V únoru 2011 jsme si na kladenském letišti a jeho okolí připomněli jedno zajímavé kulaté výročí, za nezazimovanými modeláři jsme se na skok vypravili do pražských Letňan, něco si řekli o jedné zajímavé letecké společnosti, která se více méně pravidelně nepravidelně zjevuje v Praze na Ruzyni, po stopách praotce Čecha se jukli do Roudnice nad Labem a okolí a také tak do Panenského Týnce a turistických míst hodných k nahlédnutí v té oblasti. Kromě toho jsme si popovídali s leteckým konstruktérem Petrem Štěrbou nejen o jeho dítku EV-55 a také s někdejším stíhacím pilotem Miroslavem Martenekem o létání a malování…a v únoru byl rovněž vyhlášen letecký sportovec roku 2010, takže i tak jsme se podívali… a s Milošem Jenčíkem si zaskočili do Indie a samozřejmě nechybí ani pohádky Divadélka Zelená Husa…
05.02.2011
…se někdy z jara Léta Páně 1911 se vydal kladenský mechanik a cyklista Josef Pouba, aby zde u Velkého Přítočna předváděl se svým letadélkem. Od 27. ledna 1911 do 14. února téhož roku se Josef Pouba učil v letecké škole Louise Blériota, založené ve francouzském Pau v roce 1909 leteckému umění až k úspěšnému ukončení pilotních zkoušek. Letecký kurz však stál osm set franků a tak se na Josefa Poubu museli složit členové leteckého družstva z Kladna a Kročehlav. Pouba bohužel nijak mimořádně úspěšný nebyl a po té co letoun Blériot XI rozbil, opravil a znovu rozbil, po čase létání zanechal a letecké družstvo přestalo existovat první letecká škola v Zemích české koruny vznikla až o dva roky později v Pardubicích a to přičiněním Rubena Čiháka. Pravdou ovšem je, že v tomto čase před právě sto lety se zrodil první kladensko-kročehlavský aviatik a létal jen málo set metrů od nynějšího kladenského letiště Velká Dobrá, kde se létá dodnes. A zajímavou kuriozitou je, že zde je vedoucím letového provozu pan Karel Pouba, což je sice pouze shoda jmen (jak sám autorovi těchto řádků potvrdil), ale je bezpochyby symbolické, že kladenské létání příjmení Pouba i po stu letech stále symbolizuje.
06.02.2011
Když se takhle jeden únorový den po lukách a lesích prohání vichr odnášející čepice a klobouky, obracejíc deštníky naruby je docela podivné, že to někomu může udělat i radost. Tedy možná by panu Janu Werichovi radost neudělalo, kdyby mu neúměrně zrychlený vzduch odnesl nějakou pokrývku z hlavy a on by se za ní musel po louce honit jako smyslů zbavený, ale v den jeho sto šestých narozenin 6. února 2011 se po louce za následovníky Pindi a Vlaštovky honilo několik desítek lidiček a vůbec jim to nevadilo. Nějaký človíček se rozeběhl, Pinďu vrhl proti větru a ten pak letěl, letěl a letěl až skončil ve větvích stromu (při nejhorším) a rozhodčí měřili čas letu. Samozřejmě, že ten házeč nevrhal pravého Pinďu ze slavného Čtyřlístku, ale Pinďa a nebo Vlaštovka se jmenovaly balsové modýlky kluzáků, jejichž návod pro mladé kutily zveřejnil v roce 1978 časopis Modelář. Dnešní kluzáky vyrobené z lehkého balsového dřeva, neboli volné létající modely kategorie H, tedy házela se už nejmenují Pinďa, nebo Vlaštovka, ale stále se s nimi pořádají závody a právě v tuto neděli 6. února 2011 se konalo v pražských Letňanech další kolo Pražské ligy házedel a tak, protože se v tomhle nevlídném počasí moc akcí nekoná, nebylo od věci se na letňanské letiště podívat.
12.02.2011
…je sice britsko-americký film Louise Leterriera o Perseovi a boji antických bohů a Titáni byli v řecké mytologii potomci matky země Gaie a boha Úrana, a mezi ty nejznámější patří Kronos, jeho manželka Rheia, a dále například Ókeanos, Mnémosyné či Thei, bůh slunce Hélios, nebo Prométheus a Atlás. Titan objevený holandským fyzikem a astronomem Christiaanem Huygensem v roce 1655 je rovněž největší z více než šedesáti měsíců Saturnu. Je pojmenován po nejmladším synovi boha nebes Úrana a bohyně země Gaie a po Ganymedu je to druhý největší měsíc v naší sluneční soustavě. Titán obrovský (Titanus giganteus) je také zhruba patnáct centimetrů velký a 65 gramů vážící brouk a rovněž Titan je (chemická značka Ti, Titanium) lehký kov s atomovým číslem 22. Titan Airways je i britská letecká společnost vzniknuvší v roce 1988, jejíž název je inspirován saturnovským měsícem, jehož oranžový kotouč má ostatně vyveden na trupu letounů, a která je čas od času (i pro své zajímavé barevné ztvárnění) atraktivním oživením provozu na pražském ruzyňském letišti. V tomto období začátku roku 2011 se v Praze párkrát i sešly dva letouny z patnáctičlenné flotily tohoto charterového přepravce.
13.02.2011
… je projekt, který od loňského roku průběžně trvá od loňského roku až do roku 2015 a má za cíl podpořit rozvoj cestovního ruchu v oblasti Ústeckého kraje. A pod kopcem, kde se praotec Čech podle legend zastavil ve směru trasy ke hradu Haznburk je od roku 1945 rozprostřeno letiště Roudnice nad Labem, kde se pravidelně, jednou za dva roky od roku 1991 koná akce zvaná Memorial Air Show. V roce 2009 se tedy konal jubilejní desátý ročník této letecké akce a v letošním roce to bude další jubileum a to logicky dvacáté výročí od zahajovacího ročníku této akce. Této akci se, ale věnovat nebudeme, ale pokud se v tomto nevlídném čase na chvilku zpředjarní počasí může se i v únoru vyrazit kamsi na výlet a to třeba právě do kraje praotce Čecha a to třeba právě obhlédnout vrch Říp a nebo se pokusit vyšplhat ke zřícenině hradu Haznburk. Ale za malé pozastavení stojí i při cestě kolem Roudnice nad Labem místní letiště, kde se i za klidnějšího a slunečnějšího zimního dne lze lehce pokochnout pohledem na hemžení všelijakých letadélek, či parašutistů.
19.02.2011
rozhovor s Petrem Štěrbou, text: (jjk), foto: (jjk), P.Š., K.V. Zdálo by se, že by mohla být řeč o trilogii Zdeňka Trošky „Slunce seno …“ a o nějakém příběhu sekretářky, které se žoviálně říkalo Evík, ale není tomu tak. Záhony je topografický název místa kolem něhož teče říčka Olšava, letiště, mokřad Novoveských lázní a dvě letecké továrny. A 30. března loňského roku tu jedna z nich, firma Evektor, pokračovatel leteckého výrobce Aerotechnik Kunovice (vzniknuvšího v roce 1970) představila nový český letoun ze své konstrukční kanceláře vedené ing. Petrem Štěrbou, který je zároveň i zástupcem ředitele kunovické firmy. Za „Evíkem“ do Hradišťa…tedy do Kunovic… jsme se v loňském roce vydali, když se Kunovický Evektor EV-55 Outback představil a tak je zcela jistě na místě se téměř po roce od slavnostní prezentace pozeptat, jak se za to uplynulé období podařilo ve vývoji letounu a v administrativních činnostech pokročit.
Letounek EV-55 Outback z letecké továrny Evektor v Kunovicích je určen pro přepravu devíti až čtrnácti cestujících či osmnáct set kilogramů nákladu a díky svému robustnímu zatahovacímu podvozku z Technometry Radotín (která je už součástí Aera Vodochody) je schopen přistávat i na nezpevněných travnatých plochách. S nadsázkou řečeno, hornokřídlá koncepce letounu umožňuje přistát i na neposekané louce, či sklizeném poli, protože dva turbovrtulové motory Pratt & Whitney jsou posazeny dostatečně vysoko, aby se do nich nedostaly různé nečistoty ze země. Výroba prvního prototypu EV-55 započala v roce 2007 za účasti dvacítky českých firem a po druhém stroji určeném pro pevnostní zkoušky, bude třetí prototyp opět určen ku létání. K prvním zákazníkům by měl stroj po absolvování všech zkoušek a získání patřičných certifikátů doputovat v roce 2014.
20.02.2011
…a něco kloval do stromu……tedy správně brhlík lesní (Sitta europaea) z čeledi brhlíkovitých seděl na stromě v parčíku u nedostavěného chrámu a někdejšího kláštera klarisek a cosi sveřepě kutal v seschlé kůře. Nuž tedy, abychom dokončili, co jsme minule načali. Po stopách praotce Čecha… jsme se minulou sobotu podívali na kopec Říp a hrad Haznburk s tím, že lze při té příležitosti navštívit i roudnické letiště. Projekt putování v krajině praotce Čecha, který potrvá až do roku 2015 a měl by pomoci rozvoji turistiky na Ústecku, se, ale neomezuje jen na okolí Řípu a Roudnice nad Labem. Když by se od Řípu praotec Čech vydal letadlem jihozápadním směrem, mohl by přistát na někdejším záložním letišti v Panenském Týnci, o němž jsme ostatně už několikrát psali a po té se vydat buď do Panenského Týnce samotného a nebo do nedaleké Peruci, či mít štěstí a zahlédnout nějaké to letecké hemžení na místním letišti…a nebo sledovat brhlíka, jak se sveřepě snaží přivodit si migrénu, nebo znuděné holuby, poskakujíc po nedokončených sloupech panenskotýnského chrámu… ono se v tomto počasí o moc více dělat nedá a tak proč se nevydat do míst kudy patrně praotec Čech kdysi putoval…
26.02.2011
text: (jjk), MO, foto: (jjk) Tak trochu ve znamení návratů bylo vyhlášení celkových vítězů ocenění Letecký sportovec roku 2010, které se konalo v pátek 25. února 2011 v hotelu Duo na pražském Proseku. Jak paraglidistka Petra Slívová, tak Petr Biskup se vraceli po několikaleté pauze zpět do reprezentace a opět svou účast na mezinárodním fóru přinesly medaile. Čtyřiatřicetiletá paraglidistka Petra Slívová vracející se po mateřské dovolené se stala mistryní Evropy v rakouském Abtenau a dvaapadesátiletý Petr Biskup (nevracející se po mateřské dovolené) vybojoval v premiérovém ročníku mistrovství světa v akrobacii na kluzácích ve finském Jämijärvi zlatou medaili v tajné sestavě a dva bronzy v družstvech a povinné sestavě.
26.02.2011
rozhovor s Miloslavem Martenekem, text: (jjk), foto, kresby: M.M. …zpívá Václav Neckář ve slavné pohádce Šíleně smutná princezna…a pokračuje slovy Já nejsem ani Leonardo ani Michelangelo….ale když mne paní můza políbila na čelo, rozhod jsem se skoncovati s nudou… …a jeden budoucí pilot zcela jistě nudou netrpěl už od ranného mládí, kdy ilustroval inspirován Jaroslavem Foglarem klubovou kroniku a doplňoval komiksy o pirátech a Pepku Námořníkovi a obrázky z výletů. Pokračoval i ve vojenské službě, kde vytvářel tak zvané názorné výcvikové pomůcky, ale později se i zabýval například návrhy interiérů, či monotypy a dekorativní keramikou. Čtenáři časopisu Letectví + kosmonautika zaznamenali jeho první karikatury a kreslené vtipy už v roce 1970 a za svou dnes už více než čtyřicetiletou kreslířskou kariéru ilustroval velké množství knížek, časopisů a publikací, a je členem České unie karikaturistů. Do mraků maloval duhu však i jako vojenský pilot převážně na legendárním letounu Mig-21, ze kterého se po technické závadě musel 21. března 1974 i úspěšně katapultovat. V letech 1979 až 1983 školil v libyjské poušti i tamní vojenské piloty a v roce 1985 byl ustanoven do funkce náčelníka Jihočeského Krajského Aeroklubu (tehdejšího Svazarmu), kterou zastával stále jako aktivní vojenský pilot do roku 1990, kdy byly krajské stupně aeroklubu zrušeny. Po skončení této vojenské kariery bylo ho možné vidět i nadále na hosínském letišti jako soukromého pilota nebo dispečera na řídící věži a to stále usměvavého a dobronzova opáleného, s celoživotním charakteristickým knírem a duhu do mraků, ve svých, letos, osma sedmdesáti letech maluje na ultralehkém letadle. …že by už někdo tušil, o kom je řeč. No jistě, tím karikaturistou a výtvarníkem a někdejším vojenským stíhačem je plukovník Miloslav Martenek…
27.02.2011
…je k vidění v "Silicon Valley of India", jak se také nazývá počítačové centrum této největší demokratické země světa v Bengaluru (nebo také Bangalore). Zatím co jsme se zhruba před rokem pohybovali Mezi odpadky, nakupující krávou a všudypřítomnou špínou…, tentokrát se podíváme na vyžehlené letiště Yelahanka Airforce Base, kde se konal už v pořadí osmý ročník jedné z nejvýznamnějších akcí na asijském kontinentu a to mezinárodní veletrh letectví a kosmonautiky Aero India 2011. Obrázky z této výjimečné akce z Indie přivezl fotograf Miloš Jenčík (www.airfoto.jencik.net), který kromě jiného doprovázel akrobatickou skupinu Zlinů Z-50LX Flying Bulls Aerobatic Team z Jaroměře, pod vedením Radky Máchové, která na letišti Yelahanka předváděla v rámci Aero India 2011 své umění.
A samozřejmě pro dlouhé zimní večery ještě pohádky:
[Věnováno mé přítelkyni, která de facto jako inspirace stála za vznikem Magazínu Letiště ČR a díky níž i celý tento projekt existuje, a která t.č. bohužel vzhledem ke své vážné nemoci nemůže světa běh a nejen ten letecký aktivně sledovat, (jjk)]
(jjk)