Naomh Pádraig sice slaví svátek 17. března, ale v českém občanském kalendáři je jméno Patrika zaneseno na 19. února a to je letos shodou okolností zrovna tato sobota. Ale 16. března sobotou není a tak toho využijeme oslavíme svátek Maewyna Succata (což je původní jméno irského patrona žijícího v letech 387 až 461) dnes. A on vlastně tento opat a biskup z Armaghu ani nebyl Ir, ale Velšan a i některé legendy připisované svatému Patrikovi, prý vykonal misionář Palladius a aby toho nebylo málo tak před sto šedesáti byl Texas připojen ke Spojeným státům americkým a před sto padesáti lety byla v Kansasu zavedena prohibice a Patrik, tedy Patricius není žádný Patrik, ale Vlastimil, který má také svátek 17. března, a tak si radši přečteme další díl pohádek, které vycházely v jednotlivých sešitech kolem roku 1900 (patrně někdy od roku 1882 do roku 1911) a poskládal je dohromady Josef K. Nejedlý (1858–1918), který byl učitelem, překladatelem a sběratelem lidových zvyků a obyčejů. Pohádky časopisecky vydával významný český knihkupec a nakladatel Emil Šolc (1. srpna 1861 Kutná Hora - 16. srpna 1931 Praha), který postupně působil v Brně, Olomouci, Praze a Táboře až se v roce 1884 osamostatnil, když koupil německé Bibusovo knihkupectví v Telči a přebudoval ho na české knihkupectví, vydavatelství a nakladatelství. Po té co přesídlil do Prahy (Karlína) navíc kromě jiné vydavatelské a podnikatelské činnosti se mimo jiné stal po J. R. Vilímkovi starostou Svazu čsl. knihkupců a nakladatelů. Kromě Emila Šolce byl i jeho bratr Josef Šolc nakladatel a vydavatel v Kladně a oba pocházeli z rodiny Karla Šolce, který byl majitelem tiskárny v Kutné Hoře. A dnes to tedy bude Princezna Rosalinda, Zlatoušek, Marušenka a Petrova čepice…
(jjk), Nakladatelství Emil Šolc spol.s r.o. Praha – Karlín 1900
Divadélko Zelená Husa je rubrika – nebo příloha Magazínu LČR určená kultuře, divadlu a různým dalším odtažitým věcem, které vlastně ani nemají nic společného s létáním a letectvím. Ale možná taky trochu, protože leckteří umělci mívají často hlavu v oblacích. A proč zrovna Divadélko Zelená Husa? To je prosté. V osmdesátých letech mne inspiroval a zaujal (kromě jiných dramatiků jako byl Eugene Ionesco, Slawomir Mrozek, Václav Havel, Jacques Prévert, nebo Friedrich Dürrenmatt) polský básník a satirik Konstanty Ildefons Galczyński. A na přelomu 80. a 90.let jsem měl ideu založit divadelní soubor s tímto názvem a tehdy jsem i režijně upravil a připravil tři tituly pro tuto plánovanou divadelní společnost – Veliký hněv Filipa Hotze od Maxe Frische, Mouchy Jean-Paula Sartrea, vlastní adaptaci Čapkovy Války s mloky a i dokonce vlastně měl i hotové obsazení, ale bohužel vývoj počátku 90.let tyto plány kamsi zasul do nenávratna. Ale teď a tady je tak trochu příležitost napravit situaci a rehabilitovat se za svou emigraci na začátku 90.let od kultury, divadla (a divadelní kritiky) a umění k politické novinařině, do státní správy a vůbec do úřednického saka s klotovými rukávy. A proto na tomto místě jsou uveřejňovány materiály právě s jinou tématikou pod názvem „Divadélko Zelená Husa má část předvést“.
(jjk)