…sluníčko….Západočeská metropole je jak známo kolébkou českého letectví. Vždyť se tu létalo už od roku 1910, kdy v Malesicích vzniklo na dostihové dráze první letiště (viz. Tak tady to začalo v roce 1910), které krátce na to následovalo letiště Bory (viz. Na Plzeň Vávro ... na Plzeň....) a po druhé světové válce letiště v Líních (viz. Borskej flek, svižný větérek a toulavý Kryštof… a Prodají, či neprodají se Líně/Dobřany?) a svahové letiště u Starého Plzence a aeroklubácké a převážně plachtařské letiště Plzeň – Letkov. Zatím co v Malesicích je dnes pole, na Borech průmyslová zóna, na svahu u Plzence se také už léta nelétá, tak v Líních, kde kdysi sídlila armáda a Letkově se zvesela točí letadélka stále. Jen jednu chybku ta letiště mají společnou, sluníčko tam v obou případech svítí tak říkajíc z druhé strany a ostatně tak jako na většině tuzemských letišť a tak člověk fotící se buď musí brodit kopřivami, trním, ostrými stonky řepky, rozbahněnou oranicí a nebo se snažit najít nějaký co nejšikmější úhel, aby se to nehemžilo jen černými fleky. Ale protože už toho autorovy končetiny jako v každé sezoně na jejím konci mají tak akorát dost, den otevřených dveří 24. září 2011 na letišti v Letkově v rámci vzpomínkové akce ke stému výročí narození generála Antonína Lišky absolvoval proti slunci, ale snad z toho hemžení bude něco vidět 
A když byla zmínka a Antonínu Liškovi, tak oslavy obsahovaly několik akcí a to 14. července 2011, kdy bylo na poště v Solní ulici tištěno příležitostné poštovní strojové razítko. Po té 16. července se konaly připomínkové akce v Plzni a okolí včetně vernisáže výstavy v Mázhauzu, která pokračovala do 2. srpna a na závěr se konal i zmiňovaný den otevřených dveří 24. září 2011 na letišti v Letkově. Sám Antonín Liška se narodil 14. července 1911 a jako stíhací pilot na počátku druhé světové války uprchl před německou okupací do Polska a do Sovětského svazu, kde ovšem byl zatčen. Z vězení byl naštěstí propuštěn a jeho cesta po té vedla do Velké Británie, kde vstoupil do řad RAF a bojoval v jejích řadách. Po druhé světové válce a návratu do Československa usedl do kokpitu dopravních letadel, ale za svou aktivitu na západní frontě byl po roce 1948 perzekvován a od vojenského letectva vyhozen. Věnoval se kromě jiného i psaní knih, jako byly tituly Stíny na obloze, Cesty mužů, Jak se plaší smrt a nedlouho před svou smrtí se podílel se Zdeňkem Svěrákem na scénáři k filmu Tmavomodrý svět. Aktivně se podílel na činnosti Svazu bojovníků za svobodu, Svazu letců České republiky, nebo Leteckého historického klubu Plzeň a Aeroklubu Plzeň – Letkov. Generál Antonín Liška zemřel před třinácti lety 3. prosince 1998.
Ale měli bychom se i zmínit krátce o tetkovském letišti. To vzniklo vlastně svépomocí na přelomu čtyřicátých a padesátých let a otevřeno bylo v roce 1952. Stalo se tak po té, co letiště na Borech z valné většiny obsadila československá armáda a to i přes to, že se vybudovalo moderní letiště Líně/Dobřany. Sice část aeroklubáků na borském letišti působila i nadále a během let se přesunula z původního místa směrem k borské věznici na zcela opačnou stranu, aby nepřekáželi vojenskému provozu, ale i tak bylo soužití složité a tak si především plachtaři vlastními silami začali stavěl nové letiště u Letkova. A kromě toho poskakovali i u nedalekého Starého Plzence, kde byl i samostatný aeroklub. Ten však se po zprovoznění tetkovského letiště rozplynul postupně v novém Aeroklubu Plzeň – Letkov a staroplzenské letiště zaniklo. V Letkově tak byli hlavně plachtaři a na Borech zůstali motoráři. V průběhu let však Svazarm pomalu snižoval finanční příspěvky a tak si místní aeroklub vypomáhal i drobnou kovovýrobní činností a to trvalo až do roku 1990, kdy se změnila politická situace. Svazarm zanikl a Aeroklub Plzeň – Letkov se osamostatnil. S novou dobou a uvolněním letového provozu se v Letkově začala objevovat ultralehká letadla a po té co bylo definitivně zrušeno letiště Plzeň – Bory v roce 1996, se na Letkov přestěhovali i borští motoráři. A nejen oni, s nimi se na „plácek“ za Koterovskou skálou přestěhoval z Bor i plechový hangárek a vrchní prosklená část věže trůnící dnes na provozní budově. Leckomu kdo létal v aeroklubácké části borského letiště, tak může být vršek věže v Letkově dnes být povědomý, ačkoli sedí o několik pater váš, než na jednoduchém čtyřhranu s malým balkonkem na původním místě. A tak na rozdíl od parašutistů, kteří se rozprchli tu do Líní, tu do Klatov, Plasů, nebo Erpužic se na letišti v Letkově na konci devadesátých let opět po dlouhých létach sešli svorně všichni plzenští létavci (tedy kromě těch, kteří se usadili v Líních) a od motorářů po plachtaře tu v kolébce tuzemského létání vesele dovádějí, jak ostatně předvedli oni i jejich hosté na dni otevřených dveří 24. září 2011…
…a pro zajímavost, zdá se, že nám sympatická feminizace postupně proniká i na řídící věže. Kromě známé Kláry Anderlové, která mile vítá prolétavší piloty na českobudějovickém letišti v Plané (viz. O chytré dcerce statkáře Flohwebera) se ve sluchátkám s ženským hlasem mohli piloti při letošních leteckých akcích setkat i třeba v Jičíně (viz. Rumcajsova stovka u Poráku…) a nebo i tuto sobotu právě v Letkově 
text, foto: (jjk)