Akce a soutěže

20.09.2015 17:55

Malá zelená pošťačka

text,foto: (jjk) Malá zelená pošťačka

Už uběhlo sedm let od okamžiku, kdy se do Rokycan začaly vracet historické kluzáky (viz.Návrat plachtařů na rokycanské nebe) i když v poněkud zmenšenější formě. Na rokycanském letišti, které si zažilo své zrušení, téměř naprostou likvidaci a znovuvzkříšení dnes právě modeláři připomínají slavné doby létání v Rokycanech, protože jinak tady o větroň zrovna často nezavadíte. Ze setkání modelů historických kluzáků se po sedmi letech už vlastně (dá se říci) stala tradice a protože jsem kvůli počasí a jiným akcím v tomto roce (a v roce předchozím) měl na tomto letiště smůlu, využil jsem této příležitosti a v sobotu 19.září 2015 navštívil letiště Rokycany a sedmé setkání historických kluzáků.

Jsou to vlastně takové dvě mouchy jednou ranou. Nějak, i vzhledem k počasí (a nebo z různých jiných důvodů), se mi nedařilo za rok a půl na rokycanském letišti stihnout nějakou akci. A také se mi v tomto roce nepodařilo dopravit se do Zábřehu na slet Plachtařského Old Timer klubu. A tak jsem to 19.září 2015 do jisté míry spojil a zmenšené historické kluzáky navštívil v Rokycanech na jejich sedmém setkání. Rokycanský modelář Petr Bortel si v roce 2009 tuto akci vymyslel a je jejím hlavním organizátorem. V Rokycanech, kde tedy „dospělých“ větroňů moc nelétá a spíš je kuriozita, když se tu nějaký objeví, tu plachtařinu dohánějí jen ti modeláři. Historické repliky kluzáků tak připomínají slavné doby rokycanského letiště před jeho uzavřením v šedesátých létech dvacátého století.
Je tu, ale téměř pokaždé k vidění něco zajímavého z historie kluzáků. A tak třeba se tu letos objevil model německého kluzáku Grüne Post z dílny konstruktéra Alexandera Lippische, který se ve třicátých létech objevil i na svazích meziválečného Československa. Například v roce 1934 kluzáky Grüne Post si postavili v německých leteckých spolcích v Karlových Varech a v Jablonci, a o rok později si stejný typ kluzáku postavili v žatecké odbočce Masarykovy letecké ligy, kteří s tímto letounkem létali i na Rané. Lippischem v roce 1932 zkonstruovaný kluzák Grüne Post nelétal jen v Československu, ale objevil se i v Maďarsku a Lotyšsku. Samozřejmě nejvíce těchto kluzáků létalo v Německu a to i mimo jiné proto, že Říšská pošta jako sponzor dávala drahé plány oddílům zdarma. A jelikož poštovní vozy byly zelené, tak proto název Grüne Post.
Nu a ještě jednou věcí letoun Grüne Post v Rokycanech zaujal. V kokpitu seděla slavná německá pilotka Hanna Reitschová (*29. března 1912 – †24. srpna 1979). Tedy rovněž její zmenšená kopie. Tato dáma leteckého nebe, zkušební pilotka, držitelka železného kříže, se narodila v Hirschbergu (což je dnes polská Jelenia Góra v Polsku) a začínala jako pilotka kluzáků, ale později vynikla v mnoha dalších leteckých rekordech a pozoruhodných vystoupeních. V roce 1937 překonala na vrtulníku Focke-Wulf Fw 61 světový rekord v délce letu (109 km), nebo o rok později létala i v berlínské výstavní Deutschlandhalle, nebo byla zkušební pilotkou letounů Messerschmitt Me-321 Gigant, Messerschmitt Me-163A a i se podílela na zkouškách pilotované bezpilotního letounu V-1. A například v dubnu 1945 přistála a opět odlétla z louky u berlínského Hitlerova bunkru letounem Arado Ar-96.
Po druhé světové válce reprezentovala Německo (západní) a v roce 1952 získala na Mistrovství světa i bronzovou medaili a v roce 1956 vytvořila ženský rekord v přeletu v délce 375 km a o rok později vytvořila ženský výškový rekord 6 848 metrů. V roce její reprezentační kariéra skončila, protože jako jediná neobdržela od polských orgánů vstupní vízum. Zbytek německé reprezentace ovšem šampionát absolvoval a tak se Hanna Reitschová urazila a odmítla nadále reprezentovat. Odešla v roce 1959 pomáhat rozvíjet plachtařské létání do Indie a v roce 1962 na žádost ghanského prezidenta odešla do Ghany založit národní plachtařskou školu. Tam také žila až do vojenského převratu v roce 1966. O rok později zemřela na infarkt v 67 letech a pochována je v rakouském Salzburgu.
Takže, jak jsem říkal, v Rokycanech, na setkání historických kluzáků (ač zmenšených, ale ty dospělé v Rokycanech nelétají) je pokaždé vidět něco zajímavého a pozoruhodného. Letos to tak byla „zmenšená“ malá zelená pošťačka Hanna Reitschová na kluzáku Grüne Post …. Mimo jiné…
 
…a pro připomenutí předchozích návštěv letiště v Rokycanech…2014 Samá voda, druhá smůla, v roce 2013 viz. …a tak jsem to tentokrát nestihl. Ale jinak předchozí rok to vyšlo alespoň při navigační soutěži viz. Tuček Na Nivách a letiště Jana Husa.
A v předchozích letech to byly střídavě návštěvy za účasti jak velkých, tak malých letadel a také i se zmínkou o historii a rozvoji rokycanského letiště viz. Jako ve Vietnamu a mrtvé ZeroAndula na Fluff festu…Letiště Rokycany je už opět "dospělé"Eibllin strašila „Východ“, jelo se za „Západ“Doskočná pod Oseckým vrchemNávrat plachtařů na rokycanské nebeSe sluncem západu….
text, foto: (jjk)
 [Věnováno mé přítelkyni, která de facto jako inspirace stála za vznikem Magazínu Letiště ČR a díky níž i celý tento projekt existuje, a která t.č. bohužel vzhledem ke své vážné nemoci teprve světa běh a nejen ten letecký opět stále znovu objevuje, (jjk)]  

 

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama