Tak nám v sobotu proběhl v České Třebové už 14. ročník Setkání přátel létání a malé létání se zde úspěšně opět rozvíjí, ale nebylo tomu vždy tak … sice se zde létalo už před osmdesáti lety, ale politické změny se velmi nehezky v tomto místě podepsaly v dobách komunismu i na létání a jak to tu vlastně začalo a pokračovalo? Tak o tom jsem cosi málo načerpal z materiálů místního leteckého kronikáře Josefa Gregora … Největšími propagátory letectví v České Třebové byli:  František Formánek - sochař, který stavěl letoun a velice věrohodné modely helikoptér, František Chlapík - stavitel kluzáku a větroně Grunau Baby, Alois Řehák, který poskytl na stavbu hangáru svůj pozemek, Josef Stránský, obchodník, Ladislav Poldauf, Ladislav Švíř a mnoho dalších. Celostátní organizace Masarykova letecká liga (MLL) byla založena 7.3.1926 a již 6. prosince 1926 byla založena odbočka MLL v České Třebové. Jejím cílem bylo provozovat motorové i bezmotorové létání a postavit budovy a letiště k této činnosti potřebné. Při velkém zájmu asi padesáti členů byly postaveny dvě potřebné budovy. První stála na severním okraji města a byla využívána na stavění letadel a schůzovou činnost. Druhá budova - na tehdejší dobu velký zděný hangár o rozměrech 20 x 25 metrů - byl umístěn severně od města na polích, kde také mělo vzniknout letiště. Stavba byla dokončena v roce 1936. Snaha získat pozemky od soukromě hospodařících zemědělců narážela na neochotu pozemky pro tento účel odprodat. Hospodáři také bránili provozování výcviku. V roce 1936 ve Třebové provozovaly létání dva kluby MLL. Další klub totiž vznikl na Parníku, měl asi deset členů a létal s kluzákem značky "Zlín". I přes potíže s majiteli pozemků bylo do roku 1939 uspořádáno několik leteckých dnů, na kterých byla předvedena motorová i bezmotorová letadla. Pro tento účel byly pozemky pronajaty. Do vlastnictví klubu byl získán motorový letoun Brandenburg, vlastními silami byl postaven větroň Grunau Baby I. Výcvik byl prováděn na kluzáku "Skaut". Po válce byla činnost obnovena hned v roce 1945 s letadly, které byly přes válku uchovány: s větroněm Grunau a kluzákem Skaut. Opět přišlo nepochopení majitelů pozemků kolem postaveného hangáru a výcvik byl prakticky znemožněn. Proto se již v roce 1946 hledaly nové prostory a možnosti provozu. To se podařilo v prostoru Třebovských stěn u obce Skuhrov, kde byly velké pozemky ještě málo obhospodařované po odchodu občanů německé národnosti. Zde byly Aeroklubu přiděleny od Fondu národní obnovy dvě samoty, které měly mimo obytných místností také velké stodoly. To bylo důležité pro uskladnění letadel. Důležité také bylo, že při provádění výcviku bylo umožněno využívat okolní pozemky. Kluzák nebo větroň startoval ve svahovém terénu s použitím gumového lana. Pro tento způsob startu dával zdejší prostor nevyčerpatelné možnosti, neboť bylo možné využít vysoký hřeben Třebovských stěn s převýšením 100 metrů i více. Výcvik byl prováděn již od počátku roku 1946, pořádal se i kurz s účastí zájemců z celé ČSR. Toho roku Aeroklub získal přidělený kluzák Komár a začátkem roku 1948 další kluzák Honza. Ještě před koncem roku 1948 místní piloti získali startovací naviják z výroby "Stratílek" a větroň Krajánek. A v dalším roce 1949 pak další 2 větroně Krajánek a Grunau Baby 1b. Tímto rokem začíná největší činnost Aeroklubu Česká Třebová. Při startech pomocí startovacího navijáku se zjistilo, že právě v tomto prostoru je hojný výskyt stoupavých proudů, které dávaly možnost dosažení velkých výšek. Také ve svahovém létání bylo s bezmotorovými letouny dosaženo dlouhých časových letů. Na tomto letišti u Skuhrova se létalo ještě v roce 1951, ale s potížemi, protože letiště nebylo úředně schválené a již se prosazovalo nařízení, že všechna letadla musí být zajištěna proti zneužití a že každé letiště musí mít telefonické spojení. Jedním z největších postižení také bylo, že v letech 1950 a 1951 odešlo na vojenskou službu nejvíce létajících členů. Z těchto příčin zůstal aeroklub bez činnosti. Letadla a veškerý materiál byl převeden do sousedního Aeroklubu Ústí nad Orlicí. Samoty na "Stěnách" byly zbourány, materiál získali funkcionáři Svazarmu. Velký hangár v České Třebové zabrala vojenská posádka, která se do České Třebové přistěhovala v roce 1951. Po opuštění hangáru vojskem převzalo hangár do užívání zdejší JZD následované Státním statkem. V roce 1987 pak hangár vyhořel a Státní statek vše dokonale zplanýroval... Během "vlády jedné strany" se výcviku létání účastnilo jen několik jedinců v Ústí nad Orlicí, kde se za velké podpory Svazarmu a Okresního národního výboru vybudovalo letiště s velkými perspektivami. V České Třebové v tomto období provozovaly činnost dva modelářské kluby. Od roku 1991 byla činnost Aeroklubu Česká Třebová opět obnovena. Zdejší nově založený aeroklub měl cíl provozovat létání s rádiem řízenými modely a ultralehkými letouny. Plochu pro provozování těchto činností získal Aeroklub pronájmem od zemědělské společnosti v prostoru severně od města. Na ploše byla umístěna obytná maringotka a následně postaven i hangárek jako vystřižený z dobových obrázků malíře Kamila Lhotáka. A jak je na tom Aeroklub Česká Třebová v těchto dnech? Má kolem 50ti členů, 10ti pilotů a plocha je využívána pro lety práškovacích letadel, pro rekreační létání, pro činnost modelářů, cvičení hasičů, lety hasičské letecké služby(hašení požárů) a v neposlední řadě se zde každoročně pořádají slety-letecké dny pro diváky z blízkého i vzdálenějšího okolí s tradičním občerstvením, grilováním a večerním koncertíkem nějaké místní country kapely … jak to tak na těchto malých letišťátcích bývá tradicí …. Taková malá vesnická zábava na letišti … a je tam pěkně, zajeďte se někdy podívat, třeba za rok na 15.ročník setkání milovníků létání (nebo si v zimě zalyžovat) :-)

(jjk)