Když už jsme takto při sobotě 12. února 2001, kdy má jmeniny Slavěna (toto jméno má prý původní význam „Slovanka“), mluvili o všelijaké technice a i vesmíru, je symbolické, že přesně na den před padesáti lety se do oblak z kosmodromu Bajkonur vypravila historicky první meziplanetární sonda Veněra 1 (Венера 1) na palubě nosné rakety Molnija (Молния). Válcovitá dvoumetrová sonda měla v útrobách titanovou kouli a měla navštívit, respektive proletět kolem Venuše, ale ve vzdálenosti dvou miliónů kilometrů od země se odmlčela a tak se jen předpokládá, že minula Venuši 20. května 1961. Před sto lety na den přesně byl v Těšíně (dnes Český Těšín a Cieszyn) zahájen provoz elektrické tramvaje a před 470ti lety bylo španělským conquistadore Pedrem de Valdiviou založeno město Santiago de Chile. Ale to už je hodně dávno a tak můžeme v klidu při sobotním večeru pokračovat ve čtení pohádek, které vycházely v jednotlivých sešitech kolem roku 1900 (patrně někdy od roku 1882 do roku 1911) a poskládal je dohromady Josef K. Nejedlý (1858–1918), který byl učitelem, překladatelem a sběratelem lidových zvyků a obyčejů. Pohádky časopisecky vydával významný český knihkupec a nakladatel Emil Šolc (1. srpna 1861 Kutná Hora - 16. srpna 1931 Praha), který postupně působil v Brně, Olomouci, Praze a Táboře až se v roce 1884 osamostatnil, když koupil německé Bibusovo knihkupectví v Telči a přebudoval ho na české knihkupectví, vydavatelství a nakladatelství. Po té co přesídlil do Prahy (Karlína) navíc kromě jiné vydavatelské a podnikatelské činnosti se mimo jiné stal po J. R. Vilímkovi starostou Svazu čsl. knihkupců a nakladatelů. Kromě Emila Šolce byl i jeho bratr Josef Šolc nakladatel a vydavatel v Kladně a oba pocházeli z rodiny Karla Šolce, který byl majitelem tiskárny v Kutné Hoře. A dnes to bude postupně Plující ostrov, Zlatý krámek, Jehla na látání, Ukradená jehněčí játra…
(jjk), Nakladatelství Emil Šolc spol.s r.o. Praha – Karlín 1900
Divadélko Zelená Husa je rubrika – nebo příloha Magazínu LČR určená kultuře, divadlu a různým dalším odtažitým věcem, které vlastně ani nemají nic společného s létáním a letectvím. Ale možná taky trochu, protože leckteří umělci mívají často hlavu v oblacích. A proč zrovna Divadélko Zelená Husa? To je prosté. V osmdesátých letech mne inspiroval a zaujal (kromě jiných dramatiků jako byl Eugene Ionesco, Slawomir Mrozek, Václav Havel, Jacques Prévert, nebo Friedrich Dürrenmatt) polský básník a satirik Konstanty Ildefons Galczyński. A na přelomu 80. a 90.let jsem měl ideu založit divadelní soubor s tímto názvem a tehdy jsem i režijně upravil a připravil tři tituly pro tuto plánovanou divadelní společnost – Veliký hněv Filipa Hotze od Maxe Frische, Mouchy Jean-Paula Sartrea, vlastní adaptaci Čapkovy Války s mloky a i dokonce vlastně měl i hotové obsazení, ale bohužel vývoj počátku 90.let tyto plány kamsi zasul do nenávratna. Ale teď a tady je tak trochu příležitost napravit situaci a rehabilitovat se za svou emigraci na začátku 90.let od kultury, divadla (a divadelní kritiky) a umění k politické novinařině, do státní správy a vůbec do úřednického saka s klotovými rukávy. A proto na tomto místě jsou uveřejňovány materiály právě s jinou tématikou pod názvem „Divadélko Zelená Husa má část předvést“.
(jjk)