Akce a soutěže

12.09.2009 20:00

Planá jako Zolná … pod mrakem

text,foto: (jjk) Planá jako Zolná … pod mrakem

Každoročně, letos už po páté, slaví piloti se svými stroji na českobudějovickém letišti v Plané někdejší den československého letectva, který připadá na 17.září. Letos by to tedy bylo i půlkulaté výročí, protože od roku 1944 kdy na slovenském letišti Zolná přistál 1.československý stíhací pluk uplyne šedesát pět let.

 

Tehdy na Slovensku přistál 1.československý stíhací pluk pod vedením štábního kapitána Františka Fajtla, aby pomohl svou aktivitou Slovenskému národnímu povstání a po druhé světové válce bylo datum 17. září na dlouhá léta slaveno jako Den československého letectva. Začátkem května 1944 (3.5.1944) byla v Sovětském svazu ustavena 128. československá stíhací peruť, na den o měsíc později přejmenována na 1. československý stíhací letecký pluk. Vznik tohoto vojenského uskupení nebylo úplně jednoduché. Dlouhou dobu se o jeho vytvoření vedla jednání mezi exilovým ministerstvem obrany v Londýně a československou vojenskou misí v Sovětském svazu. Piloti, kteří na začátku války přišli do Sovětského svazu byli posíláni v letech 1941-1942 na obranu Velké Británie k Royal Air Force. A až v roce 1943 se podařilo jednání o československé letecké jednotce v Sovětském svazu uzavřít. V roce 1944 tak bylo z Velké Británie repatriováno prvních dvacet jedna československých pilotů do Sovětského svazu, kteří ihned začali trénovat na strojích Lavočkin La-5 a o několik měsíců později už se vydali přímo do bojů na frontu. Koncem srpna roku 1944 na Slovensku vypuklo povstání. Slovenským povstalcům zůstaly k dispozici jen předválečné vojenské stíhačky Avia B-534, lehké bombardéry Letov Š-328 a dva německé moderní Messerschmitty Me-109, ale ty bez nábojů. Vzhledem k této situaci se téměř okamžitě rozhodlo o přesunu 1. leteckého pluku a 2. paradesantní brigády do místa bojů na Slovensku. A jsme tu toho inkriminovaného data, 17. září přistál 1. čs. stíhací letecký pluk v čele s Františkem Fajtlem na letišti Zolná a druhý den se pustil do bojové činnosti. Osm letadel zaútočilo na letiště v Piešťanech, které českoslovenští piloti samozřejmě dobře znali. Tento překvapivý útok paralyzoval německou jednotku, protože ze čtyřiceti letounů typů Junkers Ju 87, Messerschmitt Bf 109 a Focke-Wulf Fw 190 zničili, nebo těžce poškodili celou třicítku. Lavočkiny nesly pětisetkilogramové bomby, nebo neřízené rakety vzduch-země, nemluvě o palubních zbraních. Fajtlův pluk sice bojoval velice urputně, ale povstání se začalo utápět ve zmaru, ovládané území se zmenšovalo a tak nezbylo, než 25. října 1944 z bezpečnostních důvodů Slovensko opustit. V průběhu povstání přeběhlo, nebo přelétlo leteckým mostem do Sovětského svazu několik stovek slovenských pilotů a tak postupně vznikly 2. čs. stíhací a 3. čs. bitevní pluk, z nichž byla vytvořena 1. čs. smíšená divize. Kromě stíhacích Lavočninů La-5 a La-7 disponovala i bitevníky Iljušin Il-2 Šturmovik a střemhlavými bombardéry Petljakov Pe-2. Divize postupovala posléze spolu s frontou do nitra Československa a 14. dubna do 9. května 1945 uskutečnila 567 bojových vzletů v trvání 515 operačních hodin. Dne 9. května 1945 první dva letouny na letišti v Kbelích, 10. května na polním letišti v Albrechtičkách u Ostravy (nedaleko leží nyní i mezinárodní letiště v Mošnově) a 14. května se objevily i v pražských Letňanech.

 

Na den letectva tradičně v Budějicích jsme se potkali už v roce 2007 poletovali nad jihem Čech i v loňském roce „Singin' in the Rain nad Budějovickem“ a o historii létání na českobudějovicku psali i letos ... a ještě malé Post scriptum o Hosínu, protože se zde konalo Mistrovství světa v letecké akrobacii kluzáků V Hosíně nám šestkrát zacinkalo, ale i tak si můžeme o dřevních dobách a průřezově o minulosti i té opravdu nedávné něco málo připomenout. Opravdu téměř všude v Československu se po první světové válce začalo po loučkách, posečených polích a upravených svazích kopečků létat. Samozřejmě naše rozmanitá krajina byla a je ke „svahovému“ létání snad předurčená, ale přecejen letiště je letiště. A tak město České Budějovice spolu s aeroklubem našlo pozemek u Plané a začalo se stavět 6.prosince 1932 opravdové letiště. Finance nejprve zajistil Českobudějovický Pomocný sbor a podařilo se využít nezaměstnaných, takže vlastně šlo i o obecně prospěšnou záležitost a vou roli de facto hrál i sociální aspekt. Jenže Pomocnému sboru finance došly a práce se protahovaly a protahovaly až do roku 1935, kdy 21.května stavbu dokončila firma „ing. Matyáš a ing. Moučka“ a závěrečná kolaudace proběhla až za dlouhé dva roky 13. prosince 1937. na letišti v té době vznikly tři hangáry, Aeroklubu České Budějovice, Československých státních aerolinií a Masarykovy letecké ligy (ten byl později rozebrán a znovu postaven v Hosíně). Původní areál je dnes šikmo naproti věži řízení letového provozu a na betonové ploše před hangárem je stále kompenzační kruh. Na českobudějovickém letišti fungovaly od roku 1935, resp. 1938 do roku 1939 jednotka četnických leteckých hlídek a obecně se vojákům na Plané se samozřejmě líbilo, protože zde vydrželi až do devadesátých let dvacátého století, resp., v neletecké podobě až do roku 2007. Poprvé se zde předvedla armáda (pokud nepočítáme četnictvo) 27. června 1937 „Leteckém dnu“ a v následujícím roce byla na letišti umístěna 2. průzkumná a lehká bombardovací letka perutě I/1 Leteckého pluku 1 „TGM“ z Prahy. Jenže přišla válka. německá okupace a Luftwaffe. Z letiště se stala výcviková základna a záložní letiště 4. letecké. Po osvobození hned v červnu 1945 vzniká 2. Letištní peruť, která má za úkol zbavit prostor harampádí po německé armádě a zabránit rozkradení areálu. Koncem září 1945 na tuto leteckou základnu přistála 312.sqn československých jednotek z Velké Británie, z níž byla v den státního svátku 28.října 1945 vytvořena 2. letecká divize skládající se ze 4. a 5. Leteckého pluku. Samozřejmě se opět oživují aktivity českobudějovického aeroklubu a v roce 1947 je navíc otevřena pravidelná linka Československých aerolinií Praha – České Budějovice. V roce 1948 dochází ke dvěma událostem. V Plané probíhá výcvik izraelských pilotů v rámci známé akce „Hagana“, v jejímž rámci kromě pilotů odlétá do Izraele na ochranu nově vzniklého státu dvacet pět československých verzí letounů Messerschmitt Bf 109, tedy Avia S-199 a padesát letounů Spitfire Mk.IX.E pod čsl.označením S-89. Dochází, ale také ke komunistickému převratu a s tím i čistkám v armádě, které se nevyhnuly ani 2.letecké divizi v Českých Budějovicích. Také je rozhodnuto, že na tomto letišti bude jenom armáda a tak odchází aeroklub do nového působiště v Hosíně a rovněž je zrušena vnitrostátní letecká doprava, nejen z důvodu přítomnosti armády, ale i vzhledem k malé vzdálenosti k hranicím s Rakouskem a tudíž k „železné oponě“; hrozilo moc velké riziko, že někdo bude chtít uprchnout z „komunistického ráje“ na „imperialistický západ“ (v tomto případě jih). Rekonstrukce a modernizace letiště trvá do roku 1952, kdy zde přistávají první Migy-15 z 1. stíhacího leteckého pluku a po nich z 9. stíhacího leteckého pluku, které jsou spolu s 19. slp. začleněny do 1. letecké divize. O několik let později 9. a 19. stíhací letecký pluk odcházejí na nové letiště v Bechyni a zůstává zde 1. stíhací letecký pluk až 31. prosince 1994 kdy je v rámci reorganizace české armády zrušen. V Českých Budějovicích rovněž byla do nedávných dnů i letecká vojsková opravna z níž zde ještě několik příslušníků armády zůstává. Ale v inkriminovaném a zmiňovaném roce 1994 se do plané přesunují Migy-23 BN z právě rušeného 28. stíhacího bombardovacího leteckého pluku v Čáslavi. Po nich přilétají do opraven i další „třiadvacítky“ Mig-23 UB a MF, které čeká likvidace. O dva roky je sem přesunuta 2. letka Vojenského technického ústavu letectva a PVO a po dalších čtyřiadvaceti měsících se zde na odpočinek přelétnou i zbylé Migy-23 ML, čímž jejich služba v naší armádě končí definitivně. V počátku nového tisíciletí se na letišti provozuje převážně opravárenská činnost a vše co s ní souvisí, tedy i zkušební lety, výcvik a podobně. Svou, z vojenského pohledu, poslední hvězdnou chvilku letiště zažívá v roce 2002, v době povodní, kdy plní funkci koordinačního střediska a vrtulníkové základnym za což obdrží Opravárenská základna letectva obdržela plaketu ministra obrany. A v říjnu před dvěma roky (2007) i letecké opravny ukončují svou činnost a tím také končí dlouhá éra vojenského letectva v Českých Budějovicích. Na rozdíl od letišť v Žatci-Staňkovicích, Plzni-Borech, Brně-Slatině/Černovicích a jinde, však nečeká letiště likvidace, bourání a srovnání se zemí, ale Planou čeká veselejší osud, stává se mezinárodním letištěm, úspěšně se zde rozvíjí činnost Aeroklubu České Budějovice-Planá, svou základnu zde má kaplická letecká továrna Jaroslava Sedláčka UL-JIH další firmy a soukromníci. A začátkem roku 2009 zažívá i zatěžkávací zkoušku jako civilní letiště, při setkání ministrů zahraničí zemí Evropské unie „Gymnich“ na nedalekém zámku Hluboká. A podle ambiciosních plánů Jihočeského kraje a města České Budějovice se zdá, že Planou čeká další dlouhá léta úspěšného a plodného života. A doufejme, že i pravidelné slety, jak na den letectva (letos poněkud podmračený), tak při pravidelných akcích firmy UL-JIH, tak i samozřejmě při pokud možno co nejhojnějším charterové provozu a i nějaká pravidelná linka by se sem mohla po šedesáti letech vrátit.

(jjk) 

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

... a podpis ... a podpis
... a podpis
 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama