Zajímavosti

14.11.2009 18:00

Dvacet let od příletu „Snové bouře“

text: (jjk), foto: (vla), (jjk) Dvacet let od příletu „Snové bouře“

Je tomu dvacet let a nějaký ten měsíc, přesněji 19.června 1989, co mnohé z nás překvapil nad Prahou nízký přelet sovětského raketoplánu …. Raketoplánu, který seděl na hřbetě šestimotorového ukrajinského „Snu“ z dílny Olega Konstantinoviče Antonova. Antonov An-225 Mrija (ukrajinsky Мрія, neboli sen) s raketoplánem Buran na „střeše“ v Praze přistál vlastně jistým nedopatřením, protože šlo de facto o nouzové přistání, vzhledem k jakési závadě na hydraulice.

Antonov An-225 Mrija byl navržen a zkonstruován jako nosič sovětské odpovědi na americké raketoplány, kterou byl jak raketoplán Buran, tak jeho nosná raketa Eněrgija. Mrija byla a je poněkud zvětšenou verzí An-124 Ruslan, který se na trhu poměrně úspěšně etabloval a je dodnes standardně využíván k transportu extrémně těžkých nákladů. Mrija měla, ale smůlu, že první zkušební let provedla až 21. prosince 1988, a s Buranem 13. května 1989, tedy v době hluboké „perestrojky“ a gorbačovské transformace Sovětského svazu, kdy se druhdy megalomanské projekty pomalu opouštěly, především z fatálního nedostatku jakýchkoli finančních prostředků. Poslední ránu tomuto projektu dal rozpad Sovětského svazu a zastavení vývoje prezidentem Borisem Jelcinem v roce 1993. Jediný vyrobený An-225 byl odstaven na letišti v Gostomelu a fragmenty jeho sourozence rezivěly opodál. Nějaký čas se nedělo vůbec nic, ale tak jak se pomalu vzamatovávala ukrajinská firma Antonov, tak se oprášila i „zapomenutá“ Mrija. Vyfasovala novou avioniku, zmodernizovaly se motory a Antonov An-225 v červnu 2001 odletěl na prezentaci na Pařížský aerosalon. To byla pro Mriju nová naděje, letoun byl zařazen do flotily Antonov Design Burelu (Antonov airlines) a od té doby létá obchodní nákladní lety nejen pro svou mateřskou firmu, ale „na kšeft“ pro každého, kdo potřebuje odvézt něco opravdu velkého a těžkého a mezi lety 2003 a 2006 se objevil i třikrát v Praze (18.7.03, 16.6.04 a 28.-29.9.06). O letošního roku má tento letoun i nové modrožluté pruhy na bílém trupu v národních ukrajinských barvách, ale stále zůstává jen v jednom vyrobeném kuse poznávací značky UR-82060 (dříve CCCP-82060) ačkoli se plánovalo, že bude v roce 2008 dokončen i druhý kus. Ale snad se nejen milovníci létání, ale i zákazníci minimálně druhého stroje An-225 Mrija, práce se tento mohutný letoun zcela určitě najde. Stroj je poháněn šesti motory ZMKB Progress D-18, každý s tahem 229 kN, posádku tvoří kapitán-pilot, druhý pilot, dva letoví inženýři, navigátor a radista. Na délku měří 84 metrů, na výšku 18,20 metru, rozpětí křídel je 88,40 metru, rozpětí vodorovné ocasní plochy 32,65 metru a plocha křídel je 905 m². Prázdný An-225 váží 175 tun a k tomu je schopen na hřbetě nést další dvou set tunový náklad a ve vnitřním nákladovém prostoru o objemu 1 220 m³ je schopen naložit 250 tun o maximální výšce téměř čtyři a půl metru, šířce skoro šest a půl metru a délce 43 metrů a k tomu v kabině za nákladovým prostorem až sedmdesát pasažérů. Celková vzletová hmotnost letounu i s nákladem je šest set tun a k tomu potřebuje rozjezd tři a půl kilometru než se dostane do vzduchu. Dostoupat umí do jedenácti kilometrů při maximální rychlosti 850 km/h a doletět podle zatížení od 4 500 do 9 600 kilometrů.

foto: Antonov Design Bureau

A ještě několik slov k zátěži, která mu seděla na zádech v roce 1989 v Praze. Raketoplán Buran (rusky Буран - sněhová bouře) začal být vyvíjen v roce 1976 a to jako protiváha americkému programu. Jenže všechno nešlo tak jak mělo, celý sovětský program se prodražoval a komplikoval a tak se spolu s nosnou raketou Eněrgija vznesl na oběžnou dráhu až v roce 1988 a to jako automatická loď bez lidské posádky. Ale jak bylo zmíněno, turbulentní vývoj v Sovětském svazu, resp. Rusku tento ambiciosní program zhatil a vše bylo ukončeno. Celkem bylo rozpracováno osm strojů, nichž většina nebyla dokončena. Buran 1.01 byl vyroben v roce 1986 a 15. listopadu 1988 odstartoval ke dvěma obletům zeměkoule. Zajímavostí je, že pro případ špatného počasí bylo jako záložní letiště pro přistání určeno m.j. i letiště Mimoň-Hradčany. Posléze byl hangárován na kosmodromu Bajkonur, který po rozpadu Sovětského svazu připadl Kazachstánu. Do dnešních dob se, ale nedochoval, protože po větrné smršti v roce 2002 byl zničen nejen hangár, ale i samotný raketoplán a raketa Eněrgija. Druhý Buran byl dokončen v roce 1988, do kosmu se měl vydat v roce 1992, ale k tomu už nedošlo a tak zůstal na zemi „garážován“ v Kazachstánu. Třetí kus úplně dokončen, nebyl, ale v podobě, v jaké je dnes v Technickém muzeu v německém Speyeru www.technik-museum.de vypadá, že by mohl okamžitě vzlétnout a čtvrtý byl rozprodán po částech sběratelům a různým muzeím. A tím se kapitola sovětských raketoplánů uzavřela.

foto: Antonov Design Bureau

V příštím roce se rovněž uzavře životní pouť i amerických raketoplánů, tedy těch posledních tří, které ještě zbyly z flotily. Pathfinder byl pouze maketou, Enterprise letovým demonstrátorem, Columbia a Challenger byly zničeny haváriemi a tak dolétávají jen Discovery, Atlantis a Endeavour. Souběžně, nebo těsně před těmito programy se s raketoplány experimentovalo v americkém programu X-20 Dyna-Soar, ruském programu Spiral, nebo v evropském programu Hermes, či japonském Hope, ale bez větších úspěchů. Ale zdá se, že ani po konci amerických raketoplánů se na oběžné dráze tyto typy dopravních prostředků snad prohánět budou. Rusové mají ve svých plánech „turistickou“ variantu raketoplánu v programu MAKS, ale mnohem dále se dostal Richard Branson s (jednou ze svých více než tři sta padesáti firem Virgin Galactic) projektem soukromých raketoplánů, které konstruoval věhlasný Burt Rutan. SpaceShipOne už na oběžné dráze byl a pro „turisty“ se testuje stejně neortodoxní „letounek“ SpaceShipTwo, který bude vynášen speciálním nosným strojem White Knight Two. Ale to už je jiná historie, respektive budoucnost.

vizualizace: Virgin Galactic

Někomu se podařilo v létě 1989 zahlédnout mohutný An-225 a Buranem pouze díky tomu, že bydlel v Praze 6 a v blízkosti přistávacích koridorů ruzyňského letiště, ale někteří jeho zaměstnanci měli i to štěstí, že si mohli na něj i sáhnout a tak něco málo uvízlo i v archivku Viktora Láně, který v té době na ruzyňském letišti pracoval.
 
 
text: (jjk), foto: VLa, (jjk),

 

 
 

foto: (vla)
 

foto: (vla)
 

foto: (vla)
 

foto: (vla)
 

foto: (vla)
 

foto: (vla)
 

foto: (vla)
 

foto: (vla)
 

foto: (vla)
 

Předchůdce Mriji An-124 Ruslan foto: (jjk)
 

Předchůdce Mriji An-124 Ruslan foto: (jjk)

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama