Zajímavosti

29.09.2012 20:27

Fatální chyba starosty Rehna…

text:(jjk), foto: Archiv města Ústí n.L., www.luftfahrt-archiv.at, www.technischesmuseum.at Fatální chyba starosty Rehna…

…aneb za blbost se platí. Kdyby se už před sto lety udělovala tak zvaná Darwinova cena (Darwin Award), určitě by se po svém výkonu v sobotu 28. září 1912 starosta obce Stříbrníky (Ziebernik) Franz Rehn stal žhavým kandidátem. Darwinova cena je totiž oceněním pro ty, kteří se zasloužili o zlepšení lidského genofondu tím, že se z něj sami odstranili hloupým způsobem. Což se tedy panu starostovi bezezbytku podařilo a kritéria by splnil tím, že se přes varování pořadatelů i se svou manželkou rozhodl při letecké produkci postavit mimo vyhrazené místo a stál hned vedle letového prostoru, ve svém jetelovém poli, kde mohlo hrozit nebezpečí v případě, že se v letounu něco pokazí (což tehdy nebylo nic neobvyklého), nebo povětrnost se postará o nějaký nepředvídatelný manévr tehdejších křehkých letadélek a bude potřeba přistát o nějaký ten metr mimo přistávací prostor. To se také, co čert nechtěl, toho 28. září 1912 přihodilo. A bohužel neoblomnost a tvrdohlavost stála starostu Franze Rehna a jeho manželku život. Co se tedy před sto lety v Ústí nad Labem (Aussig) vlastně přihodilo?   

Nejprve bychom měli trochu přiblížit aktéry příběhu. V počátcích aviatiky bylo zvykem, že každou veřejnou produkci provázelo obrovské množství zvědavců a samozřejmě i svou roli hrálo vstupné na tyto akce, protože aviatici museli nějak kompenzovat vysoké provozní náklady. Vždyť na počátku dvacátého století takový letoun stál od osmi až do 45 tisíc rakouských korun. Pro příklad platy se tehdy pohybovaly zhruba od 1 200,- do 12 000,- korun ročně a nájmy za byt na rok od cca 200,- do 500,- korun za rok. Takže vlastnit letadlo, byla hodně drahá legrace. A tak kromě vstupného se ve vícesedadlových letounech vozili jen movití zákazníci. Upřesněme, že hovoříme a období krátce po začátku 20. století, tedy o době před sto lety. Z Čechů byli v té době bezesporu nejznámější Jak Kašpar a Evžen Čihák, ale také český Němec z Trutnova Igo Etrich, který začínal s létáním na kluzáku Otto Lilienthala, který pořídil Etrichův otec Hynek. Už v roce 1908 se Igo Etrich pokouší stavět motorové letadlo, ale vzhledem ke slabému motoru Antoinette a nevhodné vrtuli, se tento první pokus nezdaří. O rok později už nové letadlo se čtyřicetikoňovým motorem Daimler létá úspěšně a v roce 1910 získává v mezinárodní soutěži vítězství za dosaženou výšku a trvání letu. Igo Etrich své letadlo nazval Taube, neboli holubice, mimo jiné i proto, že se křídla podobají křídlům tohoto ptáka. Letoun byl natolik úspěšný, že německá firma Rumpler-Werke kupuje od Igo Etricha licenci na sériovou výrobu a stroj se dostane nejen k soukromníkům a různým leteckým spolkům, ale i do vojenské služby v německé armádě. A právě letoun Etrich Taube je jedním z aktérů tohoto ústeckého příběhu.
Druhým aktérem je rakouský pilot Karl Illner, narozený (jak jinak) v Žacléři (Schatzlar) 14.července 1877 (a zemřel 6.srpna 1935 ve Vídni). V dubnu 1910 získal pilotní průkaz a posléze pracoval jako mechanik a pilot a byl i zaměstnancem zmíněného Igo Etricha. Následně se Illner účastní všech možných soutěží, dálkových přeletů. K nejvýznamnějším patří jeho let z Vídeňského Nového Města do Vídně a zpět v úterý 17. května 1910 a let Vídeň–Horn–Vídeň dne 10. října 1910. Za druhý zmíněný výkon Illner obdržel i peněžitou cenu ve výši 20 000,- korun. Ale kromě leteckých přehlídek a produkcí i s letounem Etrich Taube překonává řadu rakouských rekordů. Jak Igo Etrich, tak Karl Illner samozřejmě své produkce směřují i do Čech, a to nejen do svého rodného kraje na Trutnovsku, ale i na jiná místa. A mezi těmi místy je tedy i 28. září 1912 i Ústí nad Labem, kde došlo k události, o které bude řeč. Illnera tato tragická událost psychicky sice poznamená, ale v roce 1913 se k létání znovu vrací a působí postupně i ve firmách Motor-Luftfahrzeug-Gesellschaft, Aviatik, Österreichische Daimler-Motoren a  Wiener Auto und Garagen. Po tchánovi (a smrti své ženy) přebírá i vyženěný podnik, ale ten zkrachuje a Illner ztrácí veškerý majetek. To Illnerovi zláme vaz i psychicky a dožívá v nemocnici Milosrdných bratří ve Vídni kde 6. srpna 1935 umírá, ale to je už jiný příběh. A vraťme se tedy k události z konce září 1912
Už v průběhu letních měsíců 1912 jsou v ústeckých novinách zveřejněny inzeráty o pořádání ukázkových a vyhlídkových letů s pasažéry, které se původně měly konat 15. září 1912, ale nakonec je termín změněn na sobotu 28. a neděli 29. září 1912. Za vhodnou plochu je vytipována louka v prostoru dnešního sídliště Skřivánek. Letecká komise po té vytyčila letovou plochu, vyznačila místa pro diváky a v rohu plochy je umístěn improvizovaný hangár, což byl vlastně jen plátěný stan kde byl smontován letoun Etrich Taube. V sobotu 28. září 1912 se v místě konání sejde několik tisíc platících diváků, ale i diváků, kteří zdarma sledovali dění na louce z Mariánské skály a i z Větruše. Pořádek na místě zajišťují městská policie, hasiči a četníci.
Za jasného počasí a mírného větru Karl Illner oblečen v kožené letecké kombinéze prochází letovou plochu a krátce po tři čtvrtě na čtyři hodiny odpoledne spouští motor letadla Etrich Taube. Motor Daimler o výkonu 90 koňských sil se škytavě rozehříval a několikrát i zhasl a tak se přítomní domnívali, že něco není v pořádku. Ale po doplnění benzinu byl v půl páté motor opět nahozen a ač opět poškytával, nakonec se rozběhl na plný výkon. Přítomní návštěvníci se rozestupují, letoun je přidržován mechaniky a hasiči a kola zašpalkována. Zazní zvuk trumpety, špalky jsou odstraněny, motor rachotí, vrtule se točí a Illner v 16,44 hodin dává rukou znamení, mechanici doposud držící letoun ho pouští a stroj Etrich Taube se rozjíždí východním směrem a po sto metrech se odlepuje od země a stoupá do dvaceti metrů. Karl Illner po té otáčí doprava a letí zpět směrem k divákům a po průletu se znovu obrací na Stříbrníky. Jenže asi po devadesáti vteřinách letoun začíná ztrácet stabilitu a Karl Illner se rozhoduje okamžitě nouzově přistát a klesá k louce. V tom se zčistajasna před strojem zjevují nečekaně dvě běžící postavy, kterým se není jak a kudy vyhnout a stroj obě osoby sráží k zemi, přičemž je sám poškozen. Karl Illner po srážce s nečekanou překážkou vylézá z letounu zcela nezraněn, ale oba diváci, kteří se ocitají na zcela nevhodném místě v nevhodnou dobu umírají. Šestapadesátiletá Marie Rehnová na místě a její manžel třiašedesátiletý starosta obce Stříbrníky (Ziebernik) Franz Rehn umírá i přes lékařskou péči přibližně po hodině. Oba byli smrtelně zraněni vrtulí letounu na hlavě. Následovalo vyšetřování této tragické události, při kterém se ukázalo, že starosta ani přes mnohé výzvy pořadatelů a striktní příkaz četníků odmítal opustit svou jetelovou louku, kde bylo výslovně zakázáno komukoli pobývat právě pro případ, že by se mohlo něco s letounem přihodit. A ačkoli bylo starostovi nabízeno místo zdarma mezi diváky, i tak odmítl s tím, že není společensky oblečen.
Karl Illner se psychicky zhroutil a okamžitě s manželkou odcestoval zpět do Vídně, ostatně to byla první nehoda, která se mu přihodila a navíc s těmito fatálními následky. Karl Illner byl v celé té události nevinně, protože se starosta zdržoval v místě, kde v době letecké produkce neměl za žádných okolností co dělat. A co se týče příčin nouzového přistání, nejednalo se o závadu motoru, ale o místní turbulenci, která zapříčinila rozhození stability letounu. I přesto, že letoun zůstal i druhý den na místě a opět se sešlo mnoho zvědavců, druhý termín 29. září 1912 se už letecká produkce neuskutečnila, protože psychicky rozhozený Karl Illner už odcestoval zpět do Vídně a po této události nechtěl podruhé letět.
A celou tragickou událost, která byla prvním leteckým neštěstím v Ústí nad Labem, dokonal pohřeb starosty Franze Rehna a jeho manželky v úterý 1. října 1912. Inu i po sto letech lze říci, že se jednalo o klasický případ naprosté nekázně při letecké produkci. Tentokrát ne v případě pilota, ale nezodpovědných diváků, které tato nekázeň stála život.
Zkrátka a dobře fatální chyba starosty Rehna, aneb za blbost se platí. A kdyby se už před sto lety udělovala tak zvaná Darwinova cena, patrně by Franz Rehn mohl být kandidátem.
 
text:(jjk), foto: Archiv města Ústí nad Labem, Österreichisches Luftfahrt-Archiv, Technischen Museums Wien
Zdroj: Dějiny města Ústí nad Labem; kolektiv autorů za redakce Kristiny Kaiserové a Vladimíra Kaisera; Město Ústí nad Labem 1995, www.luftfahrt-archiv.at, www.technischesmuseum.at
P.S. Laskavé poděkování za vstřícnost, poskytnutí materiálů a spolupráci PhDr. Vladimíru Kaiserovi - Archiv města Ústí nad Labem

 

 
 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama