Akce a soutěže

08.11.2008 20:11

Podzimní podívání v Rakovníku

text,foto: (jjk) Podzimní podívání v Rakovníku

Aeroklub Rakovník měl v posledních letech docela divoký a pohnutý vývoj a turbulence osudu ho přivedly téměř k zániku, bankrotu a exekuci …. Až v poslední dva roky znamenají jistou stabilitu a když se oddělilo takzvaně zrno od plev, začalo se vlastně téměř od nuly …. Zůstalo jen zdravé jádro Aeroklubu a něco málo letadel … vlastně i z toho důvodu se zdá provoz na rakovnickém letišti ospalý v jakékoli roční době … zbylo zde opravdu jen malé množství pilotů a až teď se daří činnost obnovovat v plném rozsahu … no a vlastně jsem na tomto letišti byl teprve potřetí od roku 2006 a v předchozích letech zde neviděl letět jediný stroj … až tedy dnes tu létala jediná místní Cessna a kamsi odstartoval ultralehký Dynamic … tak konečně (ač velice skromně) bylo až dnes tak trochu co fotit a na co se koukat, ale opravdu je tu zatím provoz minimální, což je vzhledem k této lokalitě a poloze letiště na kopečku nad městem tak trochu škoda …. No a jak to ve městě proslaveném výrobou dlaždiček s létáním bylo v minulosti?

V Rakovníku před válkou existovala tzv.Masarykova letecká liga (MML), ve které se shromažďovala mládež. Byli to zájemci o letectví se zaměřením na stavbu leteckých modelů. Tato organizace sídlila v tzv. Leteckém domě. V budově, která stála na rohu Sportovní ulice u Rakovnického potoka. Za okupace byla osmnáctiletá mládež nasazena na nucené práce do Německa. Z těchto důvodů klesl také počet zájemců o modelářskou činnost a Masarykova letecká liga se rozpadla. Rok 1945 byl prvopočátkem dnešního Aeroklubu. Předsedou se stal pan Josífek, který byl předválečným sportovním pilotem. Vedení AK se scházelo v již zmiňovaném Leteckém domě a v rakovnických restauracích. Členem výboru byl také pan Oldřich Homer, který byl jeden ze zkušených motorových pilotů. Jeho činnost se zaměřovala na vyhlídkové lety, aby pro Aeroklub vydělal nějaké peníze. Součastně měl na starost i výstavbu hangárů a zajišťování budování letištní plochy. Motoráři byli soustředěni na dnešním letišti, plachtaři na svahovém letišti pod tzv. Seneckou horou, modeláři v leteckém domě v YMCA a parašutisté na letišti. Prostřednictvím ARČS (Aeroklubu republiky československé) a leteckého odboru Ministerstva dopravy, dostal Aeroklub 3 bezmotorová letadla a k tomu ještě vojenský automobil MORIS-COMERCIAL s navíjecím zařízením. Roku 1946 byla mezi obyvateli Rakovníka uspořádána sbírka na výstavbu prvního hangáru. Za přispění soukromých dárců a města Rakovník, byl vybudován první hangár, který bohužel nešťastného roku 1948 vyhořel i s letouny, které v něm byly uloženy. Tato událost byla velkou ranou pro Aeroklub, který se octil se spáleným hangárem na zelené louce. Aby mohl Aeroklub v činnosti pokračovat, byla na jaře roku 1948 zahájena výstavba druhého hangáru. Provizorní stavbu z dílů bývalého koncentráku, zajistil nový předseda Aeroklubu Oldřich Homer. Po dokončení této stavby byla přestěhována všechna bezmotorová letadla z hangáru vedle dolu RAKO a tím byla i ukončena činnost na svahovém letišti Senecká hora. V roce 1949 pan Beneš vypracoval částečný projekt na výstavbu třetího hangáru v místech prvého vyhořelého hangáru. Pan Homer zajistil materiál a na stavbě se podíleli členové Aeroklubu v rámci brigádnických hodin. Hangár byl dokončen v letech 1954-55 a krátce po té byla vybudována i nová dráha. Počátkem 50. let, ale nastaly organizační změny a Aeroklub byl zařazen pod Svazarm. Aeroklub Rakovník spadal pod Krajský Aeroklub a tento celek pod Ústřední Aeroklub ve Smečkách, který přiděloval do Aeroklubu leteckou techniku. Svazarm zabezpečoval finanční prostředky na generální opravy letecké techniky, údržbu budov, mzdy zaměstnanců, novou leteckou techniku a na výstavbu letiště. Veškerou činnost Aeroklubu dotoval stát. Pro Aeroklub to znamenalo novou organizaci a řízení leteckého provozu, nový styl leteckého výcviku. Byla volena rada Aeroklubu a její předseda. Novinka byla, že byl volen placený náčelník, pro kterého se tato funkce stala zaměstnáním. Byly nové výcvikové osnovy, podle kterých se cvičili piloti letadel. Aeroklub měl k dispozici novou leteckou techniku. Letadla, navijáky, dopravní prostředky a celý výcvik byl zdarma. V 60. létech prožíval Aeroklub vrchol své činnosti. Školili se zde branci a vojenské zálohy (a letiště bylo zařazeno mezi vojenská záložní letiště, převážně pro vrtulníkovou část letectva). V roce 1961 následovala další etapa výstavby letištních objektů. Správní budovy, garáže, podzemní nádrže na pohonné hmoty, skladu na oleje a protipožární nádrže a dále zde vznikl silný parašutistický odbor. Byl postaven trenažér a probíhala zde sportovní parašutistická činnost. Při para středisku Rakovník bylo i Středisko braného víceboje, kde se pod vedením Adolfa Eisenhamera připravovala reprezentace ČSSR. Později bylo středisko přeloženo do Příbrami, vzhledem k letové cestě nad Rakovníkem (je tu startovní a přistávací koridor na letiště v Ruzyni) a potřebou parašutistů skákat z větších výšek. Para odbor Aeroklubu Rakovník přešel do Aeroklubu Hořovice, kde prosperuje dodnes. Do Rakovníka se již vracela jen tradiční soutěž v seskoku padákem „O Rakovnickou dlaždici“, která skončila roku 2001 dvacátým ročníkem. V polovině 60. let došlo ke změně ve financování činnosti Aeroklubu. Členové Aeroklubu se museli se na své činnosti podílet. Veškerá technika, budovy, letištní plocha Aeroklubu zůstali, ale generální opravy větroňů a pohonné hmoty si musel platit sám Aeroklub a platil také částečnou úhradu za odlétanou hodinu na motorových letounech. V 60. letech Aeroklub získal letoun L-13 Blaník imatrikulační značky OK-1820, na kterém se v Rakovníku cvičí noví plachtaří dodnes. Roku 1965 bylo na letišti vše dostavěno. Jenže v následujícím roce Svazarm přistoupil ke snižování stavu placených zaměstnanců, což odnesl i jediný letecký mechanik a v důsledku toho byly motorové letouny přerozděleny na ostatní letiště, kde byli placení zaměstnanci. Na rakovnickém letišti  zůstaly pouze větroně a vlečný letoun. Roku 1968 vychází nová směrnice, že se vše nebude platit ze státních peněz, ale, že se aeroklub bude podílet na své činnosti a na provozu. Začala se objevovat otázka finančních prostředků. Aby Aeroklub mohl částečně hradit náklady za svůj provoz, začal provozovat hospodářskou činnost, ze které získával finance (od té doby se zde začaly objevovat především zemědělské stroje – tedy legendární Čmeláci). Nastává rok 1969 a s ním i další etapa výstavby. V roce 1970 došlo ke zbourání části provizorního dřevěného hangáru, stávajícího za správní budovou. A právě k této budově bylo přistaveno v akci „Z" východní čelo. Dále se postavily garáže a dílna. Městský národní výbor uhradil Aeroklubu na stavbu 70% nákladů za stavební materiál. Z motorového létání byl prosazen výcvik nových a mladých akrobatů a zdařilou akcí bylo upořádání „Mezinárodních závodů žen v plachtění“ v roce 1982. Roku 1990 byla zahájena družba s Aeroklubem v německém Lanzhutu. Díky této spolupráci se podařilo zprostředkovat další hospodářskou činnost Aeroklubu. Jenže se do funkce ředitele ustanovil pan B. Seidl a nejprve rozvinul tuto činnost pro výdělek aeroklubu, bohužel následující rok tuto výrobu převedl ve svůj prospěch. Proto byl z Aeroklubu vyloučen a zbaven funkce předsedy Aeroklubu. Rovněž v roce 1990 byla okresním úřadem povolena obchodní činnost-prodej výrobků RKZ (Rakovnických keramických závodů) a příslušenství. Aktivním a cílevědomým přístupem se podařilo rozšířit prodej měsíčně na ž na pět milionů korun měsíčně, čímž se prodejna na letišti zařadila mezi největší odběratele RKZ. Vlastní provoz a sklady v pronajatém objektu ONV a část skladů se využívala v garážích na letišti. Zabezpečení provozu se postupně zvýšilo na sedm stálých pracovníků. Řada členů Aeroklubu se nejen podílela na vybudování prodejních prostorů, údržbě techniky, ale i o sobotách na přípravě zakázek pro kupující. Vzhledem k dobrým hospodářským výsledkům, všech těchto činností si mohl Aeroklub, částečně a podle zásluhy dotovat leteckou činnost členů Aeroklubu. Dále pak koupit letoun Z-142, větroň L-33, nové padáky a vybudována byla čerpací stanice pro letecké pohonné hmoty. V roce 1996 byla prodána L-200 Morava a zakoupena Cessna C-172. Vlastní létání, díky stále narůstajícím cenám postupně ubývalo. Prodej obkladaček, vzhledem k silné konkurenci, různým problémům a ne zcela profesionálním řízením, postupně slábnul. Aeroklub si bral různé finanční půjčky, za které potom nakupoval další levné obkladačky, které se postupem času staly neprodejné. Takovýmto hospodařením Aeroklub získal dluhy. Roku 1997 rozjel Aeroklub akci na zakoupení provozovny na výrobu briket z dřevěného odpadu. Tuto technologii odkoupil však od podvodníka, který ji Aeroklubu prodal s nefunkčním zařízením. Jelikož ale Aeroklub platil za střežení objektu, spotřebu elektřiny, zprovoznil linku za další veliké finanční náklady. Roku 1998 se podařilo zahájit zkušební provoz linky, který dokázal, že výroba briket z mokrých pilin je neekonomická. Aeroklub se dostává ještě do horší ekonomické situace. I přes toto vše se ještě provozuje neprosperující prodej obkladaček. Počátkem roku 1998 nové vedení Aeroklubu zredukovalo počet zaměstnanců a minimalizovalo provozní náklady prodeje obkladaček tak, aby tato činnost pokrývala alespoň minimální splátky dluhů Aeroklubu. Do toho, co čert nechtěl, se do krachu zřítil vytunelovaný specialista na zemědělskou činnost Air Special, který na letišti měl své zázemí a samozřejmě platil i nájem … tedy i tato část minimálních příjmů vyschla… A tak roku 2003 je Aeroklubu uložena doba splatnosti dluhů od České konsolidační agentury. Nastala otázka, kde sehnat narychlo značnou finanční částku. Nakonec se spěšně, pod cenou, prodal motorový letoun Z- 142. Dále se prodal motorový kluzák L-13 SW Vivat (který byl později zase odkoupen zpět a Cessna se nakonec prodávat nemusela, ale měla na kahánku). Aeroklub tedy zaplatil agentuře požadovanou hodnotu, a tím zažehnal hrozící exekuci, ale málem přišel hned o tři letadla. Naštěstí se tomu podařilo včas zabránit. Ale v důsledku těchto hodně problematických obchodních činností bylo roku 2004 vystřídáno celé vedení Aeroklubu a byla zrušena prodejna s obkladačkami. Nově přeorganizovaný Aeroklub se tak začal pomalu vzpamatovávat a první vlaštovkou bylo v roce 2005 obnovení motorová škola, začal narůstat počet žáků-plachtařů a následně v roce 2006 proběhla rekonstrukce pánských toalet, instruktorské místnosti, ve které se provádí teoretická výuka. A díky aktivitě a entusiasmu nynějších členů se dá říci, že aeroklub začíná pomalinku zase prosperovat a že z nejhoršího je snad venku. …. Tak se časem uvidí, jestli se rakovnickým pilotům podaří (a kdy) dohnat patnáctiletou ztrátu, kterou předchozí šéfové svým neuváženým „obchodováním“ zavinili …. Už na první pohled je vidět jak daleko rakovničákům jinde utekli…. Tož howgh …

 

 

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama