…Pacholíčkovi v temných hvozdech pochutnává kdejaká ta havěť, jeleni se klidně pasou, řečeno parafrází společně s Jaroslavem Cimrmanem…ale nejenom ti jeleni, ale i daňci se tam klidně pasou, jakoby se nechumelilo, přičemž se opravdu nechumelí, ačkoli je listopad a mnohdy mnohde chumelí, i když listopad je od slova listo padání a tak ani vlastně nemá v listopadu padat sníh, ale ze stromů padat má listoví…a vlastně to i letos tak jak správně má vypadat, také vypadá…v listopadu padá správně listí, mnohde se uložili k (pod)zimnímu spánku a jen jeleni se klidně pasou…a tak když není na co koukat létacího, v tomto případě 20. listopadu 2011 na letišti Bubovice, lze se jít alespoň na ty jeleny a daňky kousek dál podívat…do Litně…
A tak jsme jen nahlédli do zazimovaných Bubovic, kde jsme už mnohdy zažili rušnější provoz viz. Listopadové provětrání, Výr velký na tlustých rybách bez svačiny…, Aviatik a Bohemia s Blérioty, kde je i ostatně už několik let bohužel celoročně zazimovaná i místní, v dávnější minulosti oblíbená, letištní restaurace, která doposud nenašla agilního a činorodého nájemce a pokračovali dál do kopečků kde lze nedaleko obce Liteň najít už desítku let sympatické osazenstvo soukromé obory. Hlavně na rodinných výletech (když zrovna na bubovickém letišti nic nelétá) se lze pokochat pohledem na (po deseti letech existence obory) utěšeně se rozrůstající stáda dančí a jelení zvířeny. A tak, když se říká, že mladá generace už ani netuší jak vypadá kráva natož nějaká ta lesní zvěř, má zde v malé oboře, nebo též ekofarmě místního hospodáře Rudolfa Fiřta ideální možnost z blízka vidět jak tato sympatická zvířátka vypadají a jak se chovají…těžko říci, jestli zrovna stáda jelení a dančí zvěře byla dnes mezi sebou nějak nepohodlá, nebo se od sebe separuje ze své přirozenosti (což autor nejsa odborník netuší), ale v každém případě byla stádečka od sebe oddělena a nijak spolu nekomunikovala….jen když v dáli štěkal jakýsi cizí pes, tak se všichni svorně ohlédli.
No a tak když nebylo co ke koukání na letišti, bylo možné se podívat alespoň na nějakou tu lesní zvířenu, což je ostatně příjemnější, než pohled na nedělní televizní veselé diskuse, kde lze zvířata vidět také, ale ta jsou jiného druhu a rozhodně to není nic moc veselého…
….a co se týče toho Cimrmanova jelena v úvodu, jde o citát z divadelní hry Dlouhý, Široký a Bystrozraký a vlastně z anarchistického časopisu Doutnák, kde píše o svém pohledu na pohádky a pokládá si otázku:“ Jak vlastně připravujeme naše děti na život? Čteme jim před spaním příběhy, v nichž nejmladší odstrkovaný princ dostane nejkrásnější princeznu, hloupý Honza přelstí všechny chytráky a Smolíčka Pacholíčka zachrání na poslední chvíli jelen. Když děti vyrostou, vkročí do života v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi a zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou. Taková literatura je podle mého soudu dětem nebezpečnější, než alkohol, nebo zápalky.“ …tolik tedy doslovný citát Jaroslava Cimrmana…
…ale není nad živého jelena či daňka co se klidně pase (když zrovna nic nelétá) 
text, foto: (jjk)