14.01.2012
Rozhovor s Petrem Matouškem (jjk), foto: (jjk), Mechy, archiv P.M.
Málokoho z létavců napadne při pohledu na oblohu, kde se na motorové tříkolce bravurně prohání zakuklený závodník, shodou okolností jeden z nejlepších na světě, s padákovým křídlem nad hlavou, že by se tento člověk praktikující vskutku adrenalinový sport, mohl v civilním životě věnovat nějakému tichému a na milimetr přesnému a svým způsobem intimnímu oboru. Stejně tak asi málokoho napadne, když například sedí na koncertu klasické hudby světoznámého kytaristy českého původu Vladimíra Mikulky, že mistrovský nástroj v jeho rukách pochází z kraje výrobě hudebních nástrojů druhdy zaslíbeného, konkrétně z Lubů u Chebu. O to víc jsou věci neznalí příznivci klasické hudby a i ti co se kolem létání pohybují překvapeni, že výrobcem hudebního nástroje, který na koncertech drží v rukou například zmíněný Vladimír Mikulka je onen paraglidista prohánějící se pod padákovým křídlem na tříkolce po obloze Petr Matoušek z Lubů u Chebu poněvadž je výrobcem mistrovských kytar, které používají významní hudebníci od Spojených států amerických, přes Španělsko, Řecko, Německo, Rakousko až samozřejmě po Českou republiku. 
|
07.01.2012
Rozhovor s Martinou Vodičkovou (jjk), foto: (jjk)
…vstoupí Jihočeské letiště České Budějovice, respektive mu byla přidělena Úřadem pro civilní letectví a používána by měla být od předjaří roku 2012, ale to nebylo všechno, co se v uplynulém roce na Plané přihodilo. Sice se zde v roce 2011 nezjevilo zdánlivě nic tak majestátného jako nová věž řízení letového provozu, ze které se už dnes vysílá, ale i tak se tu událo poměrně dost nových věcí, které běžnému pozorovateli nejsou až tak nápadné. Kromě toho, že zde na místo stávající frekvence 129,250 MHz bude nově frekvence 135,925 MHz, tak se konečně objevila na stavebním povolení (m.j. i na stavbu zcela nového terminálu) všechna potřebná razítka, utěšeně se rozrůstá stádečko, či spíš hejno dravců hlídajících letiště, potvrzeno bylo ochranné hlukové pásmo a do nového se pomalu převlékají i další někdejší vojenské objekty, ale zcela jistě novinek v roce 2011 bylo víc a tak jako každoročně je právě ten správný čas se pozeptat Martiny Vodičkové, co minulý rok přinesl a jaké se rýsují plány do budoucna…
|
21.12.2011
Předvánoční rozhovor s Josefem Svobodou (jjk), foto: (jjk), archiv J.S. a V.S.
….ať vypráví mně, jak se toulal nad ní….. Snad vinen je pohár co leží tu, že vítr v ranním přeletu mně voní, hm voní, Vysočinou, Vysočinou…“ jako by slova Milana Dufka dokreslovala pocity a emoce létavců kroužících nad Českomoravskou vrchovinou, nad historickou hranicí lomící země Koruny na Království České a markrabství Moravské, či nad jedním ze symbolických středů Evropy nedaleko vrchu Melechov a v blízkosti Stvořidel…malebná hrbatina jako by k poetickému létání pro radost jen sváděla a také svádí ne jednoho létavého nadšence. A tak nad hrbatinou obklopující jihlavské letiště Henčov (a ne jen tam) lze tu a tam na obloze spatřit v „národních“ jihlavských červeno-bílých barvách prohánět se malé sympatické letadélko s příznačným jménem Frajer (LU-1) jehož autorem je jednapadesátiletý dlouholetý člen jihlavského aeroklubu, instruktor a vlastně i konstruktér a původem příslušník „Héfaistova“ cechu Josef Svoboda…se kterým jsme se na slovíčko o Frajerovi a nejen o něm, ale i o létání na Vysočině zastavili… …„Jen počkejte se mnou chvíli tu na vítr v ranním přeletu jak voní, hm voní Vysočinou, Vysočinou, Vysočinou, mojí Vysočinou...“
|
17.12.2011
Předvánoční rozhovor s Miroslavem Orosem (jjk), foto: archiv M.O. a (jjk)
…podivná to kombinace míst, každé na jiném konci Evropy, ale 9 132 kilometrů…to je jako trasa vzdušnou čarou z letiště Sazená do Istambulu, z Istambulu do Lisabonu, z Lisabonu na Faerské ostrovy a zpět do srdce Evropy v České republice a to do Ústí nad Labem…. Miroslav Skála, tedy jeho románová postava učitel češtiny Robert Kilian polétával kolem své hlavy čtyřicet dní v jistém psychickém rozpoložení a v jistém psychiatrickém zařízení…. Phileas Fogg kolem světa putoval za osmdesát dní, tedy dvojnásobek času kolem celé zeměkoule …. a Miroslav Oros si vzal devadesát dní, k tomu přibalil jako Ikaros příslušenství potřebné to ku létání a namíchal si extrakt z devíti tisíc kilometrů s přísadou sto padesáti dětských domovů a už se jen mohl 2.dubna 2011 z letiště v Sazené vydat na cestu a třeba si i k tomu mohl prozpěvovat píseň Michala Tučného: „Vem mě na kosmickej vandr, přece bys v tom, brácho, nejel sám. Jen si zbalím ten svůj bágl a odpálím čundr ke hvězdám…“ … a čundr to nakonec byl vskutku povedený a i přes všelijaké nástrahy nakonec doputoval na motorovém padákovém kluzáku zlínské firmy Nirvana po 9 132 kilometrech a devadesáti dnech do cíle v severočeském Ústí nad Labem čímž si řekl o zápis do Guinnessovy knihy rekordů… …ostatně o celé akci nazvané oficiálně XCzech (Krosček) 2011, ale hlavně jejím začátku bylo na stránkách MLČR referováno, viz. Striptýz pro Philease Fogga….
|
26.03.2011
Rozhovor s Martinem Šonkou (jjk), foto: (jjk), RBAR
…a dnes právě dovršil svá „Kristova léta“, neboli právě v sobotu 26. března 2011 slaví své třiatřicáté narozeniny… a to to začalo tak nevině. V sedmnácti letech si vzal student táborské strojní průmyslovky našetřených pět set korun a zašel se podívat k Čápovu dvoru, kde se nudil motorový kluzák L-13 Vivat. I prolétl se v tomto brumlavém stoječku nad jihočeskou krajinou a už to pak bylo jak vyprávění „O letadélku Káněti“ od Bohumila Říhy a na letišti nad Táborem už zůstal. Od padáku, přes Blaníky, k motorovým letounům až do bojového letounu a akrobatického speciálu doputoval rodák z Dvora Králové nad Labem a Beran podle znamení zvěrokruhu Martin Šonka. Martin Šonka se tedy, jak bylo v úvodu zmíněno, narodil 26. března 1978 ve Dvoře Králové nad Labem, ale od svých dvou let už žil v Sezimově Ústí. Jak východ, tak jih Čech jsou kraje létání zaslíbené, takže do vínku dostal to nejlepší. V době studií na Střední průmyslové škole strojnické v Táboře se na nedalekém letišti učil prvním pilotním krůčkům a po maturitě zamířil na brněnskou Vojenskou akademii, kde v roce 2001 absolvoval bakalářské studium v oboru pilot bojového letounu. Po brněnské akademii ještě pokračoval do Pardubic na Dopravní fakultu Jana Pernera (Katedru dopravního managementu, marketingu a logistiky) kde v roce 2005 získal inženýrský titul v oboru Dopravní management, marketing a logistika.
|
26.02.2011
rozhovor s Miloslavem Martenekem, text: (jjk), foto, kresby: M.M.
…zpívá Václav Neckář ve slavné pohádce Šíleně smutná princezna…a pokračuje slovy Já nejsem ani Leonardo ani Michelangelo….ale když mne paní můza políbila na čelo, rozhod jsem se skoncovati s nudou… …a jeden budoucí pilot zcela jistě nudou netrpěl už od ranného mládí, kdy ilustroval inspirován Jaroslavem Foglarem klubovou kroniku a doplňoval komiksy o pirátech a Pepku Námořníkovi a obrázky z výletů. Pokračoval i ve vojenské službě, kde vytvářel tak zvané názorné výcvikové pomůcky, ale později se i zabýval například návrhy interiérů, či monotypy a dekorativní keramikou. Čtenáři časopisu Letectví + kosmonautika zaznamenali jeho první karikatury a kreslené vtipy už v roce 1970 a za svou dnes už více než čtyřicetiletou kreslířskou kariéru ilustroval velké množství knížek, časopisů a publikací, a je členem České unie karikaturistů. Do mraků maloval duhu však i jako vojenský pilot převážně na legendárním letounu Mig-21, ze kterého se po technické závadě musel 21. března 1974 i úspěšně katapultovat. V letech 1979 až 1983 školil v libyjské poušti i tamní vojenské piloty a v roce 1985 byl ustanoven do funkce náčelníka Jihočeského Krajského Aeroklubu (tehdejšího Svazarmu), kterou zastával stále jako aktivní vojenský pilot do roku 1990, kdy byly krajské stupně aeroklubu zrušeny. Po skončení této vojenské kariery bylo ho možné vidět i nadále na hosínském letišti jako soukromého pilota nebo dispečera na řídící věži a to stále usměvavého a dobronzova opáleného, s celoživotním charakteristickým knírem a duhu do mraků, ve svých, letos, osma sedmdesáti letech maluje na ultralehkém letadle. …že by už někdo tušil, o kom je řeč. No jistě, tím karikaturistou a výtvarníkem a někdejším vojenským stíhačem je plukovník Miloslav Martenek…
|
19.02.2011
rozhovor s Petrem Štěrbou, text: (jjk), foto: (jjk), P.Š., K.V.
Zdálo by se, že by mohla být řeč o trilogii Zdeňka Trošky „Slunce seno …“ a o nějakém příběhu sekretářky, které se žoviálně říkalo Evík, ale není tomu tak. Záhony je topografický název místa kolem něhož teče říčka Olšava, letiště, mokřad Novoveských lázní a dvě letecké továrny. A 30. března loňského roku tu jedna z nich, firma Evektor, pokračovatel leteckého výrobce Aerotechnik Kunovice (vzniknuvšího v roce 1970) představila nový český letoun ze své konstrukční kanceláře vedené ing. Petrem Štěrbou, který je zároveň i zástupcem ředitele kunovické firmy. Za „Evíkem“ do Hradišťa…tedy do Kunovic… jsme se v loňském roce vydali, když se Kunovický Evektor EV-55 Outback představil a tak je zcela jistě na místě se téměř po roce od slavnostní prezentace pozeptat, jak se za to uplynulé období podařilo ve vývoji letounu a v administrativních činnostech pokročit. Letounek EV-55 Outback z letecké továrny Evektor v Kunovicích je určen pro přepravu devíti až čtrnácti cestujících či osmnáct set kilogramů nákladu a díky svému robustnímu zatahovacímu podvozku z Technometry Radotín (která je už součástí Aera Vodochody) je schopen přistávat i na nezpevněných travnatých plochách. S nadsázkou řečeno, hornokřídlá koncepce letounu umožňuje přistát i na neposekané louce, či sklizeném poli, protože dva turbovrtulové motory Pratt & Whitney jsou posazeny dostatečně vysoko, aby se do nich nedostaly různé nečistoty ze země. Výroba prvního prototypu EV-55 započala v roce 2007 za účasti dvacítky českých firem a po druhém stroji určeném pro pevnostní zkoušky, bude třetí prototyp opět určen ku létání. K prvním zákazníkům by měl stroj po absolvování všech zkoušek a získání patřičných certifikátů doputovat v roce 2014.
|
29.01.2011
Rozhovor s Klárou Anderlovou, text. (jjk), foto: (jjk), JLČB
Bylo, nebylo na polnostech hlubokého lesa zvaného Opeln čtvero velkostatků pánů Schestaubera, Tondla, Andrese a Flohwebera. Tři prvně jmenovaní měli své usedlosti na jižním okraji hlubokého opelnského lesa a statkář Flohweber na kraji východním. Flohweber však jako jediný měl dceru na vdávání, o kterou usilovali tři synové třech jihoopelnských sousedů. Nu usoudil tak Flohweber, že milou dcerku zavře do věže a ten ze třech nápadníků, který jí najde, dostane jí také za ženu. Nu a stalo se i tak. Dcerka to však byla chytrá a šikovná a i budoucího ženicha už měla dávno vybraného, jen to nebyl nikdo z těch tří nápadníků a to mladého holubáře Jungwirtha od Schindelhöfu. Schestauber, Tondl a Andres tedy marně Flohweberovu věž obletovali, marně koldokol kroužili a zklamaně se tvářili, dcerka si mezitím s Jungwirthem po holoubcích psaníčka posílala. A tak jako jediný mladý Jungwirth šikovnou dcerku statkáře Flohwebera našel a za ženu si vzal…. Po velkostatcích se už dávno slehla zem, jen v místě Flohweberova dvora je i dnes k vidění věž, jen trochu jiná než ta před sto padesáti lety. Dnes se kolem ní už neslétávají holoubci, či nekrouží mladí nápadníci, ale menší či větší létající strojky, které jsou dílem lidských rukou a z té červené věže je s laskavostí sobě vlastní mile navádí dispečerka informační letové služby paní Klára Anderlová….
|
16.01.2011
Rozhovor s Markem Hykou (jjk), foto: (jjk), M.J.
V černých zanedbatelných plavečkách, mezi rudými plameny divoce křepčila celý rok po české, ale i polské obloze a vytancovala tím svým vyváděním i velký pohár se zlatou medailí v ohni polského mistrovství světa a prokličkovala i vzápětí dešťovými přeháňkami toužimského mistrovství Evropy. K tomu svými kreacemi a v obojím možném pomatení nebeských živlů ještě přidala dvě stříbrné „placky“ na republikovém šampionátu v Jindřichově Hradci…Lechtivé křidélko (jak se ostatně jmenoval článek z choceňského leteckého dne Horké nebe nad Chocní a lechtivé křidélko...) tak obveselovalo jak svého majitele, tak i diváctvo celý rok 2010. A tím lechtivým křidýlkem je akrobatický letoun Extra 330LC (s logem tancující polonahé divy na svislé ocasní ploše) a jeho majitelem český reprezentant v letecké akrobacii Marek Hyka…
|
15.01.2011
Rozhovor s Pavlem Březinou (jjk), foto: P.B.
„…hladový a roztrhán….“ (to ještě jakš takš sedí)…. „s puškou v ruce“ (to už asi ne), „s ohněm v srdci“ (tak to ano), „uhání vpřed partyzán….“ (to už je mimo úplně…)….ono to tak při pohledu na různorodost a proměnlivost navštívených míst toulavého padáku Pavla Březiny samo přijde na mysl…tedy je myšlena ta cestovatelská aktivita jednoho z nejlepších světových motorových paraglidistů a majitele významného výrobce paraglidingových propriet Nirvana, Pavla „Břízy“ Březiny (rozhovor s ním a o něm přinesl MLČR před rokem viz. Stav blaženosti na sedm…) v roce 2010. Slova bojové ruské písně z roku 1828 (či snad z roku 1922), kdy se klubala v myslích dobrovolníků generála Čerňakovského, napadají autora těchto řádků i proto, že Pavel Březina si v uplynulém roce zalétal na šíré Rusi a „Skal a stepí divočinou..“ pak i v Jižní Africe a Mozambiku…a snad u toho nebyl „hladový a roztrhán….“. Asi nikoli, „s puškou v ruce“, ale s fotoaparátem a „s ohněm v srdci“ proto, že si svým létáním v Africe splnil jeden ze svých snů….a že „uhání vpřed partyzán….“ se sice v ruské písni zpívá, ale Pavel Březina ani v Mozambiku si na tzv. vedlejšák, jako bokovku, či brigádu zcela určitě partyzánštinu nevzal….
|
09.01.2011
Rozhovor s Petrm Kopfsteinem (jjk), foto: (jjk), J.D., M.J.
…má za sebou český letecký akrobat Petr Kopfstein, který v uplynulé sezóně vybojoval zlato v nově zavedené soutěži Flymaster a následně na Mistrovství republiky bronzovou medaili ve třídě Unlimited. Kromě toho se na toužimském evropském šampionátu zařadil po bok Martina Šonky, pilota seriálu Red Bull Air Race, se kterým se pomyslně celé mistrovství přetahoval o nejlepší umístění českého reprezentanta. V konečném hodnocení nakonec dolétal jen o jediné místo za svým reprezentačním kolegou létajícím na letounu Su-31M a to na jednadvacátém, respektive osmnáctém místě redukovaného pořadí. Vzhledem k tomu, že Petr Kopfstein absolvoval svou premiérovou sezónu v nejvyšší a profesionální kategorii Unlimited a navíc se zcela novým letounem Extra 330SC je toto umístění bezpochyby skvělým výsledkem. Když se v dubnu loňského roku tento stroj objevil na ploše karlovarského letiště, dělal letoun na autora těchto řádků dojem jako pohádkový modrý ptát z příběhu Maurice Maeterlincka. Za následující sezónu 2010 se, ale z Extry 330SC vyklubala hodně divoká bosorka, nebo spíše půvabná modrá princezna a to podle toho jak s ní Petr Kopfstein po obloze tancoval.
|
08.01.2011
Rozhovor s Martinou Vodičkovou - JLČB, text. (jjk), foto: Mvod
…se ocitlo plánské letiště v roce 2011. V letošním roce tedy fakticky oslaví sedmdesáté čtvrté narozeniny, protože bylo uvedeno do provozu v roce 1937, ale my dnes mluvíme o jiném výročí a to od okamžiku, kdy se Jihočeské letiště České Budějovice stalo oficiálně civilním vnitrostátním a kdy vznikla akciová společnost stejnojmenného názvu. Od roku 2005 se také z bývalého vojenského letiště stěhuje armáda a o dva roky později získává licenci na provozování mezinárodních letů. A také v roce 2007 česká vláda rozhoduje o bezúplatném převodu areálu letiště do vlastnictví Jihočeského kraje. O další dva roky letiště zažívá vskutku zatěžkávací zkoušku při setkání ministrů zahraničních věcí Evropské unie Gymnich 2009. A v uplynulém roce probíhá první etapa modernizace letiště, jejíž nejviditelnějším symbolem by se dala nazvat do pastelových barev vyvedená věž řízení letového provozu a administrativní budova. Českobudějovické letiště tak s koncem roku 2010 dokončilo svou pátou civilní sezonu a v roce 2011 vstupuje do šestého roku svého (po dlouhé vojenské etapě reinkarnovaného) života.
|
19.12.2010
Předvánoční povídání o letounu M-2 s Radkem Paličkou (jjk)
Bylo, nebylo, dávno tomu, za devaterými řekami a devaterými horami, mezi Vstavačovou loukou a rybníčkem Netušil, se jednoho dne roku osmačtyřicátého do vzduchu vznesl malý sympatický Skautík. Sudičky mu sic do vínku daly jak sympatický ksichtík, tak i příjemnou i milou povahu, ale netušily, že osud k němu bude podobně macešský jako k Růžence Šípkové a Skautík zůstane zakletý na dlouhých šedesát let. Skautík se narodil do smutné doby a politické vlivy mu přisoudily posléze i zcela nepoetické pojmenování Svazák, což muselo letadélko brát jako jistou formu příkoří, ale ani sourozence mu osud nenadělil (byť se sebe nepoetičtějším jménem) a i on sám se časem pohroužil do začarovaných hvozdů dějin a zdálo se, že navždy zmizel v šípkovém keři zapomnění. Až se ve městě, které vypadá z ptačího pohledu jako křížovka a jeho symbolem je vycpaný krokodýl, který se zde pohádkově nazývá drakem a rozprostírá se v deltě řek Svratky a Svitavy, objevili čtyři mušketýři. Ale nebyli to obyčejní mušketýři, nejmenovali se ani Athos, Porthos, Aramis a d'Artagnan, ale Petr, Jiří, Radek a Ivan a ti čtyři chrabře vysvobodili milého Skauta z letitého zakletí, vykoumali a vydumali mu mladšího, statnějšího a energičtějšího brášku, dali mu světácké přízvisko Scout a poslali zpět mezi chundelaté a nadýchané mráčky kam zcela jistě patří a kde se mu i nejvíce líbí. A mohl by zazvonit zvonec a být pohádky konec….jenže chyba lávky, není a snad ani v budoucnu nebude. Pohádka s prozatím dobrým koncem se týká letounku M-2 Skaut z roku 1948 a jeho mladším bráškovi M-2 Scout z roku 2009 a kromě nějakého toho psaní o tomto stroječku je tu i malé popovídání si s jedním ze zmíněných čtyřech mušketýrů Radkem Paličkou, absolventem Fakulty strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně, a který se ve firmě Aleše Kubíčka zabývá mimo jiné certifikacemi.
|
18.12.2010
Předvánoční rozhovor se Stanislavem Bajzíkem (jjk)
….Fergusona, nebo podobnost je to čistě náhodná? Nu dvě podobnosti by se našly. Sir Alexander Chapman Ferguson je dnes už legendárním fotbalovým trenérem klubu Manchesteru United, kterým se stal v roce 1986. První podobnost je ta, že roce 1986 se Stanislav Bajzík stal československým reprezentantem v letecké akrobacii a ta druhá je dlouhověkost, kterou podobně jako Sir Alex (řečeno žoviálně) tráví v křesle trenéra české akrobatické reprezentace. Ačkoli Stanislav Bajzík tuto funkci vykonává od roku 1993, tedy o sedm let méně, než jeho skotský protějšek, může „kolegu“ docela lehce dohnat, protože je o rovných dvacet let mladší než věhlasný coach United. A vlastně lze najít ještě třetí podobnost. Alex Ferguson ač rodilý Skot, šéfuje anglickému klubu a Stanislav Bajzík ač rodilý Slovák, vede český národní tým. A jak už ostatně zní masarykovsko-baťovské heslo o tom, že při absenci nějakého toho oceánu, je jen vzduch tím naším mořem, je i vcelku logické, že Stanislav Bajzík, rozený ve znamení ryb (9. března 1961) se nestal námořním jachtařem, ale vydal se své aktivity provádět na oblohu, kde se evidentně už mnoho let cítí jako ryba ve vodě.
|
11.04.2010
text, foto: (jjk)
… tak by mimořádně poetická duše básníka mohla romanticky líčit přílet modro-červeno-stříbrného obyvatele tohoto lázeňského západočeského města. Belgický dramatik Maurice Polydore-Marie-Bernard Maeterlinck popsal ve své slavné pohádce Modrý pták (v originále L'Oiseau Bleu) příběh dvou dětí, které se vydaly na těžkou cestu za modrým ptákem přinášejícím štěstí… a do Karlových Varů si český reprezentant v letecké akrobacii Petr Kopfstein přelétl z německého Dinslakenu modrého ptáka, který by jemu osobně, ale i české letecké akrobacii měl také přinést štěstí a úspěch. … a pro Petra Kopfsteina je jaro roku 2010 dvojnásob radostné, po té co 12.března uvítal na světě svého prvního potomka v podobě dcery Laury, přibral do rodiny 2.dubna i dalšího, trochu divočejšího člena v podobě akrobatického speciálu Extra EA-330SC. …
|