Než totiž mohlo dojít k finální dodávce tohoto nadzvukového letounu, přišla islámská revoluce a objednávky na Concordy byly zrušeny. Následovala Íránsko-Irácká osmiletá válka, která letecké dopravě rozhodně nesvědčila. Po jejím skončení v roce 1988 Iran Air kupuje na regionální linky stroje Fokker F100 a z druhé ruky Airbusy A310. Další nákup letounů A330 u Spojené státy americké zablokují, jako ostatně další nákupy nových letadel a tak v posledních dvaceti letech flotila stárne a logicky s tím přibývají i bezpečnostní zákazy a fatální havárie, jako ta 9. ledna 2011, kdy se u města Orumiyeh zřítil Boeing 727-200 (EP-IRP). V současné době je ve flotile Iran Air šedesát jedna letadel a k tomu má dvě dcery a to nákladní Iran Air Cargo a nízkonákladovou Iran Air Tours s ruskými letouny Tupolev Tu-154M.
 
Zatím tedy můžeme do doby, než Iran Air pořídí Tupolevy Tu-204, potkávat hladové běloskvoucí Perské kočky téměř každý večer na ruzyňském letišti a třeba i doufat, že sem někdy v budoucnosti, třeba ta nová „Tučka“ budou létat pravidelně…
text, foto: (jjk)
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

vgc vgc

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama