Akce a soutěže

08.09.2013 20:40

Bratři a bratranci potřetí v Čápově dvoře

text, foto: (jjk) Bratři a bratranci potřetí v Čápově dvoře

Asi odedávna přemýšleli plachtaři, jak dostat svůj vehikl do vzduchu bez pomoci lana, navijáku, či vlekacího letounu. Pokusů bylo nespočet a také se různé experimenty, sériové stroje a nebo podomácku upravené větroně po obloze snad celé planety stále prohánějí. U nás také vznikalo mnoho různých pokusů jak motorizovat větroň. A asi nejznámějším a nejpopulárnějším se nakonec stal motorem opatřený „bombardér“, tedy L-13 Blaník. S motorem vpředu a se dvěma sedačkami vedle sebe známý především jako L-13 SW/SE Vivat. Tyto letouny se už drahně let nevyrábějí (ačkoli jich bylo vyrobeno zhruba kolem sto sedmdesáti) a na obloze jich kvapem ubývá a  tak se před několika lety zrodil nápad pořádat setkání letounů L-13 Vivat všech verzí. Potřetí tak proběhlo setkání těchto letounů na letišti Tábor- Čápův dvůr ve dnech 6. až 8. září 2013. A kromě bratrů Vivatů se tu ukázali i dva bratranci v podobě letounu „Bačostroj“ a XL-113 Experimental.

Co se týče zmíněného letounu L-13 B Bačostroj, tak jeho vznik má na svědomí konstruktér Mojmír Bača, který ho po dvouletém úsilí dostal do vzduchu v roce 1979. Na rozdíl od jeho Blaníkovských příbuzných má jen jedno místo pro pilota, protože místo prvního místa v čumáku je umístěný motor. Letoun bohužel vznikl jen v jednom kusu, ale o to potěšující je, že OK-8902 stále létá (nebo opět létá) a do Tábora přiletěl z Kunovic..
Druhý bratranec je XL-113 Experimental jehož kořeny sahají do roku 1988, kdy poprvé vzlétl s motorem Tatra. Dnes však tento letoun, který existuje také jen v jednom jediném exempláři nelétá pod původní imatrikulací OK-UXA, ale pod registrací OK-9121 a má motor Rotax 912. Od ostatních se odlišuje na první pohled tím, že má pevný tříkolový příďový podvozek a bydlí v Hořovicích, ale o tomto letounu jsme už psali viz. Sesbíráno cestou a k tomu UXA opět v letu…
L-13 SW (SE) Vivat je turistický motorizovaný kluzák (TMG). Křídla a zadní část trupu jsou až na detaily stejné jako u L-13. Centroplán a kabinu tvoří příhradová konstrukce, potažená laminátem. Jako motor je použit čtyřválcový, invertní, vzduchem chlazený Walter Mikron IIIA(AE). Dvoučlenná posádka sedí vedle sebe. Verze SE je novější a má navíc elektrický startér motoru a účinnější tlumič výfuku. Ještě vzniklo pár různých verzí SL s motorem Limbach; SEH s vrtulí Hoffman; SDM a SDL s pevným podvozkem (motory Mikron a Limbach)
Ale hlavními účastníky sletu byli bratři Vivaci. Už v šedesátých létech se experimentovalo s motorizací kluzáku L-13 Blaník. Původně se zkoušel motor Walter A umístit ve VZLÚ na pylon na hřbet trupu, ale slabý výkon motoru byl pro plnohodnotný vzlet nevyhovující. Dalším pokusem bylo namontování na hřbet letounu motoru Jawa M-150 v roce 1968. Tentokrát v Kunovicích, ale ani v tomto případě na sériovou výrobu nedošlo. A do třetice se v pražské Avii (také v roce 1968) místní konstruktéři pokusili (opět na záda letounu) namontovat motor Trabant, modifikovaný na Avia M-151. Mělo jít o to, aby si motor uměli na letoun namontovat i v jednotlivých aeroklubech dle potřeby. V roce 1970, ale nové vedení po nástupu normalizace, celý projekt zastavilo.
Další variantou byl v roce 1972 v Brně-Medlánkách vyrobený letoun M-17 s motorem MS-1500 (ve druhém prototypu s motorem Walter Mikron III.), který už trochu Vivat připomínal (třeba sedadly vedle sebe a motorem v přídi), ale měl dvoukolový podvozek. Ale i tentokrát zůstalo jen u prototypu.
Nakonec tedy zelenou dostal až nápad z Aerotechniku Kunovice z roku 1973. Vývoj se poněkud protáhl a tak se první prototyp L-13SW dostal do vzduchu až v roce 1978. Letoun dostal motor Walter Mikron IIIS, pevnou dřevěnou vrtuli V-218 a nakonec do roku 1988 bylo vyrobeno šedesát kusů. Po původním Vivatu následoval vylepšený L-13SE a následoval i v roce 1992 L-13SL s motorem Limbach a L-13SEH s vrtulí Hoffmann. Zkoušeny byly ještě další varianty, ale ty se už nerozšířili a také v devadesátých létech, jak víme výroba Blaníků i jejich motorizovaných příbuzných zcela ustala vzhledem k neblahým jevům v našem leteckém průmyslu v té době. Ale to už je jiná historie.
V každém případě jako připomenutí slavné a zajímavé historie tohoto letounu, který si tak poklidně s charakteristickým vrčením motoru pluje oblohou, je nápad se setkáváním L-13 SW/SE Vivat chvályhodný. Potřetí se tak bratři a bratranci Vivaci setkali na letišti v Táboře a k nim se v sobotu 7. září večer přidala i trojice Zlinů Z-142 z Jindřichova Hradce, sestřelující balonky (podobně jako ve Strakonicích) a i dva místní velké balóny, které v podvečer vystoupaly majestátně k zapadajícímu slunci.
A připomenutí minulých návštěv v Táboře (na Čápově dvoře) a něco i o místní historii je na jiných místech viz. Pětasedmdesát let u Čápova Dvora…, Kolkolo táborských letišť Čápova dvora a Všechova, Balóny balonily nad Táborem
text, foto: (jjk)
[Věnováno mé přítelkyni, která de facto jako inspirace stála za vznikem Magazínu Letiště ČR a díky níž i celý tento projekt existuje, a která t.č. bohužel vzhledem ke své vážné nemoci světa běh a nejen ten letecký opět zatím znovu objevuje, (jjk)]

 

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama