Na svatého Vincence seď doma u pece říká stará pranostika a vzhledem k počasí 22. ledna 2011 je to asi ta nejlepší činnost. Podle občanského světského kalendáře má sice svátek Slavomír, ale podle toho křesťanského je to den zasvěcený Vincentovi (Sanctus Vincentius). Jasné slunko na Vincence k vinobraní chystá věnce, ale dnes nijak slunečno nebylo a šťastná hvězda nesvítila svatému Vincentovi v roce 304, kdy ho nechal císař Dioklecián nechal umučit. A na Vincence slunce všudy naplňuje vínem sudy, tak si můžeme k tomuto zimnímu večeru nalít sklenku a opět se začíst do více než sto let starých pohádek, které vycházely v jednotlivých sešitech kolem roku 1900 (patrně někdy od roku 1882 do roku 1911) a poskládal je dohromady Josef K. Nejedlý (1858–1918), který byl učitelem, překladatelem a sběratelem lidových zvyků a obyčejů. Pohádky časopisecky vydával významný český knihkupec a nakladatel Emil Šolc (1. srpna 1861 Kutná Hora - 16. srpna 1931 Praha), který postupně působil v Brně, Olomouci, Praze a Táboře až se v roce 1884 osamostatnil, když koupil německé Bibusovo knihkupectví v Telči a přebudoval ho na české knihkupectví, vydavatelství a nakladatelství. Po té co přesídlil do Prahy (Karlína) navíc kromě jiné vydavatelské a podnikatelské činnosti se mimo jiné stal po J. R. Vilímkovi starostou Svazu čsl. knihkupců a nakladatelů. Kromě Emila Šolce byl i jeho bratr Josef Šolc nakladatel a vydavatel v Kladně a oba pocházeli z rodiny Karla Šolce, který byl majitelem tiskárny v Kutné Hoře. A tak se opět za tohoto zimního večera můžeme začíst do příběhů prince Ponyho, mluvící krávy a Chang a Kung-si…
Divadélko Zelená Husa je rubrika – nebo příloha Magazínu LČR určená kultuře, divadlu a různým dalším odtažitým věcem, které vlastně ani nemají nic společného s létáním a letectvím. Ale možná taky trochu, protože leckteří umělci mívají často hlavu v oblacích. A proč zrovna Divadélko Zelená Husa? To je prosté. V osmdesátých letech mne inspiroval a zaujal (kromě jiných dramatiků jako byl Eugene Ionesco, Slawomir Mrozek, Václav Havel, Jacques Prévert, nebo Friedrich Dürrenmatt) polský básník a satirik Konstanty Ildefons Galczyński. A na přelomu 80. a 90.let jsem měl ideu založit divadelní soubor s tímto názvem a tehdy jsem i režijně upravil a připravil tři tituly pro tuto plánovanou divadelní společnost – Veliký hněv Filipa Hotze od Maxe Frische, Mouchy Jean-Paula Sartrea, vlastní adaptaci Čapkovy Války s mloky a i dokonce vlastně měl i hotové obsazení, ale bohužel vývoj počátku 90.let tyto plány kamsi zasul do nenávratna. Ale teď a tady je tak trochu příležitost napravit situaci a rehabilitovat se za svou emigraci na začátku 90.let od kultury, divadla (a divadelní kritiky) a umění k politické novinařině, do státní správy a vůbec do úřednického saka s klotovými rukávy. A proto na tomto místě jsou uveřejňovány materiály právě s jinou tématikou pod názvem „Divadélko Zelená Husa má část předvést“.
(jjk)