Zajímavosti

16.12.2012 12:57

Co spadlo pod stůl – Písek - Krašovice

text,foto: (jjk) Co spadlo pod stůl – Písek - Krašovice

Jak už bylo zmíněno každou sezonu se leccos nepodaří, nestihne a tak říkajíc spadne pod stůl. Tak se občas stane, že na tom či onom letišti se nezastihne i když je relativně přijatelné počasí jakýkoli provoz. Hangáry jsou uzavřené a široko daleko ani noha, natož letadlo. A když už něco po okolí létá, tak jsou to buď nějaké modýlky, nebo příslušníci ptačí říše a nebo nějaký ten motýl a jinak nic. A tak se to v roce 2012 podařilo několikrát, ale protože, aby to nevypadalo, že jsem na někoho zapomněl, tak se sluší se alespoň krátce zmínit. Tak jako například v jeden srpnový zamračený víkend to bylo letiště Písek - Krašovice, kde jsme sice už jednou byli (viz. Sobotní sletík v Krašovicích), ale poslední léta už jen tu straší solární panely a letiště je i podle doslechu téměř bez života a to i o letním víkendu…i když podmračeném.

Když byl Sobotní sletík v Krašovicích v roce 2007, tak to tu bylo ještě živo. Zde sídlící firma Fantasy air produkovala dvoumístné ultralehká letounky a kromě toho tu fungovala letecké škola. Bohužel ke konci první dekády jednadvacátého století se firma Fantasy air dostala do potíží, které vyvrcholily v 9. listopadu 2010 jejím vyškrtnutím z obchodního rejstříku. A tak tato společnost fungující na letišti Písek – Krašovice podle úředních lejster roku 2010 zanikla, ale výroba letounků Allegro, která se datuje od let devadesátých kupodivu tím nezanikla, jen se odstěhovala daleko předaleko až do Austrálie k firmě X-Air Australia www.mcp.com.au/allegro a kromě toho od roku 2008 existuje ve Velké Británii firma Fantasy Air UK www.fantasyair.co.uk, ale jak lze usoudit z jejích webových stránek, tato druhá zmíněná společnost  už dva roky nevykazuje vlastně žádnou činnost. Ale zánikem firmy Fantasy air i poněkud odumřel život na letišti Písek – Krašovice, Podél dráhy a v areálu někdejších kasáren vyrostla solární elektrárna, takže i kdyby někdo někdy ještě nějaký ten slet chtěl uspořádat, tak nemá kde. A i přesto, že onu zmíněnou srpnovou sobotu bylo, jak vidno pod mrakem, tak všude po okolí byl na letištích čilý provoz (včetně modelářů ráchajících se u rybníka se svými hydroplány v rybníce Čerti se ženili a Tálín naháněl…), jen v Písku „chcíp pes“.
Ale na tomto píseckém letišti se létalo mnohem mnohem dříve. Protože toto letiště s asfaltovou drahou (využitelnou práškaři, tedy letadly agrotechnické činnosti společnosti Slov-Air) sloužilo do roku 1995 armádě, protože zde byla základna PVOS (Protivzdušné obrany státu) mimo jiné s výbavou průzkumnými bezpilotními letouny všech různých typů, ale jako poslední to byly Tupolevy Tu-143 Rejs resp. VR-3 Rejs.. Od července 1965 tu působila 9. vrtulníková letka se dvěma vrtulníky Mi-1 a dvou Mi-4 od 12. vrp Olomouc.  Po sovětské okupaci byla k 1. listopadu 1969 9. vrtulníková letka přejmenována na 4. spojovací letku pro potřeby 4. A, která se přestěhovala z Tábora do Písku. U této letky zůstaly stejné typy vrtulníků a to čtyři kusy Mi-4 a pět vrtulníků Mi-1. Stroje 4. spojovací letky z Krašovic se účastnily i dvou spojeneckých cvičení a to Palcát 70 a Štít 72. V roce 1974 společně s dalšími letkami (například v Karlových Varech, Příbrami, Klatovech, nebo ve Slaném) i 4. spojovací letka v Krašovicích zrušena.
Ale zpět k bezpilotnímu letounu „Rejs“. Tupolev Tu-143 vznikl ve slavné konstrukční kanceláři OKB Tupolev a to už v roce 1969 a ve druhé polovině 70. let pak byl zaveden do výzbroje v Sovětském svazu a později pak také v Československé lidové armádě a dokonce v nepříliš přátelsky k Sovětskému svazu nakloněnému Rumunsku (ač obě země byly v paktu Varšavská smlouva, tak jejich vzájemné vztahy nebyly nijak vřelé a spíš se navzájem držely oba státy obrazně řečeno pod krkem, než v soudružském objetí, ale to je obecně známo). Jinak Tu-143 sloužil i u věrných spojenců Sovětského svazu a to v Iráku, Mongolsku, Sýrii, a snad i v Bulharsku a Německé demokratické republice, kdesi s těmito bezpilotními prostředky ovšem hrály sovětské ozbrojené síly. V roce 1985 se tedy Tu-143 dostal i do československé armády a nejprve putovalo dvanáct kusů tohoto bezpilotního letounu k 101. letce bezpilotních průzkumných prostředků ve Stříbře, a v roce 1987 dalších dvanáct strojů k 104. letce bezpilotních průzkumných prostředků sídlící na letišti Písek – Krašovice, kde vydrží až do rozdělení Československa v roce 1993, respektive až do konce jejich působení v tuzemské (po roce 1993 už jen české) armádě. Od roku 1993 do roku 1995 to byla 3. letka bezpilotních průzkumných prostředků, která své působení na letišti v Písku – Krašovicích, stejně jako Tupolevy Tu-143 ukončily v roce 1995. Po rozdělení československé federace odešlo všech dvanáct Tu-143 ze základny ve Stříbře do stavu slovenské armády k letke bezpilotných prieskumných lietadiel ve VÚ Slovenská Ľupča, ale do operačního stavu se už nedostaly. Tu-143 byl obdařen autopilotem, přičemž trasa a výška letu se dopředu naprogramovala. Byl poháněn jeden proudovým motorem Klimov TR3-117 s maximálním tahem 640 kp a odhazovatelný startovací raketový motor. Letoun startoval z kontejneru vypouštěcího samojízdného zařízení 143-N20 (SPU) a při startu byl urychlen tahem startovacího raketového motoru (SPRD) a již dříve spuštěného leteckého motoru TR3-117. Tak dosáhl rychlosti 136 metrů za sekundu. Tupolev Tu-143 byl řízen nezávislým palubním navigačním a řídicím systémem ABSU-143. Po dokončení činnosti systém ABSU řídil návrat letounu a jeho přistání do předem určeného čtverce. Samo přistání se odehrávalo ve dvou etapách. Hned jak letoun dosáhl daného prostoru byl zastaven chod motoru a brzdící padák zpomalil stroj na maximálních 290 km/h.  Zhruba po deseti vteřinách byl odhozen brzdící padák a vypuštěn padák přistávací. A když skočíme rovnou ke konečné fázi přistání, tak ve finále Tu-143 klesá v horizontální pozici s vysunutým tříbodovým talířovým podvozkem a senzorovými tyčemi. V okamžiku doteku senzorových tyčí země, jsou uvedeny do chodu přistávací raketové motory, které zpomalí klesání až na dva metry za vteřinu. Na zemi se automaticky oddělil motor a uvolnil přistávací padák, aby letoun nebyl větrem nadouvajícím padák vláčen po zemi.
V akci měl Tu-143 na palubě dva panoramatické fotoaparáty a dvě televizní kamery, nebo aparaturu pro radiační průzkum. Tupolev Tu-143 má rozpětí 2,24 metru, délku 8,06 metru, výšku 1,55 metru, prázdnou hmotnost 1 012 kg a maximální vzletovou hmotnost 1 230 kg a dosahoval maximální rychlosti 875 až 950 km/h, letovou výšku 50 až 5 000 metrů a maximální dolet 170 až 180 km při vytrvalosti 13 minut. V současnosti je možné si letounek VR-3 Rejs prohlédnout v Leteckém muzeu Praha-Kbely a s odpalovacím zařízením, umístěném na nákladním automobilu BAZ 135MB SPU, je k vidění také v muzeu v Lešanech a nebo na Slovensku ve sbírkách muzea VHÚ-VHM Piešťany.
Ale to už je všechno minulost letiště Písek – Krašovice, ať už zde létaly vojenské bezpilotní prostředky (tedy ty byly v Krašovicích jen dislokovány a létaly jinde), nebo ultralehká letouny ještě před nedávnem. A tak ani o letním teplém (i když zamračeném) víkendu na tomto letišti nebyla ani jedna jediná noha….i když se tu prý tak trochu občas létá, ale kdeže loňské sněhy jsou…
text, foto: (jjk)
Zdroj: VHA-VHM Piešťany, www.vhu.sk
[Věnováno mé přítelkyni, která de facto jako inspirace stála za vznikem Magazínu Letiště ČR a díky níž i celý tento projekt existuje, a která t.č. bohužel vzhledem ke své vážné nemoci jen váhavě světa běh a nejen ten letecký teprve opět začíná znovu objevovat, (jjk)]

 

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama