…kam se v minulých dnech, na přelomu roku, vydal za nějakým tím skokem z oblohy. Mezi tlakovými nížemi a přecházejícími okluzemi tu na pobřeží Istrie u Limského kanálu na počasí čekal ing. Jan „Gejza“ Klapka. V Chorvatsku byl jako instruktor pro větší sestavy, které se nakonec stejně neskákaly, na pozvání organizátora akce Jaroslava Koribského a také tam byly i dva Turbolety: OM - PGA, který je pronajímán v Příbrami od slovenské firmy Sky-Diving For Fun a OK - SAS Skydive & Air Service z Kolína pod vedením Víta Podoubského. V chorvatském Vrsaru byli čeští parašutisté vlastně na takovém svém tréninkovém kempu, ale jinak je domácím letištěm Jana Klapky Příbram – Dlouhá Lhota. Se skákáním, ale začal tento osmačtyřicetiletý parašutista v roce 1979 v Kolíně, sedm let byl šéfem paraodboru v Mladé Boleslavi a už více než pětadvacet let se účastní mnoha národních i evropských či světových soutěží. Už v roce 1986 vybojoval s družstvem Středočeského kraje na Mistrovství Československa v Popradu v parašutistickém víceboji stříbrnou medaili. Od roku 1992 soutěží ve čtyřčlenných formacích FS4, neboli RW4 (z anglického Relative Work). S týmem Blue Time se stává v roce 2003 mistrem republiky a reprezentuje český parašutismus na Mistrovství světa ve Francii, od roku 2005 organizuje Český pohár v FS4 (RW4) a od roku následujícího soutěží s týmem Bad Boys (a na domácím šampionátu s ním kupí samé stříbrné medaile a na titul stále čeká) s nímž v barvách České republiky absolvuje i evropský šampionát v září 2009 v Prostějově. Kromě toho se účastní rekordního seskoku třicetihlavé formace v roce 1999 v Kunovicích a organizuje (a sám se aktivně zapojuje) další český rekord ve formacích. Tentokrát v roce 2008 to bylo tři a třicet parašutistů nad příbramským letištěm. Než dojde na samotné otázky letošní ankety, bylo užitečné se tohoto trojnásobného otce a už i dědečka jednoho vnoučete zaptat, jak by laikovi, který parašutisty vidí jen ze země někde na letišti, nebo maximálně má odvahu skočit na tandemu vysvětlil, co je to parašutistická disciplína FS4, neboli RW4?
Tak tedy FS4, neboli RW4 je disciplína při níž čtyři parašutisté zaujímají během 35 vteřin volného pádu vylosované obrazce v daném pořadí a daným způsobem. Tyto obrazce se losují před závody z šestnácti tvarů a dva a dvaceti bloků (dva tvary s daným přechodem). Za každý uskutečněný tvar je přidělen bod a rozhodčí hodnotí sestavu podle videozáznamu, který si mohou pustit třikrát v reálném čase. V minulosti se sledovali parašutisté ze země telemetrem, ale dnes už kameraman skáče z letadla spolu s parašutisty. Pro větší názornost si lze prohlédnout náš seskok v Prostějově na Mistrovství Evropy na stránkách www.parashop.cz na odkazu ZDE Bad Boys. Ale parašutismus obsahuje mnoho dalších možností vyžití a závodění. Kromě FS4 se v RW dají skákat větší sestavy tzv. Big way, nebo přístání na rychlých padácích - canopy piloting, free style, freefly apod.
1.Kterou událost považujete za nejvýznamnější v roce 2009 jak v České republice, tak na mezinárodní úrovni?
Rozhodně tou nejzásadnější událostí roku 2009 bylo Mistrovství Evropy a Světový pohár v parašutismu, který se konal v Prostějově letos v září a kde jsme s týmem Bad Boys v barvách České republiky soutěžili.
2.Jaký rok jste měl vy? Co pro vás osobně bylo v tomto roce největším úspěchem?
Ze sportovního hlediska to určitě bylo druhé místo na Mistrovství České republiky se ziskem 13,3 bodu a dvacáté místo ve Světovém poháru se ziskem 12,5 bodu s družstvem FS4 Bad Boys o němž jsem se zmiňoval v odpovědi na první otázku. A co se týče podnikání v tomto sportu, tak se už začal stavět větrný tunel v Praze v Letňanech, který by měl být uveden do provozu za čtyři měsíce.
3.Zažil jste v tomto roce i něco negativního? Tedy pokud opomineme počasí, které letos rozmrzelo snad každého kdo patří k českému létajícímu národu…
Letošní rok byl snad jeden z nejkatastrofičtějších let pro parašutismus co pamatuji. Zabili se mi hned dva blízcí kamarádi (Pepa Ebr a Honza Ráb) a podobně, nebo stejně mne zasáhly i katastrofy malých letadel, protože i tragicky zesnulý Luboš Klouda z Příbrami byl také můj velmi blízký člověk.
4.Jak trávíte zimní období mezi sezonami, jak se na tu další v roce 2010 připravujete?
Loňský rok byl pro náš tým vrcholem, takže jsme utratily hodně peněz. Bylo to finančně hodně náročné, takže letos to není nic moc a finačně odpočíváme. Než bude postaven větrný tunel v Praze, tak jezdíme do tunelu v Anglickém Bedfordu a na klasické skákání do teplých krajin, z nichž je nejblíže letiště Empuriabrava ve Španělsku a nebo letíme na Floridu, kde jsou zase levnější letenky.
Já osobně bych se v další sezoně chtěl vrátit k létání na rychlém padáku a také si trochu více v této disciplíně zazávodit.
5.Pokud létání není současně vaším povoláním, jak se vám daří kombinovat civilní zaměstnání s parašutismem? Soutěže se většinou neomezují jen na dna volna…
Celý život jsem přizpůsoboval své zaměstnání skákání. Po roce 1989 jsem se snažil vydělávat peníze tak, abych měl na skákání až se ze mne stal poloprofesionál. Není, ale vždy dobré si z koníčka udělat i zaměstnání. To potom hrozí, že člověk ztratí ten správný náboj k parašutistické činnosti. Právě proto mám nezávislé povolání a podnikám v různých oblastech, abych byl časově co nejvíce nezávislý. A tak vlastním například parašutistickou školu a obchod pro parašutisty vedle středně velké pekárny.
6.Na čem nejraději skáčete a s čím byste si neodvážil otevřít ani dveře letadla? Napadají mne například historické padáky, které se používaly v období první světové války, nebo padák Leonarda da Vinciho, který měl dřevěné výztuže, ale o němž se prokázalo, že kupodivu funguje, ač vypadá velmi nebezpečně…
Skáči na českém padáku XF15, který se Frantovi Salavovi mimořádně povedl. Je to, ale padák pouze pro zkušené parašutisty, kteří se věnují přistání jako disciplíně. Nejstarší padák, na kterém jsem skákal byl OVP65 na základním výcviku v Kolíně v roce 1979. Ale dnes bych si asi již netroufnul experimentovat a skákat na starých padácích. Zejména ne na typu PTCH9, což byl poslední sportovním kulatý padák. Dnešní moderní technika nás rozmazluje, je lehčí, výkonnější a bezpečnější, samozřejmě při dodržování základních pravidel.
7.O parašutistech zlí jazykové říkají, že se jim dělá špatně, když z nějakých důvodů musí přistát s letounem, aniž by vyskočili? Ale to jsou jen pomluvy, jaký je váš vztah k létání?
Létání mám rád, sám jsem začínal ve Zbraslavicích v roce 1978 jako frekventant základního výcviku na větroni, ale rodiče mi tenkrát pod vlivem katastrofy u jedněch známých nepodepsali přihlášku, takže jsem se o rok později dal na skákání. Je ale pravdou, že úhel sestupu a přistání parašutistům nedělají dobře, ale to je asi jen zvyk.
8.Co plánujete v sezoně 2010 a co považujete za vrchol té nastávající sezony?
Asi se nám nepodaří získat finanční prostředky na Mistrovství světa v Ruska, které se koná na přelomu července a srpna. Takže zůstane u třech závodů Českého Poháru v FS4 a Mistrovství České republíky v Mostě. A samozřejmě významnou událostí je otevření Pražského větrného tunelu. To podle mého názoru může posunout výkonnost českých parašutistů v moderních disciplínách (FS - RW, Free Sryle, Free Fly) na stejnou světovou úroveň jakou dosahovali a dosahují kolegové v klasických parašutistických disciplínách.
9.Které z českých letišť je vaše nejoblíbenější (kromě vašeho mateřského) a nebo kde se vám nejvíce líbí a nejlépe létá?
To se dá těžko říci, protože nejradši mám ta letiště kde se dá dobře skákat, tudíž stačí když tam mají výsadkové letadlo. V Příbrami samozřejmě udělám zdaleka nejvíce seskoků ročně, ale tam je asfaltová dráha a lépe se mi skáče na travnatých letištích, jako jsou například Klatovy, Prostějov nebo Most. A vůbec nejhezčí jsou letiště, které jsou na úbočí hor, jako ve Vrchlabí nebo Frýdlantě nad Ostravicí.
10.V letošním roce z mapy České republiky zmizelo letiště Holešov. Pokud jste ho znal a někdy na něm skákal, máte na něj nějaké vzpomínky, o které byste se mohl podělit?
V roce 1992 se na letišti v Holešově konalo vlastně poslední ještě federální československá soutěž - mistrovství České republiky právě v FS4 s hodnocením ze spodu, ze země (tehdy to bylo ještě na telemetr, dnes se již skáče s kameramanem). Každého letiště je škoda, protože nová větší letiště už asi těžko budou vznikat. Nás paragány to sice až zas tak moc netíží, ale pro klasické létání to musí vadit. Já sám uvažuji o tom, že až nebudu moci skákat, tak si pilotám také udělám, ale zatím na to není čas.
Děkuji za rozhovor a přeji vám a vašemu modernímu větrnému tunelu v Letňanech úspěšný rok.