Mnoho z vás zcela jistě zná nejslavnější americký muzikál všech dob Singin' in the Rain – tedy Zpívání v dešti z roku 1952, ale, že se dá provádět v dešti fotografický let jsem si už tedy taky vyzkoušel …. Příprava byla standardní: udělat si plán letu, připravit mapy, fotoaparát a navrhnout časový rozpis a trasu … jenže když prší a mraky jsou až na zem, tma jak v pytli i v pravé poledne a ještě fouká nárazový vítr a zima jak v psírně, tak to chce ještě několik věcí navíc …. Tedy především pro lepší výhled to chce vysadit dveře u letadla … je to sice pohodlnější, ale o trochu nepříjemnější, protože je potřeba všechno na sobě i v kabině (tedy i sebe) co nejpevněji přivázat, aby se stroj vrátil na základnu v kompletním složení kabiny (včetně pilota a potřebných přístrojů). S tím souvisí i to, že je nutné se zabalit jak na cestu na severní pól …. Což ovšem v praxi pozbývá smyslu, když se vletí do dešťového mraku (leje vodorovně) a z kabiny se stane bazén … to je pak nejlepší stroj naklonit směrem k díře po dveřích a přes copilota se všechna voda opět vylije ven …. No a při takovém hodinovém letu tuto operaci několikrát opakovat … to je pak ten správný požitek ….Tak abych to zkrátil …. Tahle situace nastane v okamžiku, kdy měsíc dopředu plánujete trasu letu, základní posádku, vybíráte nejvhodnější stroj a letiště odkud budete startovat a nakonec se stane, že právě na tento den D, hodinu H a místo M si usmyslí přejít dané území studená fronta … což se tady přesně stalo … a tak jsem dorazil na českobudějovické letiště v Plané za pilotem Jiřím Zábranským (dvouhvězdičkovým generálem, bývalým stihačem a velitelem 1.slp České Budějovice) a výsledkem toho všeho byla nízká oblačnost, mlha, zima, vítr a déšť … nu což neleknem se vlka nic, tak jsme vysadili dveře u stroje Construzioni Aeronautice Tecnam P-92 Echo Super, všechno možné i nemožné přivázali a šli na start … základnou bylo tady jak řečeno  mezinárodní letiště České Budějovice – Planá (a jeho 2,5 kilometrová betonová dráha) a vydali se do prvního mraku směrem k dráze letiště hoteliéra Jiřího Klora v Doudlebech … po šťastném nálezu tohoto trávníku jsme pokračovali na letiště „školky a klubu“ Jaroslava Sedláčka ve Velešíně, pak pokračovali k právě upravovanému továrnímu letišťátku firmy UL-JIH v Kaplici, otočili na severovýchod a cestou do Kramolína minuli i dětský tábor v Besednici – tam byl docela problém, protože už bylo tak hnusně, že nebylo vidět vůbec nic a tak nechybělo mnoho, abychom neskočili v přilehlém lese Slepičích hor, ale ač to hodně poskakovalo(což je i na fotce vidět) jsme to zvládli a přes letiště v Kramolíně pokračovali do Třeboně, kde kromě letiště Dvorce je i nově vybudovaná dráha (tam bude letišťátko pro koupání chtivé turisty) a pak jsme před velikým dešťovým mrakem prchali přes Hosín zpět na Planou …. No a na letišti nás promrzlé vyndávali z Echouše naštorc … ale přežili jsme, rozmrzli a řekli si, že to zopakujeme někdy v poněkud příjemnějším počasí, ale na rozdíl od tohoto dobrodružství to bude asi trochu nuda … (a post skriptum se omlouvám tímto i panu generálovi Zábranskému, který tento „veselý“ let odnesl chřipkou … ještě na AeroExpo 2009 mi to připomněl … ani se nedivím)

(jjk)