…připomínal svou poklidnou atmosférou republikový šampionát v ultralehkém létání u Černovíru…tedy na letišti místně příslušném k Ústí nad Orlicí. Ale hlavně je to možnost se po čase na toto letiště podívat v době nějakého toho hemžení a taky něco o něm napsat, tedy o jeho historii a létání v tomto kraji. V roce 2009 to byl přímo kopec smůly, protože vzhledem k nepřízni počasí se Orlická navigační soutěž stále posunovala až se dosunula ke zrušení a tak vlastně pár řádek bylo napsáno v souvislosti s Mistrovstvím světa v ultralehkém létání v roce 2007, což je odkaz zde: Orlice šuměla nad splavem a foukalo. No ono také tak trochu foukalo, ale i se létalo a tak v příloze nejsou jen kytičky a travička, ale i něco pohybujícího se. Co se tedy opravdu asi hned tak nepohne, je skládka zemědělských letounů, tedy především Z-37 Čmeláků, kteří mají na sobě zašlé symboly společností Air Special a REAS, a k tomu hodně unaveně působí i An-2 OK-KIV. Letouny naskládané za bývalým hangárem Slov-Airu nevypadají, že by se ještě někdy podívaly do vzduchu, ale stát se může všelicos a tak je Ústí nad Orlicí, v Černovíru, nebo u Pánova kříže lepší sledovat ta živější letadélka…vždy prvním tady byl už Evžen Čihák v roce 1912…
…ale ten přistál louce u stodol na takzvané Štěpnici. Po té se hovoří o nějakém tom leteckém hemžení v roce 1928, kdy právě Na Štěpnici Masarykova letecká liga Olomouc předvádí své strojky a létající vehikly. O další skoro dekádu později, v roce 1937 je v Ústí nad Orlicí založena odbočka Masarykovy letecké ligy. Parta nadšenců si staví vlastní kluzák, ale protože se to do podzimu 1937 nějak ne úplně daří a práce jdou pomalu, kupují od firmy Sodomka z Vysokého Mýta kluzák Skaut Standart. A tak 5. září 1937 místní aviatici vynesli rozložený kluzák na kopec "Kočičí hlava". Nejprve se učili jak letounek nastavit proti větru a pojíždět pomocí lana a až po několika týdnech (létalo se pouze jeden den v týdnu a to v neděli) se jim podařilo zaletávat časy od patnácti do třiceti vteřin. Toho roku byla sezona ukončena 19.prosince 1937 udělováním výkonostních odznaků a legitimací za zkoušku "A".
O „Kočičí hlavu“ se dělili v té době čeští plachtaři s německými z Hulvát, jejichž spolek vznikl souběžně s českým. V roce 1938 se tu opět od začátku roku létalo, protože se usilovalo o odznak „B“, což v té době bylo splnění pěti letů v trvání čtyřicet pět vteřin a to na kluzáku Zögling, protože Skaut byl v opravě. A 15.května toho roku byly odznaky splněny a oba stroje pokřtěny na náměstí v Ústí nad Orlicí. To však bylo to poslední co se tu vlastně událo. V září 1938 Československo přišlo o Sudety a kopec "Kočíčí hlava" se ocitl v Německu a nakonec po 16.březnu 1939 a okupaci zbytku území byly zabaveny letouny, písmenosti a finance aeroklubu.
Přešla válka a 9. července 1945 se v hostinci U Malinů sešli plachtaři na ustavující schůzi Českého národního aeroklubu. V Lanškrouně si plachtaři vzali kluzák SG 38, gumové startovací lano našli v Králíkách a hurá na „Kočičí hlavu“. Kopec, ale už pomalu větším nárokům přestával vyhovovat, protože v létání vadily dráty podél železniční trati a také větroň SG 38 nebyl úplně v pořádku a potřeboval opravu a tak byly lety s koncem roku 1945 ukončeny. V následujícím roce tak místní létali společně s třebovskými plachtaři na Třebovských stěnách mezi obcemi Skuhrov a Horní Houžovec. V roce 1947 už je potřeba vybudování letiště více než aktuální a tak se jako nejvýhodnější jeví obecní pozemek u Pánova kříže. Aeroklub si tak přestěhoval majetek do dřevěného baráku, zakoupil nákladní automobil KDF a na letišti ve Vysokém Mýtě nechal vyškolit tři motorové piloty a 12.září 1947 se tu konal letecký den. V roce 1948 se postavil první hangár, který schoval motorový letoun Piper Cub OK-YHH. Bohužel už se projevovaly změny politického systému a tak byl v roce 1949 Piper nařízením shora odebrán, přelétnut do Žamberka a uzamknut na zámek. Sice sem ještě v následujícím roce párkrát přiletěl, ale více méně byl stále pod zámkem v Žamberku až jednou odlétl do Chocně a zmizel…tím zanikl motorový odbor v Ústí nad Orlicí. Z aeroklubu se v roce 1951 stal Doslet a létalo se jen na kluzácích SG 38 a jeden GB-IIb. Přicházejí další větroně a s rokem 1955 a větroněm VT-109 Pionýr se stává z Dosletu Svazarm. V roce 1961 se na letišti objevují i parašutisté a s nimi i první větroň L-13 Blaník.
V roce 1968 se po Pánovým křížem začíná stavět sídliště a tak se letiště zmenšuje, omezuje a nakonec stěhuje. U obce Černovír v letech 1968 a 1969 probíhají terénní úpravy a staví se nová provozní budova a hangár. A tak už v roce 1969 se létá na nové ploše letiště a kluzáky jsou ještě tahány ze starého hangáru u Pánova kříže. O dva roky později, v roce 1971 je stavba nového letiště dokončena a to včetně administrativní budovy, hangáru, vodárny a čerpací stanice a Aeroklub Ústí nad Orlicí v té době patří k největším ve Východočeském krajském aeroklubu. Hned na začátku sedmdesátých let, však aeroklub postihl malér, když jeden z letců, na z Moravské Třebové půjčeném Blaníku emigroval. Následovaly prověrky a zákazy létání, ale i přes obtíže aeroklub funguje dál. A to na chvíli v azylu v Žamberku, protože se musí v roce 1977 zcela zrekonstruovat plocha. No a nakonec je v roce 1988 dokončena výstavba střediska Slov-Airu, jehož logo i mnoho let po jeho zániku stále visí na hangáru, za kterým je v úvodu zmíněná skládka Čmeláků.
Aeroklub na letišti Ústí nad Orlicí tu funguje vesele dál a dodnes a za svou aktivitu byl odměněn i pořádáním Mistrovstvím světa v ultralehkém létání v roce 2007 a letos i novým formátem Mistrovství České republiky v tomto sportu, které však svou pohodovou atmosférou připomínalo takový malý potlach… text, foto: (jjk)