Zajímavosti

20.08.2016 12:55

A i ty veverky Zuzanky nějak zmizely…

text, foto: (jjk) A i ty veverky Zuzanky nějak zmizely…
Chodívalo se tehdy tak trochu tajně kouřit kamsi za strom, nebo na mýtinu mezi chatičky. Někteří si našli místo u pomníčku Václava Beneše Třebízského a nebo na vyhlídce nad městem. Všudypřítomné však bývaly rozmazlené a zvědavé veverky Zuzanky s lehce vypelichanými ocásky. Ale také tu býval velmi významný letecký mezinárodní dopravní uzel. Uplynulo už mnoho vody, veverky Zuzanky už dnes člověk nepotká ani kdyby hledal i v těch nejhustších hvozdech a co se leteckého dopravního uzlu týče, po moderním terminálu mezinárodního letiště z projekčního plátna architekta Pavla Janáka zbyl jen zmenšený model. Architekta Pavla Janáka (a tak trochu i ty veverky Zuzanky) stojí za to připomenout v souvislosti s letištěm Mariánské Lázně – Skláře a takovým trochu dvojím kulatým výročím.
Dne 1.srpna 2016 uplynulo šedesát let od úmrtí jednoho z nejvýznamnějších českých architektů, Pavla Janáka (*12.3.1882 Karlín – † 1.8.1956). Architekt Pavel Janák se proslavil mnoha výjimečnými stavbami, ale možná ne úplně všichni vzduchoplavci vědí, že byl autorem i velmi půvabné a velmi povedené stavby "terminálu", respektive projektu leteckého nádraží Mariánské Lázně „Marienbad -1926“. Pavel Janák koncipoval budovu jako, s velikými dělenými okny prosvětlený, ocelový skelet, kde kromě čekárny, toalet, šaten, prodejen suvenýrů, tabáku, občerstvení a restaurace pro cestující, byla i radiová a meteorologická stanice, celnice, pošta a zdravotnické zařízení (a nezbytné veškeré technicko-provozní zázemí). V budově sídlilo i ředitelství letiště, nebo kanceláře Československých státních aerolinií, Československé letecké společnosti a společnosti Deutsche Lufthansa. Nádraží letiště v Marianských Lázních „Marienbad -1926“ je pojato Janákem v novém stylu konstrukce architektury skla a betonu a navazuje na dřívější jeho realizované stavby, jako byla správní budova továrny J. Hernych a syn v Ústí nad Orlicí, nebo budova továrny J. Bartoň v Náchodě atp.. Terminál byl Janákem navržen v roce 1926 (takže také vlastně kulaté jubileum) a budování letiště (letištní plochy 600 x 800 metrů, terminálu, hangáru, betonové plochy stání letadel, obslužných komunikací, parkoviště atp...) se ujal mariánskolázeňský stavitel Karel Gut. Stavělo se (na tehdejší i současnou dobu) opravdu rychle, protože už v pondělí 4.července 1927 bylo letiště uvedeno do provozu starostou Mariánských Lázní Hansem Turbou a první linkou bylo spojení mezi lázněmi a Prahou. Tehdy také bylo letiště v Mariánských Lázních po pražském kbelském letišti, druhé nejmodernější a největší v Československu. Jenže na rozdíl od kbelského letiště se smíšeným provozem (nebo brněnským mezi Černovicemi a Slatinou) letiště v Mariánských Lázních bylo v té době čistě civilní, protože ruzyňské letiště ještě nestálo. To vzniklo až o deset let později.
S novým moderním terminálem, respektive leteckým nádražím se také doslova roztrhl pytel se zájmem leteckých společností (a různých dopravních a lázeňských kanceláří) a dopravu do a z Mariánských Lázní. Na letiště do Mariánských Lázní tak vedly linky obou československých leteckých společností, tak i německé Lufthansy. Československá letecká společnost (ČLS) provozovala od roku 1928 linku Praha - Mariánské Lázně - Kassel - Rotterdam, v roce 1929 krátce Mariánské Lázně - Norimberk a od roku 1930 linku Mariánské Lázně - Lipsko/Halle. Československé státní aerolinie (ČSA) provozovaly tzv.Západočeský expres Praha-Mariánské Lázně, resp. Praha – Karlovy Vary – Mariánské Lázně (a to včetně poštovní linky). A německá Lufthansa například létala mezi Mariánskými Lázněmi a Saskou Kamenicí (Chemnitz), posléze s prodloužením do Berlína. Provozovala se i čistě lázeňská linka Mariánské Lázně – Karlovy Vary a celkem z Mariánských Lázní bylo operováno osmnáct vnitrostátní a mezinárodních linek.
V roce 1938, po zabrání pohraničního území Československa Německem se Mariánské Lázně staly součástí Německa a z letiště vnitrostátní německé letiště. Po vypuknutí války se pak stalo letištěm smíšeným s vojenským a civilním provozem. Německé vojenské letectvo zde zřídilo pilotní školu pro jejíž potřeby tu byly vybudovány další objekty, nová kotelna, druhý hangár, dílny firmy Tellefunken a byl zde rozmístěn i systém světlometů. 
V roce 1945 byl v budově Janákova terminálu, který však celou válku sloužil jako civilní, zřízen lazaret pro zraněné německé civilisty, kteří prchali před postupující americkou armádou generála George S. Pattona. V prostoru však operovaly jednotky Wehrmachtu a vojsk SS a tak se letiště v rámci bojů na hranicích předválečného Československa stalo několikrát cílem bombardování anglo-americkými svazy a Janákův terminál byl i přímo zasažen a velmi citelně poškozen a sousední původní hangár byl zničen úplně a už nebyl obnoven. Po válce se sice uvažovalo o rekonstrukci a obnovení této architektonicky zajímavé a cenné budovy, a také o výstavbě betonové vzletové a přistávací dráhy. Aby se z Mariánských Lázní stalo opět moderní civilní letiště. Bohužel politická situace v Československu obecně letištím na západě Československa nepřála. Vzhledem k tomu jak se situace změnila na konci čtyřicátých let a po nástupu Alexeje Čepičky do funkce ministra obrany však byl se všemi plány konec. Nahrála tomu i blízkost západoněmecké hranice, která nepřála ani vybudování civilního letiště v Chebu a ani většímu rozvoji letiště v Mariánských Lázních. Poškozená budova leteckého nádraží v Mariánských Lázních tak bez užitku chátrala a logicky se stala terčem nájezdů „sběratelů“ všeho možného. A tak zbytky Janákova architektonického skvostu dorazil podnik Uranové doly Zadní Chodov (dnešní Diamo), který nechal ve druhé polovině šedesátých let opuštěnou "zříceninu" odstřelit. Vlastně se s definitivní likvidací začalo čtyřicet let od slavného otevření této pozoruhodné stavby. Na letišti po budově (a po hangáru, který stál vlevo od budovy) zbyly základy, více či méně zarostlé křovinami. Poměrně dobře znatelný je základ zadního technického traktu budovy, který byl do tvaru zrcadlově obráceného písmena "L" (ale na to se člověk musí prodrat opravdu hustým hvozdem) a plocha vlevo před terminálem, v jejíž pravé části (na straně u terminálu) byly stojánky a v levé severní části stání před prvním původním hangárem, který byl zlikvidován. Tam parkovávaly například letouny Let L-410 Turbolet, které sem na linkách ČSA, resp. Slov-Air létaly na lince Mariánské Lázně-Praha-Bratislava-Lučenec.
Architekt Pavel Janák se naštěstí definitivního zániku svého díla nedožil, protože zemřel deset let před tím, ale by měl určitě radost, že lze projekt leteckého nádraží Mariánské Lázně „Marienbad -1926“ přece jenom obdivovat a to přímo v Mariánských Lázních. Pod Zádubskou výšinou v areálu miniatur Park Boheminium, kde se kdysi proháněly veverky Zuzanky a zlobiví obyvatelé nedalekého hotelu chodívali místo procedur tajně kouřiti za stromy, nebo za chatky na paseku…
Není to o historii, v současnosti uzavřeného (na neurčito) letiště Mariánské Lázně – Skláře, ale připomenutí významné osobnosti naší historie a architektury a ta takový jemný stín nostalgie…
Ale něco víc o historii lze najít v odkazech při předešlých návštěvách viz. Nakročení v MariánkáchNa letišti Mariánské Lázně - Skláře na sletuMarienbad – místo sletu hasiči a Skláře: Klinická smrt…?
text, foto: (jjk)

[Věnováno mé přítelkyni, která de facto jako inspirace stála za vznikem Magazínu Letiště ČR a díky níž i celý tento projekt existuje, a která se ze své vážné nemoci pomalu vrací zpět a světa běh a nejen ten letecký znovu objevuje, (jjk)]  

   Vzpomínka na arch.Pavla Janáka a projekt "Marienbad - 1926"

 

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

vgc vgc

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama