Létat se zde začalo tak jako téměř všude hluboko v minulosti, někdy ve dvacátých letech a okolní kopečky a příznivé proudění větru po jejich svazích k tomu vytváří příznivé podmínky. Zmínka o tomto letišti se objevuje je v kronice městyse Křižanov v roce 1935. Je zde psáno… :„zřízení letiště na poli katastru Křižanov-Kadolec. A o dva roky později už poněkud více: „Dne 3. 7. 1937 pořádán byl na letišti v Křižanově velký letecký den, kde byly provedeny nejnovější akrobacie, jako loopinky, vývrtky a kotrmelce. Též předveden byl let bezmotorového kluzáku. O občerstvení bylo dobře postaráno a bylo hojně využíváno. Zvláště mládež bude dlouho vzpomínat na letecký den.“ Letiště využívalo kromě Masarykovy letecké ligy československé letectvo a také spolu s Přibyslaví bylo záložním letištěm pro ČSA, pro případ, že nešlo přistát v Brně-Slatině (předchůdce letiště v Tuřanech – dnes už zbourané). Za druhé světové války bylo letiště Krisans obsazeno a hojně využíváno německou Luftwaffe. Po osvobození se zde obnovil opět aeroklub, ale ani tomuto letišti se nevyhnuly pohnuté události po komunistickém převratu v roce 1948 i zde se po komunistickém převratu. Aeroklub byl hodně opomíjen a několikrát jemu i letišti hrozil zánik. Ale entusiasmus místních letců všechny nástrahy překonal a Aeroklub nejenže přežil, ale vypracoval se na kvalitní plachtařskou základnu. Konala se zde různá plachtařská soustředění a juniorské závody. Po roce 1990 se také rozběhla spolupráce s letci z Německa, Rakouska, nebo Nizozemí a začátkem devadesátých let zde fungovala i akrobatická dvojice na L-23 Miroslav Hamer a Jiří Hezina. Také zde vznikla firma Test vyrábějící větroně když dnes již v jiném působišti. Klenotem zdejších aeroklubáků je skvělý stroj VSB-62 Vega (jediný létající na našem území). Stroj vznikl v rámci soutěže, kterou počátkem šedesátých let vyhlásil Svazarm. A jejím cílem byl vznik vysokovýkonného soutěžního stroje. Úkolu se ujal tým kolem konstruktéra ing. Rostislava Pospíšila na Vojenské akademii Antonína Zápotockého (VAAZ) v Brně. A i když byla soutěž později zrušena vznikl nadčasový celodřevěný letoun jehož výroby se ujal Orličan Choceň (z Vegy později vznikl i stejně revoluční větroň VSB-66 Orlice). Bohužel nakonec na konec nedošlo k sériové výrobě a to ani v případě Orlice (jejíž prototyp fatálně havaroval), ale v případě Vegy se s tímto nádherným letounem můžeme stále ještě potkávat na české obloze. Na čemž má velkou zásluhu křižanovský nadšenec, modelář a pilot František Vrtěna na jehož památku Vega nese na svislé ocasní ploše písmena FV ačkoli dnes je jejím pilotem Vladimír Fux. Z toho také vyplývá proč se na počest Františka Vrtěny pořádá závod, který byl paralelní součástí „juniorky“. Juniorská soutěž a Vrtěnův pohár se letos vydařily i co se počasí týče. A komu by při návštěvě na tomto letišti přecejen tak úplně nevyšlo počasí, tak si může zajít na výlet na nedaleký hrad Perštejn, nebo renesanční zámek v Náměšti n. Oslavou, ale dá se zde i ubytovat v chatkách na břehu rybníka a užívat si v malebné přírodě Vysočiny daleko od civilizace, kterou připomíná jen zvuk vrtulových „tahounů“ vlekajících tiché ladné větroně, které pak spolu s ptáky tiše krouží nad hlavou. A jak to tedy letos s juniory a akademiky dopadlo? Mistrem republiky se celkově stal Radek Krejčiřík z Aeroklubu Hranice, stříbro vybojoval Jan Pavlík z domácího Křižanov a bronz brněnský Michal Navrátil. Juniorky se účastnily jen tři a rozdělily si umístění takto: 1.Petra Papežíková - Aeroklub Holešov, 2.Hana Trešlová - Aeroklub Raná, 3.Monika Klovaničová - Aeroklub Kunovice. Mezi "Akademiky" si titul mistra republiky odnáší domácí Jan Pavlík, druhý za ním dolétl Michal Navrátil z brněnského Aeroklubu Medlánky a na třetím místě skončila Petra Papežíková. A v Poháru Františka Vrtěny si nejvýš na stupních vítězů stoupl kunovický Vojtěch Karlík, a za ním po obou stranách domácí plachtaři Aeroklubu Křižanov, na druhý stupínek Dušan Kmeť a na třetí Petr Rajda.