V loňském roce bylo o poznání příjemnější počasí, i když také bylo zataženo, ale přecejen bez kapek deště a studeného větru. V minulém článku o tomto letišti také bylo více povídání o historii obce Vysokov, než o letišti, které mělo velice pohnutý život. O druhém ročníku kopce techniky ohou čtenáři nahlédnout sem: Vysokov, Vysokov pěkná vesnička...... V letošním roce tedy, jak bylo řečeno vysokovské letiště skrápěl nepříjemný déšť, což byla docela škoda, protože se místní aeroklubáci snažili pro organizaci akce udělat maximum. Navíc poněkud paradoxní situace, když tím opravdu ošklivým dnem byla právě jen sobota 22.srpna. Trochu jakoby černé těžké mraky připomínaly těžkou dobu, kterou má toto letiště naštěstí už dávno za sebou. Celých třicet let se zde nelétalo, v hangárech byla jen zemědělská technika, nebo kdejaké harampádí a je jen veliké štěstí, že nikoho nenapadlo stařičký hangár a přilehlé dřevěné baráky zbourat. V tomto ohledu je naše doba o poznání krutější, protože jak víme na případech letišť v Brně-Slatině, Žatci-Staňkovicích a v posledním případě v Holešově, dochází k likvidaci všeho co byť jen symbolicky letiště připomíná. Zajímavé je, že ač Jednotná zemědělská družstva a podobné organizace netušily co je to termín „brownfield“, uměly tyto budovy beze zbytku zužitkovat a používat ke svým účelům. Sice hrál roli chronický nedostatek finančních prostředků, který provázel celou éru doby „státostrany“ a tak se zužitkovalo všechno co bylo tzv.zadarmo (tedy zabaveno, ukradeno, znárodněno). Dnes se bohužel vše, co by ještě mohlo užitečně sloužit bourá, aby nezůstaly žádné památky na to co na místě, kde vznikají nevzhledné plechové krabice s omezenou životností. Ale abychom se vrátily k pohnutým osudům náchodského létání. V době rozvoje létání v tehdejším Československu i zde v Náchodě existovala ve třicátých letech Masarykova letecká liga (MLL), která měla malé svahové letiště Dobrošov s hangárem a kluzákem Zlin Z-5, ale tuto činnost přerušila druhá světová válka. Hned po konci okupace si místní podnikavci pronajali louku mezi obcemi Vysokov a Kramolná, kde vybudovali hangár a urovnali plochu pro létání. Následoval vznik Aeroklubu Náchod a od Dosletu (předchůdce Svazarmu) zisk několika strojů. Kromě amerického Piperu (z válečných přebytků) to byly větroně „Honza“ a Gruntu Baby a ním i naviják „Stratílek“. Po únoru 1948 přišlo první direktivní zavření letiště. V roce 1949 22.dubna zde totiž přistál stroj Aero C-103 (československá verze německého letounu Siebel Si-204) řízený kpt. Jaroslavem Nýčem. Nýč létal za války v 311. čs.bombardovací peruti RAF a tušil, že po „únoru 48“ nastaly pro západní letce krušné časy. K Jaroslavu Nýčovi nastoupili jeho někdejší kolegové z britského královského letectva pplk. Jaroslav Muzika (pilot 501. britské a 313. čs.stíhací perutě), škpt. Oldřich Filip (navigátor 311. čs. bombardovací peruti RAF a britské 544. fotoprůzkumné perutě), škpt. Miroslav Laštovka (navigátor 311. čs.bombardovací perutě RAF, 511. a 24.perutě transportního letectva) a jejich rodinní příslušníci. Vojenský letoun pak s tímto „nákladem“ Nýč přelétl do britského Manstonu a na malér bylo zaděláno. Letiště bylo okamžitě uzavřeno a rok trvalo než místní aeroklubáci na podpory šéfů Rubeny Náchod vydyndali na nadřízených orgánech znovuotevření letiště. Nebezpečí likvidace bylo i přes krušnou dobu začátku padesátých let zažehnáno. Svou roli bezesporu hrál i fakt, že v té době Doslet, respektive Svazarm létání a hlavně výuku podporoval a tak se obnovovala a budovala letiště jako na běžícím pásu. Také zmíněná Rubena Náchod podporovala aeroklub a to alespoň tím, že letištní strážní byli tak říkajíc na její výplatní pásce. Do aeroklubu se také dostaly nové stroje a to rovnou od každého typu i v několika kusech, větroně ŠK-38 (SG-38 Schulgleiter), Z-25/125 Šohaj, LF-109 Pionýr, Z-24 Krajánek, LG-130 Kmotr a motorové stroje Z-22 Junák, C-106 (Bücker Bü 181 Bestmann, resp. Zlín Z-281/381), Aero C-104 (Bücker Bü 131 Jungmann),  Sokol M1 a naviják Herkules 1ks. Letadel a techniky už bylo tolik, že musel být postaven v roce 1953 nový hangár, který přežil i do dnešních dnů. V tomtéž roce také do náchodského aeroklubu přibyl i vysloužilý vojenský kurýrní Po-2 Kukuruznik. Tten později „umřel“ v Liberci a jeho motor už nikdo nechtěl opravit a tak jeho působení ve Vysokově bylo ani ne epizodní. Jenže v témže roce došly Rubeně Náchod peníze na platy ostrahy letiště a tak se m musely motorové stroje přestěhovat do Nového Města nad Metují, aby je nenechavci „nezprivatizovali“, nebo po únoru vyhození letci nepoužili k úletu na „Západ“. Létalo se zde tedy hlavně na navijáku a „tažné“ se z Nového Města jen půjčovaly. Ale i bez motorového stroje se podařila zdařilá emigrace. Na větroni Z-25 Šohaj se pilotu Šrámkovi podařilo doletět více než tři sta kilometrů do Rakouska. Naštěstí tato událost neměla bezprostřední vliv na další chod aeroklubu, který v té době spolupracoval, jak bylo zmíněno z kolegy z Nového Města nad Metují. Ale docházelo i třeba z dnešního pohledu trochu ke komickým situacím. Jeden z pilotů na trase přeletu mezi Náchodem a Libercem zmizel a přistál v polské Jelenie Goře, ale jaksi to nedal vědět a tak ho marně záchranáři hledali na našem území. Nebo u stroje K-65 Čáp se trochu porouchal kompas, který měl odchylku 40º, ale pilot, který byl poslán pro palivo do Hořic nic zlého netuše bloudil, po dvou hodinách přistál v poli u Vysokého Mýta, a po opětovném startu, po té co mu domorodci vysvětlili kde je letiště doletěl tam. Jenže k jeho velkému překvapení nebyl v Hořicích, ale ve Vysokém Mýtě. To tak dopadá, když se člověk spoléhá jen na kompas a ne vlastní oči, za trest pilot musel týden létat navigaci. Jenže přišel rok 1960 a všude možně se začala rušit letiště a aerokluby. Změna strategie znamenala slučování aeroklubů do větších celků a centralizace na vybraná letiště. Rovněž se rozhodlo o mohutném rozvoji zemědělské činnosti a tak se každá rovná loučka hodila k rozorání a „zušlechtění“ zemědělskými produkty. To trochu připomíná dnešní výstavbu průmyslových zón, ale na rozdíl od zemědělských produktů jsou produkty chrlené montovnami jaksi poněkud nepoživatelné. Takže ta menší letiště, která přišla o svůj aeroklub byla zrušena a předána většinou zemědělským družstvům, která z hangárů a servisních a dalších objektů udělala kanceláře, sklady, garáže, opravny strojů a podobně. Trochu paradoxem doby byla stavba hangáru, úřední mašinérie fungovala tak pomalu, že hangár už dávno stál a stavební povolení dorazilo dokonce až po definitivním uzavření letiště v roce 1960. Z něj se ve Vysokově tedy rovnou vjíždělo celých třicet let rovnou na pole. Do brázd se občas v osmdesátých letech vydali i místní letečtí nadšenci s pradědečky dnešních motorových rogal. K návratu do starých časů došlo až po roce 1990. Po té co se obnovovalo letiště v Hronově-Velkém Poříčí, které mělo podobný osud a bylo uzavřeno rok po tom náchodském v roce 1961 začalo oživování i letiště Vysokov. O letišti ve velkém Poříčí je psáno v materiálu Orlíci nad Hronovem v cíli a Hronovských Orlíkovských přeháňkách. Takže po roce 1990 se pomalu blýskat na lepší časy i v Náchodě. V roce 1993 byl obnoven, nebo znovu založen Aeroklub Náchod. Z oranice se opět stalo letiště, které mělo zprvu jednu čtyřsetmetrovou dráhu, ale na začátku nového tisíciletí byla dispozice změněna, takže dnes má dráhový systém podobu zploštělého svatoondřejského (nebo skotského) kříže o nepravidelných délkách ramen (dráha 09/27 350x20 metrů a 13/31 550x20 metrů). A kromě dvou hangárů a starých dřevěných baráků je zde i klubovna, neboli občerstvení „U Vrtule“. Letiště sice zatím nedosáhlo na statut veřejného nebo neveřejného vnitrostátního letiště a zůstává stále „pouze“ plochou pro vzlet a přistání sportovních létajících zařízení (SLZ), ale vzhledem ke svým parametrům zde mohou přistát i stroje kategorie STOL, tedy s krátkám vzletem a přistáním. Takže kromě ultralightů zde mohou přistát i letouny, které se používají k zemědělské či parašutistické činnosti, což jsou v našem případě především letouny Z-37 Čmelák, L-60 Brigadýr a největší dvouplošník létající na světě populární „Andula“ An-2. A jen lze letos litovat nepříjemného deště a studeného větru, který si tak smůlovatě vysokovští aviatici vylosovali. Těšit se tak můžeme na čtvrtý ročník Vysokovského kopce techniky a přát si, aby se pro příště i Svatý Petr umoudřil a poslal na náchodsko hezčí počasí. Místní létavci by si to za svou nepopiratelnou snahu o rozvoj létání v tomto kraji určitě zasloužili. Letošního Vysokovského kopce techniky se účastnilo 31 modelářů (a jejich stroječků) 23 letadel a 60 veteránů. Jeden z veteránistů, pan Sedlák, absolvoval na tuto akci neuvěřitelnou vzdálenost 900 kilometrů a se svým Porsche 924 S dorazil až z německého Krefeldu. A novinkou byl i simulovaný zásah hasičů a záchranky při „autonehodě“. Svůj křest si na akci odbylo nové „Céčko“ a ukázalo se, že je to přesně to pravé, co aeroklub pro svůj běžný život a pro pořádání obdobných akcí potřebuje.