Tentokrát měly tyto závody konkurenci v Mistrovství regionů ve Vysokém Mýtě a také Mistrovství Evropy v litevském Pociunai. Přesto se zde sešlo zmíněných dvacet pět pilotů ze šesti tuzemských aeroklubů. Kromě domácích závodili i zástupci z Ústí nad Labem, Mostu, Šumperku a z Točné v kombinované třídě. A jako obvykle byla v pelotonu pestrá směsice závodních strojů. Kromě Blaníků, Orlíků a „Vos“ létaly i Cirrusy, stroje firmy Rolladen-Scheider (LS 1 a 3) a také český TST-10 Atlas M. V té souvislosti jsem si vzpomněl, že se mne na „regionech“ jakýsi bývalý plachtař z Poličky ptal zda-li u nás ještě vznikají nové větroně. Tak si říkám, že mi zmíněný Atlas přiletěl tak říkajíc do rány. Tento stroj je jedním z celé řady větroňů, které vznikaly po roce 1992 ve firmě TeST z Tišnova a pod rukama konstruktéra Zdeňka Teplého. Tato firma byla založena v roce 1992 se záměrem vyvíjet a vyrábět ultralehké motorizované větroně a ultralehká letadla. Vše začalo v Křižanově, kde vznikl první celodřevěný ultralehký větroň TST-1 Alpin v roce 1993 (m.j. byl letos k vidění na Safari ve Dvoře Králové nad Labem) a dnes už působí poněkud archaicky, ale byl to první krůček. O dva roky později se firma přestěhovala do větších výrobních prostor ve Velkém Meziříčí a kapacita vzrostla na deset vyrobených strojů ročně. Zdeněk Tichý nezahálel a postupně projektoval a konstruoval nové a nové typy většinou celodřevěných letounů. Na nebi se tedy zjevují postupně TST-7 Junior s motorem umístěným v přídi a s pevným trojkolým podvozkem (1995), TST-6 Duo, dvousedadlový motorový kluzák podobný v roce 1996, jeho klon TST-5 Variant v roce 1996 a dále TST-3 Alpin T a se zatažitelným motorem Alpin TM. V roce 1998 se TeSt opět stěhuje a to do Velké Bíteše což umožnilo zvýšit produkci až na 25 letadel ročně a pokračuje vývoj nových typů (např.motorová dvousedalovka TST-8 Alpin DM). Po roce dochází e změně technologie na kompozicové stroje a s tím i další stěhování továrny do Velkého Meziříčí. Tím se také dostáváme k větroni TST-10 Atlas M. Což je první kompozicový stroj firmy se zatažitelným motorem. Tento letoun je také možné potkávat na různých soutěžích a výhoda motorové verze je to, že nepotřebuje „tahouna“ na startu a samozřejmě pokud někde „zakufruje“, je schopen (pokud okolní terén dovolí) se i sám “odézt“, nebo nechtěnému přistání pokud možno zabránit. Ale výrobní program v polovině prvního desetiletí 21.století i nadále pokračuje novým programem v podobě letounů TST-13 Junior a TST-14 Bonus.  Na konci roku 2007 se však Zdeněk Teplý rozhodl firmu TeST prodat a tak se novým majitelem včetně celého výrobního programu stala slovenská továrna na ultralehká letadla Comp-Let ze Senice. Ať už budoucnost těchto ryze českých větroňů bude jakákoli, zcela určitě stroje Zdeňka Teplého jsou příkladem toho, že ani krach některých slavných firem, jako byl například Orličan a potíží ostatních po roce 1990, nezastavil vývoj plachtařských strojů na našem území ani v novém století a nových společenských poměrech. Samozřejmě, že TST nejsou jediné větroně domácí provenience, rodí se další konstrukce, jako například ultralehké větroně Banjo Oldřicha Olšanského resp. Duo Banjo Václava a Ivana Brandejsových, nebo KKB-15 (Jiří Kusbach, Miroslav Kotolan, Oldřich Bartoník) a nebo Viva Martina Wezela a firmy Composit Airplanes z Chocně. Ale o těch ostatních možná někdy příště, až bude vhodná příležitost. A tak tedy zpět k Ranskému poháru. A tak se celý týden tedy vesele létalo a přistávalo a tak došlo i na vyhlášení výsledků a nebude se muset dolétávat třeba v neděli. Asi inspirováni měli paralelní soutěž i místní motýli, kterých se tu také hemžilo požehnaně. A poněkud rušivě občas působili rogalisté. Většina jich sice končila v poli, ale jednomu „fouklo“ a dopadl těšně před přistávající závodní stroj. Ale to už tak občas na Rané bývá, když je plný provoz a je tu hodně nahuštěno. A letos tedy jako vítěz dolétal domácí Alexander Neranžič, před Františkem Flanderem z Mostu a dalším domácím Martinem Fričem….. a pro zajímavost v článku zmiňovaný TST-10 Atlas M doplachtil s ústeckým Radovanem Ottem až třiadvacátý. Informace o loňském Ranském poháru - odkaz zde: Deštivý Ranský pohár 2008